Kapitola č.3: Strach- Sevy

Harry právě vcházel do kanceláře Kingsleyho, když ho trochu zamrazilo, měl pocit, že je to špatné znamení. Myslel si, že by se to mohlo týkat nedávného útoku na mudlovskou rodinu, kvůli kterého byl odvolán z dovolené. Přemýšlel, zda se jednalo o skutečného smrtijeda, kterému se dařilo unikat spravedlnosti nebo mělo být použití tohoto kostýmu jen zástěrkou. Ať byla pravda kdekoliv, jedno se popřít nedalo, šlo o zrůdný čin.

„Vstupte!“ ozvalo se z kanceláře vedoucího oddělení.

„Á výborně, už jsem tě čekal Harry, jsem rád, že jsi tady, i když je mi líto, že jsi musel předčasně ukončit dovolenou. Jak se má Ginny a malý?“ Pastorek vstal ze svého křesla, aby mohl Harrymu na pozdrav podat ruku a nabídl mu místo, s bodrým výrazem ve tváři.

„Děkuji, Ginny i James se mají dobře, malý je úplně skvělý, s Ginny si to štěstí naplno užíváme.“ Harry měl během hovoru o své rodině na tváři široký úsměv, který jej však pomalu přecházel, když si uvědomil, proč tu v tuto chvíli sedí.

„Řekni mi tedy, co a kdy se to stalo. Doufám, že nejsou žádné ztráty na životech!“ Harry počkal, než Kingsley zakroutil záporně hlavou a pokračoval.

„Jsou nějaké novinky? Nějací podezřelí? Nebo máme prázdné ruce.“

„Shrnu ti veškeré informace, které máme, a pak si sám můžeš odpovědět na svou otázku. Takže k napadení došlo v Howlingské ulici, je to taková nenápadná oblast nedaleko Londýna. Mučená byla tříčlenná rodina, očití svědkové, kteří jsou rovněž mudlové tvrdí, že viděli nižší postavu zahalenou v černém plášti se smrtijedskou maskou, k tomuto závěru jsme samozřejmě došli my. Nakonec se nad jejich domem objevilo znamení zla, veškeré kroky, které dotyčný provedl, by se jednoznačně daly připsat, skutečnému smrtijedovi, ale sám dobře víš, co všechno bylo uveřejněno ve Věštci po pádu Voldemorta. V nejbližším okolí nežije nikdo s magickými schopnostmi. To je zatím vše, co ti můžu poskytnout. A útok se udál okolo páté hodiny ranní.“ Kingsley se odmlčel a čekal na Harryho reakci. Ten se nezatvářil zrovna nadšeně, věděl, že je to hledání jehly v kupce sena. Bez dalších stop či jasnějších indicií, nemají moc šancí na úspěch.

„Takže abych si to nějak ujasnil, hledáme buďto bývalého smrtijeda, který tímto dává nějaký signál, chce sjednotit zbývající, které se nám nepodařilo zadržet. Nebo, nám tím může něco vyjadřovat, sdělovat. A jako třetí varianta se nám nabízí, něčí pouhá zábava, ať už šlo o bývalého smrtijeda nebo jiného stejně narušeného kouzelníka.“ Pastorek jen přikyvoval.

„Shrnul jsi to výstižně, došel jsem ke stejnému závěru.

„Takže já si půjdu přečíst výpovědi a pak prozkoumat místo a jeho nejbližší okolí, třeba se mi podaří ještě na něco přijít.“ s tím se Harry rozloučil.

Zatímco se Harry snažil získat co nejvíce důkazných materiálů, Ginny byla svázaná na židli v malé místnosti, která byla bez oken jen s jedněmi malými dveřmi. Spala už možná tři hodiny.

„Enevarte!“ Ginny se začala pomalu probouzet, bylo na ní vidět, že je dezorientována a trvalo, než jí začala docházet situace, ve které se právě nacházela. Snažila se nějak reagovat, ale jediného pohybu, kterého byla schopná, byl pohyb očí. V těch se teď zračila vlna zoufalství, strachu a beznaděje. Neměla strach o sebe, ale neměla ponětí kde je James, zda je v pořádku. Jakoby věznitel dokázal číst myšlenky, odpověď přišla vzápětí.

„Ráda bys věděla co je s dítětem, že? Co je s mým dítětem! Jen se na mě nekoukej tak vyděšeně, James bude můj syn, už je můj syn a ty… ty s tím nic nenaděláš! Získám to, co mělo být moje už před lety, podruhé si své štěstí nenechám nikým překazit. Tenkrát se stala chyba, ale nastala chvíle, aby veškeré chyby z minulosti byly napraveny!“ místností se rozlehl šílený smích, Ginny nemohla nic dělat a po bledých tvářích, ji stékaly velké horké slzy.

,Jamesi, chlapečku můj, kde jen tě mám!, v hlavě se jí v tuto chvíli honila jen myšlenka na chlapce, bála se o něj. Bylo jí jedno, kdo je jejím věznitelem, v místnosti byla tma a na osobu padal stín, který zahaloval její tvář. Děsil jí ten smích, který se ozýval místností a ještě více ji vyděsilo zjištění, když mohla svému vězniteli poprvé pohlédnout do tváře. Znala toho člověka, ještě ze školy, chodila do nižšího ročníku než ona osoba, ale moc dobře ji znala. Snažila se zhodnotit svou situaci, své možnosti, tím více však začala být zoufalá, neměla ponětí, jak se odsud dostane. Mohla jen čekat na pomoc z venčí, ani jen netušila, co na ní všechno čeká. Ale brzy to měla zjistit!

Harry se právě vracel z terénu, když v hale ministerstva potkal dávnou kamarádku Cho Changovou.

„Ahoj Harry, ráda tě opět vidím! Jak se máš? Jak jen dlouho jsme se neviděli, tři, čtyři roky?“ tvář se ji rozjasnila úsměvem.

„Rád tě vidím Cho! Myslím, že už to budou pomalu čtyři roky, ale musím konstatovat, že ses vůbec nezměnila! Jak se máš ty? Já jsem snad nebyl šťastnější než v posledních dnech, narodil se nám s Ginny syn.“ Harry se s tou tři týdny šťastnou novinkou svěřoval každému, kdo byl ochoten naslouchat.

„To mi dovol, abych poblahopřála, vyřiď prosím Ginny mou upřímnou gratulaci! Budu se muset omluvit, ale spěchám ještě na oddělení pro zneužívání mudlovských výtvorů. Žiju v mudlovské vesnici a sousedka si mi stěžovala, na hrnec který mění svůj obsah, tak jsem ho donesla na přezkoumání. Moc ráda jsem tě viděla, přijďte někdy s Ginny na návštěvu!“ oba se rozloučili a šli za svými povinnostmi.

V tu samou chvíli se domů vracela Hermiona, byla navštívit svou švagrovou Fleur. Chtěla ještě zajít za Ginny a Harrym, tak se od Fleur přemístila přímo před jejich dům. Trošku zklamána nepřítomností svých přátel, vydala se domů. Měla chuť udělat si malou procházku, a tak šla domů pěšky. Když přicházela k domu, nemohla věřit svým očím, to co viděla, ji naprosto vyrazilo dech. Nechápala, jak se něco takového mohlo stát, to přeci nemohl být ten, koho myslela.

Kapitola č.3: Strach- Lachesis

Harry prišiel na poradu v poslednej chvíli a znavene sa posadil na stoličku po pravici svojho nadriadeného Kingsleyho Pastorka.

„Tak keď sme konečne všetci...“začal Kingsley a strelil pohľadom po svojom zástupcovi, ktorý mal kruhy pod očami, „mohli by sme začať. Tak teda, ako prvá je na programe vzbura v Azkabane,“ zahájil poradu a po pár slovách ho Harry prestal vnímať.

„Harry, vnímaš ma?“ spýtal sa ktosi a zatriasol ním.  Čiernovlasý muž sa strhol a zmätene sa rozhliadol okolo seba.

„ČO... čože?“ jachtal Harry a nervózne si prehrabol vlasy. V zasadačke už však nebol nik okrem neho a Kingsleyho.

„Ťažká noc? No... to tak občas býva s malými deťmi,“ usmial sa jeho kolega a Harry sa cítil zahanbene. Z porady si nespomínal na nič, celú ju prespal.

„Prepáč, ja...“

„To je v poriadku,“ zarazil ho starší muž. „Vezmi si voľno ako dlho chceš a keby niečo, zavolám ťa,“ dodal a chystal sa na odchod.

„Ale... tak ďakujem,“ zamumlal Harry a bol rád, že z toho tak dobre vyviazol.

Na druhej strane, niekto iný v ten deň rovnaké šťastie nemal.

Ginny sa v to ráno zobudila oddýchnutá a svieža. Bola vďačná Harrymu, že jej doprial možnosť poriadne sa vyspať a rozhodla sa mu ospravedlniť za to, aká bola naňho včera nepríjemná.  Len čo sa umyla a prezliekla, vyšla zo spálne a chvíľu načúvala, či nezačuje zvuky z kuchyne. Tam však bolo ticho a tak prešla ku dverám hosťovskej izbe, odkiaľ počula tlmený ženský hlas. Opatrne otvorila dvere a zbadala Hermionu sediacu v hojdacom kresle s jej synom v náručí.

„Ahoj, vyspala si sa?“ privítala ju kamarátka a venovala jej úsmev.

„Áno, po dlhom čase... kde je Harry?“  spýtala sa, keď tu nenašla toho, koho hľadala.

„Ráno dostal nejakú správu, že porada začína skôr tak musel odísť,“ informovala ju priateľka a vstala s dieťaťom, aby ho položila do postieľky.

"Daj mi ho," povedala Ginny a natiahla ruky, avšak márne.

"Práve zaspal, tak ho nechajme a poďme si dať kávu," navrhla Hermiona a viedla Ginny von z izby. Tá zarazená, no predsa len sa nechala vystrčiť von a zanechať syna samého.

Sedeli spolu pri káve asi pol hodiny, behom ktorej mala Ginny nepríjemný pocit, že sa stane niečo zlé... nevedela si to vysvetliť, ale keď James na poschodí začal plakať, vystrašene vybehla hore schodami a vrútila sa do izby. Nenašla však nič, čo by ju malo znepokojovať, okrem...

James ležal v postieľke a na krku mu visela retiazka s akýmsi čudesným príveskom.

"Čo to tu máš, drobček? kto ti to dal?" spýtala sa a pomaly mu ho vzala. Nepáčilo sa jej to a bála sa, aby si ostrými hranami neublížil, alebo sa nebodaj neuškrtil retiazkou.

"To si mu dala ty?" otočila sa na priateľku, ktorá vošla tesne za ňou. Aké však bolo jej prekvapenie, keď tam nezbadala Hermionu, ale ....

„Čo ty tu robíš? A kde je Hermiona?" spýtala sa zmätená žena a v ruke zvierala prívesok, ktorý vzala svojmu synovi.

"Hermiona je v pohodlí svojho domova a myslí si, že si ty a tvoj manžel užívate spoločné šťastné chvíľky. Chuderka... keby tak vedela, ako málo si ich už užiješ..." dodala záhadná postava a tvárila sa, že jej je to veľmi ľúto.

"Čo? O čom... o čom to tu rozprávaš?" zvolala Ginny a postavila sa pred postieľku svojho dieťaťa. Nevedela, čo na ňu nezvaný hosť chystá, no bola rozhodnutá chrániť svoje dieťa vlastným telom. Položila by zaň svoj život. V tej chvíli si uvedomila, čo urobila Lilly Evansová, keď svojim životom zachránila Harryho. Ak to bude nutné, spraví to isté.

Žena akoby čítala jej myšlienky, len pokrútila hlavou a podišla bližšie.

"Nemaj obavy. Tvojmu maličkému sa nič nestane. Vychovám a budem ho milovať ako vlastného, to ti sľubujem," uistila ju so šialeným zábleskom v očiach.

"Nie... prestaň!" vykríkla Ginny zúfalo. Nemala po ruke svoj prútik a nemala sa ako brániť. Harry je kto vie kde a ostatní... je tu sama. Sama proti šialenej žene, ktorá sa chystám nejakým spôsobom zničiť jej šťastie. Ginny sa nebála o seba, lež o svojho chlapčeka. Bol taký bezbranný, taký maličký... pozrela do postieľky a do očí sa jej tlačili slzy. Dokáže to? Dokáže ho ochrániť? Ako matka zlyhala a teraz...

"Neboj sa, postarám sa, aby Jamesovi ani Harrymu nič nechýbalo. Vonkoncom nič, ak mi rozumieš," dodala a ich pohľady sa na krátky okamih stretli.

"Neviem o čo sa snažíš, ale moju rodinu mi nevezmeš!" zvolala Ginny a vrhla sa na nezvaného hosťa. Jej protivníčka mala však jednu výhodu. Bola ozbrojená a rozhodne to využila. Zastavila Ginny uprostred pohybu a začala sa okolo nej prechádzať ako mačka okolo myške lapenej v pasci.

"Výborne... všetko je dokonalé," vravela si viac menej sama pre seba a podišla k postieľke.

"Už som tu, Jamie. Nemusíš sa báť... už bude všetko v poriadku, mamička sa o to postará," tíšila chlapca, ktorý akoby zázrakom okamžite prestal plakať.

"Nie! Nechaj ho! nedotýkaj sa ho!" kričala Ginny, no jej telo bolo ako v pevnom zveráku a ona bola nehybná.

"Neboj sa, nebude to bolieť a... budem taká láskavá, že ťa ani nezabijem. Budeš len... povedzme... mimo dosah svojej rodiny. tak je to správne," uškrnula sa a postavila sa rovno pred ňu. Vytrhla jej prívesok z ruky a nasadila jej ho na krk. Až teraz si Ginny uvedomila, že ide o akúsi pyramídu so štvorcovou podstavou. So vzrastajúcou panikou sledovala, čo sa bude diať ďalej.