"Draco, " vyřkl jemně a trošičku s ním zatřásl. "Čas vstávat, Draco." Ozvalo se nesrozumitelné zamumlání. Typické. "Budíček, lenochu. Máš kouzelníky a čarodějky, co čekají na tvé terorizování." Šedé oko o sobě dalo na krátko vědět, než bylo opět překryto víčkem. "Vstávej. Trenér tu dneska není, pamatuješ? Můžeš nás dneska úplně vyřídit bez dozoru."

Draco se zamračil a posadil se. S divným pohledem v očích řekl něco elfsky.

"Přestaň s těmi blbinami. Musíme se jít nasnídat, " řekl Harry a stáhl z něj přikrývku.

Draco sevřel Harryho ruku a pronesl další zkomoleninu. Svou volnou rukou se dotkl svého ucha.

Panika v šedých očích Harryho ujistila, že to nebyla žádná sranda. "Draco, co se děje? Proč ne-" Draco zatřásl hlavou a otřel bříška svých prstů o Harryho krk. Harry pochopil; nejenže nemohl Dracovi rozumět, nýbrž ani Draco nerozuměl jemu. Co se - těhotenství. Do prdele. Už chtěl začít panikařit, ale uvědomil si, že někdo musí mít kvůli Dracovi chladnou hlavu. Odstranil Dracovy zarývající se prsty ze své ruky a uchopil ho za ruku, aby jej vytáhl. "Seženeme nějakou pomoc a bude to v pořádku. OK?" Dracovo zamračení nezmizelo. "Jdeme za profesorem Brumbálem. Brumbál, " zopakoval a pohladil si imaginární plnovous. Draco přikývl a nechal se vytáhnout z místnosti. Harry poznal, že byli fakt v maléru, když se Draco nezastavil, aby si oblékl župan nebo aby si zkontroloval vlasy.

Hermiona, blahoslavena budiž její puntičkářská nátura, už se učila ve společenské místnosti. Praskot v krbu, který byl neustále zapálený, vnukl Harrymu nápad. "Hermiono, zaletaxuj profesorovi Brumbálovi, okamžitě!"

Stačil jediný pohled na Dracovy rozcuchané vlasy a už byla u krbu. Vhodila tam hrstku letaxového prášku a spěšně zavolala, "Profesore Brumbále! Potřebují vás Harry a Draco!"

Na to se v plamenech objevil obličej. "Jsem na cestě, moji drazí."

Hermiona se k nim obrátila. "Co se stalo? Něco s dítětem? Měla bych zavolat i madam Pomfreyovou?"

"Draco nemůže mluvit anglicky. A podle mě anglicky ani nerozumí."

Svraštila zaraženě nos. "Draco, rozumíš mi?" zeptala se.

Zamrkal jejím směrem a řekl něco, čemu nemohla rozumět.

"Co to je?“ zeptala se Harryho.

"Elfština, myslím."

Načala další otázku, ale to už vtrhl dovnitř Brumbál, oděn do oranžové a černé noční košile, která odhalovala poněkud vratká kolena.

"Harry? Draco?"

"Profesore, mluví jenom elfsky. A nerozumí nám, " řekl Harry a cítil, jak v něm znovu narůstá panika teď, když už se o to mohl postarat někdo jiný.

"Quel amrun. Lle rangwa amin?" řekl Brumbál Dracovi a kouzelník klesl úlevou a přikývl. "Zdá se, že máš pravdu, Harry. Právě jsem Dracovi popřál dobré ráno a zeptal se ho, jestli mi rozumí v elfštině."

"Vy ji ovládáte?" zeptal se Harry se stejnou úlevou jako Draco.

"Trochu. Zajisté ne na takové úrovni, jaké dosáhl Draco. Pojďme do nemocničního křídla a uvidíme, jestli přijdeme na to, co se děje." Zopakoval plán Dracovi, který horlivě přikývl a byl zavěšený do Harryho, když směřovali do království Pomfreyové. Hermiona spěchala za nimi a sdělila Millicent Bulstrodeové, která právě vstoupila do společenské místnosti, kam měli namířeno.

*****

Dracovi dělalo obtíže zůstat sedět v klidu, zatímco na něj Pomfreyová mávala hůlkou. Proč ho prostě někam nezavřou, aby měli pokoj. Varovali ho, že může zešílet. Jen netušil, že zešílí tak hrozně. Kdyby to bylo aspoň, jakoby byl v cizí zemi a nerozuměl jejich jazyku. Tomu se to ovšem nepodobalo. Bylo to, jako by Harry a ostatní nemluvili - jenom dělali hluk. Žádná intonace, žádný rytmus, který by napovídal, že se s ním ve skutečnosti pokoušeli komunikovat. Bylo to jako drmolení, jenže horší. Dokonce i opicím v otcově laboratoři rozuměl lépe, než lidem okolo sebe.

A, jo, něco s ním bylo špatně, poněvadž to paměťové kouzlo, které na něj seslal otec po tom, co Draca přistihl s těmi opicemi, by mělo účinkovat lépe.

(Draco?) Otočil se k ředitelovi, jediné osobě, které dokázal rozumět, ačkoliv jeho přízvuk byl na hovno. Také to byla jediná osoba, ze které ho nerozbolívala hlava. (Draco, Poppy vás po fyzické stránce shledala v pořádku.)

Úžas nad úžas. (Takže jsem se teda zcvoknul?)

(Může to nějak souviset se stresem. Chce vám dát uspávací lektvar. Možná, že až se probudíte, bude vše zase v pořádku.)

Možná by ho spánek mohl zbavit té bolesti hlavy. (OK. Řeknete Harrymu, co se děje? Musí jít na vyučování.) Pomfreyová Harryho vyhnala na chodbu krátce potom, co přišli.

(Bude vás chtít vidět, než odejde.)

Draco neochotně přikývl. (Povězte mu, ať nemluví. Z těch slov mě bolí hlava.)

(Povím mu to.)

Draco do sebe již kopnul uspávací lektvar, takže když Harry vešel, byl už ospalý. Brumbál musel vyhovět jeho žádosti, poněvadž Harrry nic neřekl. Jen se předklonil a políbil ho.

Draco usnul, zatímco mu Harry hladil vlasy.

Probudil ho něčí pláč.

Zasténal a posadil se, aby se rozhlédl, kdo byl během výcviku poraněn. Měl dneska Longbottom Lektvary? Nebo si Tracy proměnila svůj prstýnek na dvoubřité ostří a zase si uřízla prst? Ať už to byl kdokoliv, snad bude pro něj pronikavý pohled dostatečné upozornění, aby zavřel hubu, a on bude moct znovu spát.

Nemocniční oddělení bylo prázdné.

Tak teda noční můra. Povzdechl si a opět si lehl.

Další pláč.

Přetáhl si polštář přes hlavu.

Pomoc, tati! Mami! Tolik se bojím. Tolik se bojím.

Draco zafňukal zároveň s hlasem. Ten hlas byl očividně v jeho hlavě.

Pryč od ošklivých věcí. Pryč, pryč!

Stromy. Draco viděl stromy a slyšel - dusot kopyt?

Chtějí mě spapat. Schovat. Musím se schovat.

Draco se posadil na okraj postele. To se z něj vážně tak rychle stal blázen? Nebo mohl být ten hlas skutečný? Očividně to byl dětský hlas. Vyděšené dítě - obzvlášť vyděšené kouzelnické dítě, mohlo dokázat ledacos. Stačí se podívat, čeho bylo schopné jeho vlastní dítě, a to bylo ještě stále v děloze.

Nechci umřít, nechci umřít, nechci umřít...

Aniž by si byl vědom, co dělal, se Draco přistihl stát vně Bradavic a čelit Zapovězenému lesu. Zamračil se na své bosé nohy, začal se obracet zpět, jenže za ním bylo v povzdálí drmolení, které nejspíš představovalo kletby, jež by ho dovedly zpět do postele, takže se prostě vydal vpřed a spoléhal na štěstí.

*****

"Harry!"

Harry vyskočil na nohy, jakmile madam Pomfreyová vpadla do učebny Ozbrojujících kouzel, a neměl pochyb, že se něco s Dracem stalo. "O co jde? Co se stalo?"

"Zmizel v lese, Harry. Pokoušela jsem se ho zastavit, jenže má kouzla - se od něj prostě odrazila."

Spěchal za ní na chodbu, následován zbytkem třídy. "Řekl něco?"

Zavrtěla hlavou. "Stejně bych mu ale nerozuměla."

"Kde je profesor Brumbál?"

"Záležitosti Řádu. Myslel, že je bezpečné odejít. Draco měl spát celou noc. Dala jsem mu dost uspávacího lektvaru, aby vydržel až do svítání. Ach, Harry, pořád je v oblečení na noc a tak."

"Viděla jste, kudy se vydal?" zeptal se Harry, když vyběhli ven. Obloha byla šedá a zamračená. Zachvěl se při myšlence, že je Draco tam venku, sám a oblečený jen napůl. Prosím, jen ať neprší, modlil se v duchu.

"Tam tudy. Pokoušela jsem se na něj uvalit stopovací kouzlo, ale odrazil i to."

Harry přikývl a prohledával pohledem okraj lesa. Rozhlédl se a všiml si všech ostatních žáků kolem něj. Museli je slyšet, když běželi chodbou. "Tak jo. Rozdělte se do skupinek po pěti. V každé skupině musí být nejméně jeden bývalý Zmijozel. Jednomu ze svých přátel odpoví spíš. Pokud ho najdete, nepřibližujte se, pokud by vypadal, že se chce dát na útěk. Jenom vyšlete signál pomocí hůlky a zkuste ho udržet v klidu. Buďte opatrní. Chceme ho najít, ale nechceme na něj upoutat pozornost čehokoliv jiného, během naší snahy.

"Crabbe, Goyle, Hermiono a Rone, vy jdete se mnou. Ostatní se nějak rozdělte!" Harry se podíval na svou zvolenou skupinu a vyhrnul si rukáv, aby odhalil svůj náramek svázání. "Hermiono, pomož mi přijít na to, jak tato věc funguje."

"Prostě pomysli na Draca, " poradil mu Goyle jemně.

Harry přikývl a zastyděl se, že vybral Goyla a Crabba jen proto, že byli velcí a Dracovi důvěrně známí. Zavřel oči a soustředil se. Když je otevřel, věděl, kde byl Draco. "Jdeme!"

*****

"Manke naa lle, hin?" Kde jsi, dítě?

Draco byl unavený. Bolely ho nohy a jeho noční košile byla potrhaná a špinavá. Bože, nenáviděl Zapovězený les. A jestli se tady honil za přeludem, který vyčarovala jeho mysl, bude teda pořádně nasraný.

"Tua amin, Ohtar!" Pomoz mi, válečníku!

"Tula sinome, edhelelle." Pojď sem, malý elfe.

Keř se zatřásl a vyplazil se zpod něj malý elfí chlapec. Natáhl se pro pomoc a skončil mu v náručí, chvějící se a plačící.

(To bude dobré, dítě. Už jsem tě našel. To bude dobré, maličký.) Zatímco mluvil, třel mu záda a byl znepokojený tím, jak jeho srdce bušilo skrz tenkou kůži. (Pojď, vezmu tě do hradu a najdeme tvé rodiče. Můžeš mi říct svoje jméno?)

Dítě jen dál vzlykalo.

(Ach, no, můžeš mi ho říct později. Prozatím se jen musíme dostat z tohoto děsivého lesa. To zní jako dobrý nápad, viď?) Rozhlédl se v naději, že si bude pamatovat cestu, kterou sem přišel. Spatřil polámané větve ve směru jeho cesty - a přímo uprostřed ní stál kentaur.

Bože, nenáviděl tento les.

*****

Harry zdvihl ruku a ostatní se zastavili. Chvíli poslouchali a Harry se podíval na Rona.

Ron přikývl. "Kentauři." Ten zvuk dusotu kopyt byl nezaměnitelný.

"Kruci." Harry se znovu vydal vpřed, tentokrát dokonce rychleji.

*****

Draco sevřel dítě v náručí a začal pomalu couvat. Kentaur se ušklíbl a stejně tak pomalu se začal přibližovat.

Draco narazil do stromu a otočil se, aby se podíval, kudy jde. Střetl se pohledem s dalším kentaurem. Tento promluvil, když si všimnul, že získal Dracovu pozornost.

"Vyprávělo se o tobě, o tom, který není, čímž se jeví, leč zcela jiný jest. Zemřeš nebo ne."

"V obou případech se staré rány zahojí," řekl druhý kentaur.

Dracova bolest hlavy, která se vytratila, se okamžitě navrátila. "Měl bych rozumět, o čem to mluvíte?" zeptal se suše.

"Tvé pravdy lživé jsou. Víš to a přece nevíš. Pakliže změny nejsou špatné, pak dobré jsou. To nedokáží rozhodnout dokonce ani hvězdy. Pouze ty."

"To je přesně ten důvod, proč jsem praštil s věštěním, " zamumlal Draco. "Moje rozhodnutí je dostat se sakra co nejdál od vás. Takže, kdyby vám to nevadilo…”

"Draco!"

Draco ještě nikdy neslyšel jekot, co by zněl tak lahodně. "Harry! Jsem tady!" Otočil se za zvukem nárazu a spatřil svého manžela, jak k němu běží. "Harry, dej si pozor na- - " Rozhlédl se. Kentauři zmizeli.

"Draco." Harry už byl vedle něj s vytaženou hůlkou.

"Jsou pryč, " řekl a zašeptal to znovu hlavě spočívající na jeho hrudi. (Kentauři jsou pryč, maličký, a můj manžel, který je skutečně velký válečník, je tady, aby nás ochránil.) Vzhlédl k Harrymu. "Byli tu kentauři."

Harry přikývl. "Slyšeli jsme je. Jsi v pohodě? Kdo je tvůj kamarád?"

"Kentauři ho pronásledovali. Neřekl mi své jméno." Posunul si dítě tak, aby mu viděl do očí. (Jak se jmenuješ? Rád bych tě představil.)

(Hidan, pane.)

"Harry, tohle je Hidan."

"Ahoj, Hidane."

(Můj manžel tě zdraví, Hidane. Je mi ctí ti představit velkého kouzelnického válečníka, Harryho Pottera.)

"Saesa omentien lle, belegohtar." Rád vás poznávám, mocný válečníku.

Harry se usmál, jakoby rozuměl, co mu mladý elf řekl.

"Harry, měli bychom odsud, hm, vypadnout," řekl Weasley.

"Správně. Pojď, Draco."

Draco udělal krok a klopýtnul.

Harry ho popadl za ruku. "Děje se něco?" Prohlédl si ho od hlavy až k patě. "Sakra, nemáš žádné boty. Tvoje chodidla musí být napadrť. Hermiono!"

"Kentauři nejsou jediné nebezpečí v tomto lese, " připomněl jim Weasley nervózně.

"Neměj obavy, Weasley, " řekla Pansy, když se k nim se svým týmem připojila. "Nenecháme žádný hrůzostrašný hmyz, aby tě dostal."

"Co když jsi ten hrůzostrašný hmyz ty?" odsekl.

"Nezačínej, Rone, " varoval ho Harry.

"Promiň, Harry, ale ty víš, o čem mluvím."

"Vím, ale Draco nemůže chodit."

"Tady, Harry."

Přešli pohledem tam, kde Hermiona vyčarovala jednoduché ale pevné přenosné nosítko (PP: sedan chair = takové to uzavřené nosítko, měli ho třeba v Šíleně smutné princezně… já jen aby bylo jasno :D). Naložili do něho Draca a Hidana a Draco byl tak vděčný, že Grangerové poděkoval, aniž by ho k tomu Harry musel vybízet. Nejenže byly jeho nohy pořezané a pohmožděné, ale také byl naprosto utrmácený. Greg a Vince uchopili bez námahy rukojetě a vydali se z lesa. Rozhlédl se, když se ostatní sestavili do řady. Přišla mu na pomoc celá akademie?

"Hej, Draco?"

"Ano, Harry?" Vyhlédl otevřeným oknem svého nosítka. Harry šel ve vzdálenosti na dosah. Jeho hůlka byla stále ve střehu a Draco věděl, že byl v nejvyšší pohotovosti.

"Zase mluvíš a rozumíš anglicky."

Draco se usmál a uvolnil se v jemném kolébavém rytmu své jízdy. Nezcvoknul. Harry a jeho přátelé pro něj přišli a teď jej bránili. Malý elf, co napadl jeho hlavu - malí elfové měli očividně stejnou náhodnou magii jako malí kouzelníci - byl v bezpečí a co bylo důležitější, byl zticha. Obloha byla poněkud zamračená, když vyšli z lesa, ale nepršelo. A- - "Všichni máte za dnešní tělocvik jedničky."

"Jsi si jistý, že jsi neupadl a neuhodil se do hlavy?" poškádlil jej Harry s úšklebkem.

Draco se ušklíbl zpět a natáhl se k Harrymu. Ruka v ruce se vrátili bezpečně zpět do Bradavic.