Kam s nepriateľom: 1-2.Kapitola
Kapitola č.1 - Sevy
Začátek- života i plánů
Černovlasý kouzelník s jizvou na čele, přecházel po chodbě sem a tam, ještě v životě nebyl tak nervózní jako právě dnes. Trvalo to už strašně dlouho, alespoň jemu se tak zdálo, konečně po asi třičtvrtě hodině, se otevřely dveře pokoje. Už se chystal vstoupit, když ho ruka paní Weasleyové zastavila.
„Ne, ne drahoušku, ještě sem nesmíš! Budeš to muset vydržet.“
„Ale, trvá to už takovou dobu. Co se děje, jsou nějaké komplikace?“ Harry byl strašně netrpělivý a bál se, připadalo mu to celé jako věčnost.
„Vůbec žádné komplikace, všechno jde podle plánů, porod může trvat ještě několik hodin, není na tom nic neobvyklého, ale já teď potřebuji, abys mi donesl lektvar proti bolesti, zapomněla jsem ho v kuchyni.“ jestli Harry pobledl, když slyšel, že by to mohlo trvat ještě několik hodin, tak teď, se mohl barvou vyrovnávat Snapeovu odstínu pleti.
„Proti bolesti? To, to… co to znamená? Děje se teda něco?“
„Ale ne, musíš se uklidnit Harry! Je možné, že bude potřeba po porodu a teď už se uklidni, protože tím Ginny nepomůžeš a dones ho prosím.“ Harry se v okamžiku obrátil a pospíchal do kuchyně pro lektvar.
Asi po dvou hodinách kdy dorazila paní Weasleyová, na Harryho volání, se začala pomalu scházet celá rodina, i když se snažili budoucího otce trochu uklidnit, nepomáhalo to. Celé to trvalo ještě další tři a půl hodiny, Harry za tu dobu snad prochodil boty, nebyl schopný si sednout. Paní Weasleové pomáhaly jak Hermiona, tak Fleur.
„Uklidni se kamaráde, to bude všechno dobré! Uvidíš, že za chvíli bude konec a ty budeš moct držet ten uzlíček a od Ginny tě už nikdo vyhazovat nebude.“
„Že to říkáš zrovna ty, Rone. Jsem zvědavý, jak budeš vyvádět, až bude rodit tvoje žena! Už si nevzpomínáš, jak si nebyl k uklidnění, v tvůj svatební den? Chci tě vidět na svém místě, až půjde o Hermionu, tak mi dej pokoj!“ Harry teď byl doslova jako vosí hnízdo, do kterého není radno rýpat.
„Chlapci…“ pan Weasley už nestačil doříct, protože za zavřenými dveřmi se právě rozlehl hlasitý křik, narozeného dítěte. Harry se zastavil jako na povel a ve chvíli, kdy zvedal ruku ke klice, otevřely se dveře, ve kterých se objevila usměvavá tvář jeho švagrové Fleur.
„No tak holčičko, zatlač! Za chvíli to budeš mít za sebou, teď nesmíš povolit! Vidím hlavičku, všechno bude v pořádku, jen nepovoluj!“ paní Weasleyová dávala pokyny své dceři a modlila se za správný průběh porodu, už chybělo málo, poslední zatlačení, aby bylo dítě celé venku.
„Děvčata rychle ručník a potřebuji, abyste jedna z vás přestřihly pupeční šňůru! Výborně Ginny, máš to za sebou a nemusíš se obávat vše je v pořádku, tvé děťátko je zdravé!“ paní Weasleyová se usmívala chvíli na dceru a chvíli na vnoučka. Byl maličký a stále ušpiněný, ručičky svíral v pěst a hned na první pohled byla vidět podobnost s jeho otcem. Maličké mělo hlavičku porostlou černými střapatými vlásky a hned jak přišlo na svět, ozývalo se zdravým křikem. Jeho babičce i matce stékaly po tváři slzy dojetí.
„Pusťte sem už Harryho, prosím.“ Žadonila Ginny a tak, zatímco Hermiona právě úklízela vše po porodu, Fleur šla pro novopečeného otce.
„Uš můšeš dovnitš Arry a blahopšeji, je to chlapečšek!“ Harry se do pokoje přímo vřítil, jako první se vrhnul k posteli, kde ležela jeho unavená manželka. Na tváři mu pohrával šťastný úsměv, tak jako Ginny, na ní byla ještě patrná i veliká únava.
„Máme chlapce Harry!“ po tváři se jí kutálely slzy štěstí, když ji její manžel se vší něžností a plačící objal. Za okamžik k nim přistoupila čerstvá babička s andílkem na rukou a celá šťastná podávala své dceři jejího syna, Jamese Pottera.
Zatímco se celá rodina, v Godrikově dole radovala z nového přírůstku, ve stejnou dobu a na jiném místě, jiný člověk spřádal své plány.
„Už mi tě nikdo nevezme, jednou se to nepovedlo, ale podruhé to vyjde! To přísahám! Už brzy bude tvé dítě na světě a pak… pak bude moje a ty s ním!“ pokojem se ozval nezdravý, šílený smích.
Kapitola č.1 - Lachesis
Začiatok- života i plánov
Harry práve vychádzal zo svojej kancelárie a na tvári sa mu zračila únava. Mal za sebou náročný deň plný papierovania. Bolo to celý deň hlásenie sem, hlásenie tam... v hlave mu hučalo a bol rád, že ide konečne domov. Nie že by tam bol práve pokoj, ale všetko bolo lepšie než hromada papierov v tejto tmavej miestnosti.
Už spoza dverí mohol vytušiť, že pokoj je v tejto chvíli niečo, čo ich dom nepozná. Náhlivé kroky a hlasy mu oznamovali, že vo vnútri vládne čulý ruch a on s tichým povzdychom siahol po kľučke.
„No konečne, zlatko. Poď rýchlo, už to bude! Ginny chce, aby si bol s ňou, aj keď si nie som istá, či je to dobrý nápad, ale čo už. Je tvrdohlavá,“ hovorila náhlivo pani Weasleyová a ťahala ho hore schodmi do spálne.
„Čože? To už? Nie je na to ešte skoro?“ jachtal zmätene a o poznanie zrýchlil. „Prečo ste mi nedali vedieť skôr?“ pozrel na ňu mierne vyčítavo, no ona si založila ruky v bok a autoritatívnym hlasom mu oznámila, že ho skúšali zastihnúť v práci, ale už bol preč.
„A teraz sa poponáhľaj! Dieťa chce na svet,“ uzavrela a vstúpila do spálne, kde na posteli ležala Ginny s tvárou skrivenou v bolestnej grimase.
„Ginny, už som tu, zlatko! Ako sa cítiš?“ spýtal sa starostlivo a kľakol si vedľa postele, pevne ju uchopiac za ruku.
„Si tu...“ vydýchla si trochu s úľavou, no ďalšia bolesť jej zabránila v dokončení vety.
Celý priebeh pôrodu vnímal Harry ako v mrákotách. Snažil sa svoju manželku povzbudzovať ako mohol a vôbec mu nevadilo, že mu pritom takmer rozdrvila všetky kosti na ruke. Druhou, voľnou rukou jej zotieral kvapôčky potu z čela vlhkou žinkou.
Keď sa miestnosťou rozľahol prenikavý detský krik, bolo to azda to najkrajšie, čo v živote počul.
„Je to chlapec!“ oznámila im Molly a vzala malého k malej detskej vaničke, aby ho očistila.
„Máme syna, Harry,“ šepla Ginny unavene, no so šťastným úsmevom na tvári.
„Áno, Ginny. Naše dieťatko... milujem ťa,“ šepol a vtisol jej bozk do vlasov. Potom sa na chvíľu od nej odvrátil, aby sledoval svojho prvorodeného syna, ktorého jeho stará mama umývala a balila do deky.
„Je taký krásny,“ rozplývala sa Molly a Harry jej musel dať za pravdu. Postavil sa, aby ho mohol vziať po prvý krát do náruče a vo chvíli keď sa tak stalo, prial si, aby ho už nikdy nemusel položiť. Jeho vnútrom sa rozlial pocit radosti a šťastia. Ich prvorodený...
„Pozri, Ginny! Tu je, náš maličký...“ riekol potichu a ukázal jej drobný uzlíček. Chlapček v ňom rozospato zíval a zatínal pästičky.
„Je taký malý a bezbranný,“ šepla a opatrne ho pohladkala po hlavičke posietej jemnými čiernymi vláskami.
„Od toho má nás, aby sme sa oňho postarali,“ povedal Harry s úsmevom a obaja boli chlapcom natoľko zaujatí, že si nevšimli, kedy ich Molly nechala osamote.
Ani jeden z nich v tej chvíli nemohol tušiť, že sa nad ich hlavami vznáša neviditeľné znamenie zla, ktoré malo ohroziť ich šťastie.
Nemohli tušiť, že celú scénu sleduje skrz krištáľovú guľu pár očí a spriada svoje plány, ako zničiť túto ich rodinnú idylku.
„Oheň, voda, zem i vzduch... duchovia živlov, pomôžte! Spojte svoje sily v jedno a slyšte môj hlas. Nech deň je nocou a noc dňom, šťastie peklom nadránom,“ ozval sa zachrípnutý hlas a ruka neznámej osoby sa natiahla ku guli, aby ju posypala akýmisi tajomným práškom.
Kapitola č.2- Sevy
Pomíjivé štěstí?
Manželé Potterovi prožívali jedny z nejkrásnějších dní svého života. Uplynuly dva týdny ode dne, kdy se jejich rodina rozrostla o očekávaného potomka, během těch dvou týdnů se museli naučit všechno tomuto andílkovi přizpůsobit. Bylo to těžké, ale je to nesmírně těšilo. Harryho občas přepadl smutek, když viděl, jak si s Jamesem hrají rodiče Ginny. Tak rád by viděl své rodiče, jak se spolu s nimi radují z této události.
Měl trochu obavy, jak bude Ginny zvládat poporodní stres, jeho by ani nenapadlo, že něco takové může vůbec existovat, ale jednoho dne si zašel do knihovny a nastudoval si potřebnou literaturu, týkající se péče o novorozence a komplikací u matek, jež můžou nastat po porodu. Nechtěl v tom Ginny nechat samotnou, alespoň během prvních dní, dokonce si vzal volno i z práce. Dovolená nebyla zas až takový problém. Jednak, i navzdory svému věku a době, kterou strávil na oddělení, se stal zástupcem vedoucího bystrozorského oddělení, a pak po pádu Voldemorta, nebylo tolik práce. Ginny však byla naprosto úžasná, vše zvládala bez problémů, i když měla ještě menší poporodní bolesti. Harry musel s úsměvem na rtech rovněž zkonstatovat, že zkrásněla.
James byl zlaté dítě, veliký spáč a jedlík. Harry i Ginny měli docela obavy, jak to bude v tomto období probíhat. Občas, jako malé miminko, hlídali i pár dní v kuse malého Teddyho, a to byl pěkný výlupek, Harry si byl jistý, že po Remusovi to nemá.
Jakmile Harry poklidil po společné večeři, šel do ložnice, aby se podíval jak je na tom Ginny s krmením. Potichoučku a nenápadně pootevřel dveře a obličej se mu rozzářil od úsměvu, Ginny seděla s malým v křesle a oba spokojeně oddechovali. Neslyšně k nim přistoupil a jemně vzal malého do náruče, ten jakmile ucítil, že jej někdo bere z matčiny náruče, otevřel svá veliká očka a upřel je na otce.
„Pšš Jamie, ať nevzbudíme maminku, půjdeme se okoupat a pak do postýlky, ano?“ James, byl vysmátý od ucha k uchu a nažil se svýma malinkýma ručičkama sundat otci brýle.
Koupání bylo pro Harryho kamenem úrazu, James měl vodu evidentně rád, takže když se Ginny vzbudila a nakoukla do koupelny, odkryl se jí naprosto fantastický obrázek. Harry zoufale klečel vedle vany, kompletně od hlavy až po paty mokrý, ve vlasech měl pěnu a koukal na smějícího se Jamese, který se právě chystal na nové plácání vody.
„Harry? To je nějaký nový druh koupání? Má to nějaké výhody oproti tomu tradičnímu?“ Ginny stěží zadržovala smích. Ve chvíli, kdy na ni Harry upřel svůj zoufalý pohled, už to nevydržela a rozesmála se.
„Pomoc! Já jsem to asi nezvládl, chtěl jsem ti trochu pomoct a místo toho…“ větu nedopověděl a jen bezradně poukázal na poušť, kterou jejich syn způsobil.
„Můžeš mi říct, jak jedno malé dítě, může ztropit takovou pohromu?“ Ginny ho jen políbila a pomohla mu dát vše do původního stavu.
Den se sešel se dnem a rodina slavila křtiny, všichni členové se pomalu scházeli u Potterových doma a nikdo si nevšiml postavy stojící opodál.
„Jen si užívej rodinného štěstí, nebude to na dlouho. Už brzy! A tvoje štěstí bude moje, mělo být moje od samého počátku!“ postava zahalená do černého pláště, se náhle otočila a nepozorovaně se přemístila pryč.
Z kraje dalšího týdne byla Ginny objednána ke sv.Mungovi na běžnou kontrolu, Harry měl stále dovolenou, takže neměli problém s hlídáním.
„Dáš si ještě toast Harry?“ ve chvíli kdy se chystal odpovědět, v krbu za jeho zády se objevily plameny a v nich pergamenový svitek s pečetí ministerstva.
„A sakra, tohle nevypadá na oficiální gratulaci ministerstva k narození našeho dítěte.“ Harry začal pergamen s neblahým tušením otevírat.
Harry,
vyskytl se nečekaný problém a je třeba, abys ukončil předčasně svou dovolenou!
Objevila se osoba v kápi smrtijeda, která napadla a mučila mudlovskou rodinu, nedaleko Londýna.
Více informací ti sdělím osobně!
S pozdravem
Kingsley Pastorek
„Ale ne, zrovna teď! Kdo teď pohlídá Jamese, když musíš do práce? A já k tomu doktorovi opravdu musím!“
„Mě to moc mrzí, ale neovlivním to, slyšela jsi sama, je to nutné.“ Harrymu to bylo opravdu líto, celou dobu by to Ginny zvládla bez jeho pomoci a teď, když ji opravdu potřebuje, musí odejít.
„No nic, zajdu za Hermionou a budu doufat, že má čas nám Jamese na pár hodin pohlídat, kdyby byli rodiče doma tak není problém, ale když museli hned po křtinách odjet za Charliem…“ Ginny se objevila na čela malá vráska, ale snažila se ji před Harrym zamaskovat, věděla, že by ho Pastorek nezavolal, kdyby to nebylo opravdu důležité.
Kráčela s dítětem v náručí a směřovala o pár ulic vedle, kde žili Ron s Hermionou, měla nepříjemný pocit, že ji někdo stále sleduje, ale vždy když se podívala za sebe, byla ulice prázdná. Právě zabočila do předposlední uličky, která byla nezastavěná, když ji někdo zmrazil a vytrhl dítě z náručí.
Kapitola č.2- Lachesis
Šťastie nechodí po horách samo
Nocou sa rozľahol detský plač. Najmladší člen Harryho rodiny kričal z plných pľúc dovtedy, kým ho jeho otec nevzal z postieľky a nezačal sa s ním prechádzať po izbe.
„Harry, čo sa deje?“ ozvala sa ospalo Ginny. Bolo to len pár hodín po pôrode a stále ešte bola unavená.
„TO nič, len odpočívaj,“ odpovedal čerstvý otecko a naďalej tíšil svojho syna, ktorý znova spustil svoju tirádu.
„Asi je hladný, podaj mi ho, prosím,“ ozvala sa znova Ginny a on počúvol. Položil chlapca doprostred postele tak. aby sa aj jej pri dojčení ležalo čo najpohodlnejšie a so záujmom ich sledoval.
„Už som ti povedal, že ťa milujem?“ spýtal sa potichu a jemne jej rukou prehrabol vlasy. Jedinou odpoveďou mu bol spokojný úsmev.
Dni plynuli jeden za druhým a šťastným rodičom okrem radosti pribudli i starosti. James väčšinu dní i nocí preplakal a vyčerpával tak nielen sám seba, ale najmä svoju matku. Harry si síce vzal dva týždne voľna, ale dlhšie už doma zostať nemohol a musel sa vrátiť do úradu. Napriek tomu, že sa snažil chodiť domov čo najskôr to len šlo, zostávala starosť o dieťa počas dňa výhradne na Ginny a z toho ústilo hneď niekoľko problémov zároveň.
„Harry, ja... ja to už dlhšie nevydržím! Už vážne neviem, čo si s ním počať. Celé dni len plače a ja... pre Merlina, čo som to za matku, že ani nedokážem utíšiť svoje dieťa? Ešte že je tu so mnou denne mama a Hermiona, inak by som sa už dočista pomiatla,“ plakala ako už niekoľko krát predtým v tom týždni.
„No tak Ginny, utíš sa. To bude dobré...“ snažil sa ju upokojiť a tuho ju objal. „Mala by si si oddýchnuť. Pozri, ja si vezmem Jamesa do hosťovskej izby a ty sa vyspíš v spálni,“ navrhol, no ona len nesúhlasne pokrútila hlavou.
„To nejde... čo... čo keď bude potrebovať nakŕmiť, alebo prebaliť...“ namietala.
„Ja to zvládnem a keby bolo najhoršie, zobudím ťa,“ sľúbil, ale nezdalo sa, žeby ju to veľmi presvedčilo.
„Ani ty už so mnou nechceš spať... Radšej predo mnou utečieš... som hrozná,“ vzlykala a on nevedel, čo s ňou,
„Tak som to nemyslel. Chcel som len, aby si si oddýchla. Neutekám od teba, to je hlúposť,“ uisťoval ju, no ona len s plačom vybehla po schodoch a zavrela sa v izbe.
„Tak to sa mi zas niečo podarilo,“ zamrmlal si popod nos a podišiel k postieľke stojacej uprostred obývačky. „Tak čo, drobec? Zdá sa, že sme na to predsa len zostali sami... myslíš, že dnes v noci budeš spať?“ spýtal sa, berúc chlapca do náručia. Ten naňho zvedavo pozrel, akoby premýšľal, či má svojho otca vziať na milosť, ale rozhodol sa zrejme inak.
„Hm, hneď som si to myslel,“ povzdychol si Harry a nechal postieľku premiestniť do hosťovskej izby. Malý James akoby tušil, že je čas kedy všetci okrem neho chcú spať, spustil svoje každovečerné predstavenie, až kým ho unavený otec po troch hodinách úmorného kolísania konečne neutíšil a sám unavený nepadol hlavou na vankúš. Avšak nie na dlho... hodina spánku bola v tomto prípade veľkou výhrou.
Prvé ranné lúče boli pre Harryho želaným vyslobodením najmä preto, že James konečne zaspal. Odšuchtal sa do kúpeľne a opláchol si unavenú tvár. Pozrel do priehradky, kde uschovával elixíry a premýšľal, či by jeho telo ešte znieslo ďalšiu dávku posilňujúceho elixíru. Napokon sa rozhodol len pre kávu. A tak potichu, aby nezobudil Ginny ani Jamesa, zišiel po schodoch do kuchyne a uvaril si plný hrnček lahodného horúceho nápoja. Premýšľal nad tým, či by si dnes mohol vziať voľno a pomôcť nejako Ginny, ale hneď ráno mala byť dôležitá porada, na ktorej je jeho účasť povinná. Chystal sa práve prečítať poštu, ktorú mu jeho sova priniesla, keď z krbu vypadla naliehavá správa o tom, že porada sa presúva o hodinu skôr.
„Ale nie... Hermiona a Molly majú prísť až o hodinu a nechce sa mi budiť Ginny,“ zašomral a keď sa chcel vrátiť k pošte, ozvalo sa klopanie na dvere. Prekvapene pozrel na hodinky a šiel otvoriť.
„Ahoj, Harry. Prišla som trochu skôr. Ginny by potrebovala viac oddychu a tak som dúfala, žeby mohla ešte spať,“ ozval sa známy hlas a Harry sa vďačne usmial na svoju najlepšiu kamarátku.
„Vďaka, Hermiona. Ginny naozaj ešte spí a mne práve prišla správa z práce, že sa posunul čas porady, takže by som už potreboval ísť. James zaspal asi pred hodinou, tak snáď to ešte chvíľu vydrží,“ informoval ju a viedol do kuchyne, kde do seba narýchlo obrátil zvyšok kávy a už- už siahal po cestovnom plášti.
„Neboj, my to tu zvládneme,“ uistila ho a vyprevádzala k dverám, akoby bola doma. Keď sa dvere za pánom domu zavreli, so zvláštnym úsmevom na perách podišla ku stolu, na ktorom sa kopila neotvorená pošta. Vytiahla odtiaľ dva zvitky, jeden od Molly a jeden... okamžite ich spálila a na nové dva kúsky pergamenu napísala akúsi stručnú odpoveď. nenamáhala sa posielať to po sove, ale použila krb, aby listy doručila v čo najkratšom čase. nepotrebovala predsa žiadnych svedkov k tomu, na čo sa chystala. Hneď potom vyšla na poschodie a spoza zavretých dverí hosťovskej izby počula tichý detský plač.
„Ahoj, maličký. Ako si sa vyspinkal?“ prihovorila sa dieťaťu a vzala ho do náruče. „Odteraz už bude dobre, uvidíš,“ sľúbila a v očiach sa jej podivne zalesklo.
Komentáre
Prehľad komentárov
zajimavé úvahy... co je na nich pravda, nebo naopak nepravda se snad brzy dozvíte.. ;o) a ano, šlo o záměr :o)
ešte som zabudla...
(Tria, 9. 11. 2008 12:56)
to bol váš zámer aby sme nevedeli či to je chlap alebo žena...
Hm...kto tak veľmi by chcel Ginny alebo Harryho???
Ginny asi Draco...súhlasím s liliankou
ale prečo
v prípade sevy: potom zobral iba dieťa a ju zamrazil...
a Lachesis ... venoval sa dieťaťu a o Ginny nemal zatial záujem
???
No a neviem kto by chcel tak veľmi Harryho...a jeho syna
waw
(Tria, 9. 11. 2008 12:46)
Som rada, že ste začali písať aj druhé poviedky...
Túto stránku poznám krátko, ale poviedku sú úžasne
Toto je sľudný začiatok dalšej
už sa teším
:-)
fiha
(lilianka, 8. 11. 2008 14:45)
(lachesis) to urcite nebola hermiona a ani porada sa nepresunula
(sevy) zeby mal niekto neviditelny plast?
no pekne baby stupnujete napatie,v prvej kapitole naznak a teraz hned po hlave do unosu,,som zvedava kto to ma na svedomi,ale myslim ze draco,to ta moja fantazia :-D
***
(Sorcha, 7. 11. 2008 20:17)zajímavý námět. Omlouvám se za nekomentování, ale na tuto stránku sem přišla teprve nedávno a než sem si to tu stihna všechno přečíst. Povídka vipadá zajímavě
To je
(sevy, 7. 11. 2008 19:39)dobrý nápad Lachesis, souhlas... ono, jak má jeden vědět, jestli má cenu vůbec pokračovat, zda jen nemlátíme prázdnou slámu... :o( takže je to oficiální, další nebude, než bude splněn limit... pět komentů, je úplně minimální možadavek...
Tak
(Lachesis, 7. 11. 2008 19:34)Seviku, zdá se, že se tu na nás lidi zvysoka... no ješte že máme alespoň jedna druhou, když už nám nikdo ty naše bláboly nekomentuje, viď? Ty jo, ale já bych zavedla, že dokud nebude aspoň 5 komentu od nekoho jiného než od nás, tak sem tu trojku nedáme, co ty na to?
fido
(sevy, 4. 11. 2008 20:46)jj, každá si to píšeme po svém :o) zvolily jsme si jen základní body, aby jedna neodhalila v kapitole něco více a tím, aby další kapitoly nepozbyly na napětí a tak... :o)
lachesis
(sevy, 4. 11. 2008 20:44)víš, že jsem kapitolky od tebe ještě nečetla a jsem zvědavá na tvé pojetí... líbí se mi pozorovat, jak si to pojímáme každá po svém a ty rozdíly... ;o)
? jedna povídka a dvě autorky
(Fido, 4. 11. 2008 20:43)To jako náhled dvou na jedno téma? nebo sem někde prošvihl nějaký úvod?
lilianka, Tria...
(sevy, 9. 11. 2008 13:16)