Choď na obsah Choď na menu
 


Zachráňte Draca Malfoya 32-33. kapitola

3. 8. 2011

Kapitola 32:

Tchán s tchýní na návštěvě

Draco měl špatnou náladu a mile rád se o ni podělil. Jeho učitelé a spolužáci by vám o tom mohli vyprávět. Celý den kolem něj našlapovali po špičkách a třebaže jejich rozpaky byly docela zábavné, necítil se díky tomu o nic lépe. Ponížil se nejen minulou noc, ale celkově tím, že nebyl schopný vzpamatovat se ze znásilnění. A pak si taky ráno všiml něčeho divného, navštívil nemocniční křídlo a bylo mu sděleno, že příčinou jeho oteklých kotníků a zápěstí bylo... zadržování vody těle. Kéž by jí bylo dost, aby se v ní mohl utopit.

"Ať už jsi provedl cokoliv, okamžitě to naprav, Pottere," zaslechl Pansy syčet na Harryho.

"Nic jsem neprovedl," zašeptal Harry zpět a frustrace byla patrná v každém jeho slově.

"No tak s tím něco proveď," odpověděla.

"A jak byste usměrnil rozpustilou skupinku na koncertu Sudiček, pane Malfoyi?" zeptala se ho současná učitelka Magických masmédií a machinací, čímž přerušila jeho přísně tajné odposlouchávání.

Hleděl na ni. "Incendiem," zavrčel v odpověď. "Hořící hábit čmoudí vážně dobře a většinou to lidi přiměje prchnout."

Učitelka 3M na něj zírala, otevřela ústa, zavřela je a otočila se na žáka vedle něj. "A jak byste to řešil vy, pane Thomasi?"

Draco nechal svou hlavu klesnout na lavici a zdříml si.

Později toho dne sledoval fotbalový zápas, který svým žákům pískal trenér Andrews. Ten nápad se začal naplno rozvíjet asi tak před týdnem. Trenér pohodil na hřiště malý černobílý míč a všichni kouzelníky vychovaní vyčkávavě sledovali, co to udělá. Když do toho trenér kopl, očekávali, že se to vrátí zpět na místo. Ono se to však jen - koulelo. Jakmile již bylo zřejmé, že míč sám od sebe nic nedělal, okamžitě se začali nudit. To byli na řadě u mudlů narození, aby sesmolili improvizovaný zápas, který měl ukázat, že to byl opravdu zábavný sport, a Zmijozelští na té hře ocenili zejména fyzickou zátěž.

Ve chvíli, kdy dával Harry trestný kop, si Draco vzpomněl, že následující den mají přijít Weasleyovi.

Harry skóroval.

Draco zakňučel.

*****

"Ty máš ale dneska náladu, Harry. To jsi tak nervózní, že se mají mamka s taťkou setkat s Malfoyem?" zeptal se Ron, když mířili v neděli odpoledne k hlavní bráně Bradavic, aby vyzvedli jeho rodiče.

Harry zakroutil hlavou. Jeho nálady se nikdo obávat nemusel. Frustrovaný svou zjevnou "slabostí", byl Draco celou sobotu protivný jak veš a potom v sobotu v noci někam zmizel se svými Zmijozely a objevil se teprve, až byl čas jít do postele bez jediného slůvka na vysvětlenou. Skutečně neměl ani tušení, jestli se setkání Weasleyových s jeho druhem uskuteční, či ne.

"Víš, vyhlídka boje s Voldemortem vypadá čím dál tím lépe," zamumlal sebe-lítostivě.

"S mamkou to nebude tak zlé."

"S Dracem jo."

"Oh. No, měl včera trochu náladičku, ale to se dá čekat. Zkus se všude tahat s malým simulantem v břiše. Krom toho, pokud se dá věřit dvojčatům - a ano, vím, jak neuvěřitelně to zní - sobota byla ještě dobrý den, když máma čekala Ginny. Podle nich podstoupili dokonce magickou oběť, aby máma neměla další holčičky."

"Draco má mít kluka."

"Draco je kluk. Musí mít své dny. A docela upřímně, Harry,  je to Malfoy. Cos čekal?"

Bože, jak nenáviděl, když zněl Ron rozumněji než on. Po pravdě řečeno, i on byl trochu frustrovaný nezdařeným pokusem páteční noci - a cítil se jak hovno za to, že byl z toho frustrovaný, protože to on byl v prvé řadě ten důvod, proč se Draco bál. Nemluvě o tom, že nejen Dracovi se myslí míhali vzpomínky. Když pod ním Draco ucuknul, pamatoval si na ten pohyb z... dřívějška.

"Nemůžu se dočkat, až si vezmeš Hermionu, Rone, a já ti budu moct všechny tyto rady a rozumy vmetnout zpět do tváře." Řekl to s úsměvem a mírným šťouchnutím loktem, aby dal Ronovi najevo, že žertoval. "Ale cením si toho."

Ron pokrčil rameny. "Je to v desateru nejlepšího kamaráda -Nedovolíš příteli tvému, aby zešílel nervozitou a udělal ze sebe úplného pitomce, pokud tě v poslední době ničím nenakrknul."

Harry se zasmál. "A pokud tě nakrknul?"

„Nakecáš mu báchorky a necháš ho v tom.“

Stále se smáli, když je dvojité prásknutí upozornilo na příchod Weasleyových.

Molly Weasleyová nacpala svou hůlku do příliš velké kabelky a rozhlédla se, na tváři se jí rozhostil úsměv, když je spatřila. "Arture, tohle nemůžou být naši chlapci. U všech všudy, vždyť už jsou to muži!" vykřikla. "Pojďte ke mně vy dva a obejměte pořádně svou mámu!"

Přihnali se k ní a ona je oba objala. "Rone, přestaneš ty vůbec někdy růst? Budeme muset v Doupěti zvýšit stropy, jestli tak budeš pokračovat. A, Harry, ty jsi nám vyrostl do krásy. Tvůj mládenec si jistě přijde na své."

Harry zčervenal a Arthur ho bouchnul do zad. "Obávám se, že Molly moc neumí chodit kolem horké kaše, Harry. Ale i tak, vypadáš dobře a šťastně."

"To jsem, pane."

"Takže budeme mít to potěšení s tím zázračným mládencem?" zeptala se Molly a vydala se po cestě ke hradu.

"On je, uh- -no..." zadíval se prosebně na Rona.

"Není to jen Harryho mládenec, mamko."

"Co? Putuje z náruče do náruče? Je třeba se o něj dělit? O čem mluvíš, Rone?"

"Vzali jsme se, " řekl Harry rychle. "Vlastně je to víc než manželství, měli jsme svazovací ceremoniál." Vyhrnul si rukáv a odhalil náramek.

"Ty jsi - jsi svázaný, Harry? Nemůžeš být svázaný. Věděli bychom, kdybys byl svázaný, že ano, Arthure?" Obrátila se na svého manžela a ve tváři se jí zračil zmatek.

"Má náramek, Molly."

Její tvář se vyjasnila a zakývala na něj prstem. "Další z výmyslů dvojčat, jak jinak. Málem jsi nás dostal, Harry."

Harry natáhl ruku. "Žádné habaďúry, mamko Weasleyová. Jsem svázaný a... čekáme dítě. Je Progenitor, víte."

Molly se podlomila kolena a pouze rychlá reakce Arthura ji uchránila pádu. "Co to říkáš, dítě?" zasupěla a rukou se chytila za svou objemnou hruď.

"Mami, já na tom svazku byl a dítě ti přijde pořádně skutečné, jakmile se setkáš - - " Ron se zarazil a přelétl pohledem na Harryho.

"Takže tu je? Samozřejmě, že je," opravila se Molly. "Je tvůj druh; kde jinde by byl? A když už o  'něm' mluvíme, kdo je to? A nemysli si, že jsem si nevšimla, že jsi to nedořekl."

Harry si rukou prohrábl vlasy a věděl, že Draco - pokud se Draco hodlá objevit - by za to zuřil vzteky. Harry, tvé vlasy už i tak vypadají jako vrabčí hnízdo. Proč to cuchat ještě víc? Budu tomu dítěti držet palce, aby mělo vlasy po mně. "Můj manžel je Draco Malfoy. A ano, vím, kdo jsou jeho rodiče a jaký býval fracek. Ale magie uznala za vhodné nás svázat, a nosí mé dítě. Naše minulost nemá vůbec žádný význam pro naši současnost nebo naši budoucnost. Jsme spolu a zůstane to tak, dokud nás smrt nerozdělí." Vysypal to všechno ze sebe až moc rychle a znělo to obranně, ale on cítil potřebu vyjasnit jim to předtím, než se - jestli vůbec - setkají s Dracem.

Mollyina ústa se otevřela a zavřela. Artur tak vzácné příležitosti využil. "Blahopřeji, Harry! To je vzrušující novina. Že ano, Molly?" Šťouchl do ní loktem.

"Vzrušující, ano," papouškovala stále v šoku. "Kde bydlíte?"

"Profesor Brumbál nám laskavě věnoval byt v blízkosti ložnic. Pojďte s námi dovnitř. Nejsem si jistý, kde zrovna teď Draco je. Je velice zaneprázdněný. Doučuje nás a trénuje. Tajné eso akademie, že jo, Rone?"

Ron přikývl, na podporu svého přítele by řekl cokoliv. "Jeho otec je fakt nasraný - ehm, promiň, mami. Jeho otce příliš nepotěšilo, že je s Harrym, ale Draco je stoprocentně oddaný naší straně. Nechce, aby se jeho dítě nebo cokoliv jiného dostalo do rukou jeho otce nebo Vy-víte-koho."

Artur se zamračil. "Vědí o svazku a dítěti?"

"Ne, " odpověděl Harry. "Vědí o tom jenom lidi tady a profesor Brumbál se ujistil, že to tajemství nemůže opustit hranice Bradavic."

"To bylo chytré, " zamumlal Arthur. "No, pojďme, chlapci, ukažte nám svůj nový domov."

Provedli Weasleyovi nižším stupněm a ukázali jim různé učebny, než šli k ložnicím a společenské místnosti. Rona překvapilo a maličko vystrašilo, že se nikde neobjevila Hermiona, a zašeptal Harrymu, když se blížili ke vchodu do jeho a Dracových pokojů, že ji půjde pohledat. Harry přikývl, potom rozevřel dveře a zamumlal tichou modlitbu.

"Harry, " řekl Draco, "právě jsme s Hermionou přemýšleli, kdy necháš naše hosty trochu vydechnout. Pane a paní Weasleyovi, moc rád vás poznávám. Jsem Draco Malfoy." Natáhl svou ruku a Arthur s ní obřadně potřásl. Molly na něj jenom zírala - a na jeho zakulacené bříško. "Kde zas trčí Ron? Bude se podávat čaj. Prosím, pojďte dál a posaďte se. Harry, mohl bys sehnat Rona?"

Harry, naprosto ohromený a upřímně vzato - vyděšený, zavolal Rona zpět, zatímco Draco doprovodil Weasleyovi k místu, kde stála Hermiona. Když se s Ronem vrátil, byl svědkem jejich objetí s přítelkyní jejich syna a potom se všichni usadili k čaji. Byl podán zákusek a Draco byl okouzlující hostitel, diskutoval s panem Weasleyem o jistých mudlovských předmětech, o kterých zaslechl mluvit trenéra Andrewse, a vyptával se paní Weasleyové, co bylo potřeba koupit do pořádného dětského pokojíku.

Harry prostě věděl, že se propadl do jiného vesmíru. Zajímalo by ho, jestli i v tomto měli Voldemorta.

"Doufám, že vám to nevadí, ale nechal jsem zde pro nás připravit soukromou večeři. I když má akademie jen sedmadvacet členů, dokážeme být pěkně hlučná banda," řekl Draco se sebe-ospravedlňujícím smíchem. "A hrad si zřejmě pomyslel, že to je skvělý nápad, a poskytl nám jídelnu." Kývnul ke dveřím, které předtím Harry neviděl. "Harry, ty můžeš doprovodit paní Weasleyovou, pan Weasley Hermionu, takže, Rone, my dva si nejspíš budeme muset hodit mincí, kdo z nás dvou bude koho doprovázet."

"No, já jsem vyšší a nejsem v jináči, takže..."

Draco se zasmál. "To jsi trefil, Rone. Doprovodil byste mě, pane.“

*****

"Draco?"

"Ano, Harry? A, ooh, to je tak úžasné, " zavrněl Draco.

Harry přešel kloubem prstu citlivý bod na Dracově noze. Jejich hosté byli pryč, Molly naléhala, že musí urychleně domů začít plést výbavičku pro dítě, a Hermiona si vzpomněla, že si ještě musí s Ronem zopakovat na zítřejší hodiny. "Ty kotníky už ti splaskly."

"Máma Weasleyová mi dala něco na ten otok. To je něco neuvěřitelného, co všechno se jí vleze do té její tašky."

Máma Weasleyová? "Draco, víš, kdo je Voldemort?"

"Co je to za blbou otázku, Pottere. To jste si s Weasleyem stihli dát dva nebo tři drinky po tom, co jste vyprovodili jeho rodiče k bráně?"

Takže byl pořád v tom starém vesmíru. "Byl jsi dneska ohromný."

"Samozřejmě, že byl."

"Všichni se díky tobě u večeře cítili tak pohodově."

"Paní Puerilisová dostávala až přemrštěnou sumu za to, aby se postarala o to, že budeme vědět, jak být správnými hostiteli na večeři, Harry. Byla by to brnkačka i pro děcko, o nic nešlo. Pansy říkala, že se jí kvůli tomu zastesklo po její cvičné hůlce a brku pro kouzelníčky."

Takže to byl důvod, proč včera Zmijozelští někam zmizeli. Harry se předklonil a políbil Dracův palec u nohy. "Máš představu, jakou jsi mi udělal radost?"

"To jak ses mi vrhl na nohu, mi ledacos napovídá," odpověděl Draco. Pak mrknul. "Pomož mi do postele, a můžeš mi poskytnout i jiné nápovědy."

"Madam Pomfreyová mě varovala, že se možná dostaneš do neukojitelného stádia."

"Už jsou to dvě noci od našeho - nešťastného pokusu, Harry. To není nenasytnost, jen prosté dospívající hormony."

"Přesně jak jsem řekl - jsi nadržený jak býk."

"Paní Weasleyová mi řekla, že nemusím snášet žádné nesmysly během mého těhotenství. Dala mi kouzlo, kterým tě můžu srovnat, pokud budu muset."

Harry protočil oči v sloup. "Ne, nedala. Byl jsem celou dobu s tebou."

"Až na to, jak sis s Ronem a panem Weasleyem hrál na zahradě s houpačkou."

"Nehráli jsme si - pouze obdivoval mé dovednosti přeměňování."

"Ehm ehm." Draco se dostal za pomocí Harryho škubnutí na nohy. "Sedm dětí, Harry. Zažila hodně těhotenství. Naučila se věci, věci, které by se žádní muži, možná s výjimkou ostatních Progenitorů, nikdy neměli dozvědět. Věř mi, nechceš mi v ničem odmlouvat."

"Jo?" zeptal se Harry, omotal ruce kolem svého manžela a políbil ho na krk.

"Jo."

Harry vytáhl svou hůlku a osvětlil ložnici a zároveň zhasl světla v obývacím pokoji. "Tak to bych tě měl asi poslouchat na slovo. Žádné nesmysly, hmm?"

Dracova poslední slova, než se za nimi zavřely dveře, byla, "No, pár bych jich snesl."

 

Kapitola 33:

Babylonská věž

Harry namířil hůlku a umlčel budík, než měl možnost zazvonit. Osprchoval se, pak vycupital po špičkách a posadil se na okraj postele vedle svého stále spícího manžela. Ačkoliv Draco by to nikdy nepřiznal, ten osmý měsíc se na něm začínal podepisovat, a Harry dal sám sobě na starost, aby dohlédl, že Draco bude mít dostatek odpočinku.

"Draco, " vyřkl jemně a trošičku s ním zatřásl. "Čas vstávat, Draco." Ozvalo se nesrozumitelné zamumlání. Typické. "Budíček, lenochu. Máš kouzelníky a čarodějky, co čekají na tvé terorizování." Šedé oko o sobě dalo na krátko vědět, než bylo opět překryto víčkem. "Vstávej. Trenér tu dneska není, pamatuješ? Můžeš nás dneska úplně vyřídit bez dozoru."

Draco se zamračil a posadil se. S divným pohledem v očích řekl něco elfsky.

"Přestaň s těmi blbinami. Musíme se jít nasnídat, " řekl Harry a stáhl z něj přikrývku.

Draco sevřel Harryho ruku a pronesl další zkomoleninu. Svou volnou rukou se dotkl svého ucha.

Panika v šedých očích Harryho ujistila, že to nebyla žádná sranda. "Draco, co se děje? Proč ne-" Draco zatřásl hlavou a otřel bříška svých prstů o Harryho krk. Harry pochopil; nejenže nemohl Dracovi rozumět, nýbrž ani Draco nerozuměl jemu. Co se - těhotenství. Do prdele. Už chtěl začít panikařit, ale uvědomil si, že někdo musí mít kvůli Dracovi chladnou hlavu. Odstranil Dracovy zarývající se prsty ze své ruky a uchopil ho za ruku, aby jej vytáhl. "Seženeme nějakou pomoc a bude to v pořádku. OK?" Dracovo zamračení nezmizelo. "Jdeme za profesorem Brumbálem. Brumbál, " zopakoval a pohladil si imaginární plnovous. Draco přikývl a nechal se vytáhnout z místnosti. Harry poznal, že byli fakt v maléru, když se Draco nezastavil, aby si oblékl župan nebo aby si zkontroloval vlasy.

Hermiona, blahoslavena budiž její puntičkářská nátura, už se učila ve společenské místnosti. Praskot v krbu, který byl neustále zapálený, vnukl Harrymu nápad. "Hermiono, zaletaxuj profesorovi Brumbálovi, okamžitě!"

Stačil jediný pohled na Dracovy rozcuchané vlasy a už byla u krbu. Vhodila tam hrstku letaxového prášku a spěšně zavolala, "Profesore Brumbále! Potřebují vás Harry a Draco!"

Na to se v plamenech objevil obličej. "Jsem na cestě, moji drazí."

Hermiona se k nim obrátila. "Co se stalo? Něco s dítětem? Měla bych zavolat i madam Pomfreyovou?"

"Draco nemůže mluvit anglicky. A podle mě anglicky ani nerozumí."

Svraštila zaraženě nos. "Draco, rozumíš mi?" zeptala se.

Zamrkal jejím směrem a řekl něco, čemu nemohla rozumět.

"Co to je?“ zeptala se Harryho.

"Elfština, myslím."

Načala další otázku, ale to už vtrhl dovnitř Brumbál, oděn do oranžové a černé noční košile, která odhalovala poněkud vratká kolena.

"Harry? Draco?"

"Profesore, mluví jenom elfsky. A nerozumí nám, " řekl Harry a cítil, jak v něm znovu narůstá panika teď, když už se o to mohl postarat někdo jiný.

"Quel amrun. Lle rangwa amin?" řekl Brumbál Dracovi a kouzelník klesl úlevou a přikývl. "Zdá se, že máš pravdu, Harry. Právě jsem Dracovi popřál dobré ráno a zeptal se ho, jestli mi rozumí v elfštině."

"Vy ji ovládáte?" zeptal se Harry se stejnou úlevou jako Draco.

"Trochu. Zajisté ne na takové úrovni, jaké dosáhl Draco. Pojďme do nemocničního křídla a uvidíme, jestli přijdeme na to, co se děje." Zopakoval plán Dracovi, který horlivě přikývl a byl zavěšený do Harryho, když směřovali do království Pomfreyové. Hermiona spěchala za nimi a sdělila Millicent Bulstrodeové, která právě vstoupila do společenské místnosti, kam měli namířeno.

*****

Dracovi dělalo obtíže zůstat sedět v klidu, zatímco na něj Pomfreyová mávala hůlkou. Proč ho prostě někam nezavřou, aby měli pokoj. Varovali ho, že může zešílet. Jen netušil, že zešílí tak hrozně. Kdyby to bylo aspoň, jakoby byl v cizí zemi a nerozuměl jejich jazyku. Tomu se to ovšem nepodobalo. Bylo to, jako by Harry a ostatní nemluvili - jenom dělali hluk. Žádná intonace, žádný rytmus, který by napovídal, že se s ním ve skutečnosti pokoušeli komunikovat. Bylo to jako drmolení, jenže horší. Dokonce i opicím v otcově laboratoři rozuměl lépe, než lidem okolo sebe.

A, jo, něco s ním bylo špatně, poněvadž to paměťové kouzlo, které na něj seslal otec po tom, co Draca přistihl s těmi opicemi, by mělo účinkovat lépe.

(Draco?) Otočil se k ředitelovi, jediné osobě, které dokázal rozumět, ačkoliv jeho přízvuk byl na hovno. Také to byla jediná osoba, ze které ho nerozbolívala hlava. (Draco, Poppy vás po fyzické stránce shledala v pořádku.)

Úžas nad úžas. (Takže jsem se teda zcvoknul?)

(Může to nějak souviset se stresem. Chce vám dát uspávací lektvar. Možná, že až se probudíte, bude vše zase v pořádku.)

Možná by ho spánek mohl zbavit té bolesti hlavy. (OK. Řeknete Harrymu, co se děje? Musí jít na vyučování.) Pomfreyová Harryho vyhnala na chodbu krátce potom, co přišli.

(Bude vás chtít vidět, než odejde.)

Draco neochotně přikývl. (Povězte mu, ať nemluví. Z těch slov mě bolí hlava.)

(Povím mu to.)

Draco do sebe již kopnul uspávací lektvar, takže když Harry vešel, byl už ospalý. Brumbál musel vyhovět jeho žádosti, poněvadž Harrry nic neřekl. Jen se předklonil a políbil ho.

Draco usnul, zatímco mu Harry hladil vlasy.

Probudil ho něčí pláč.

Zasténal a posadil se, aby se rozhlédl, kdo byl během výcviku poraněn. Měl dneska Longbottom Lektvary? Nebo si Tracy proměnila svůj prstýnek na dvoubřité ostří a zase si uřízla prst? Ať už to byl kdokoliv, snad bude pro něj pronikavý pohled dostatečné upozornění, aby zavřel hubu, a on bude moct znovu spát.

Nemocniční oddělení bylo prázdné.

Tak teda noční můra. Povzdechl si a opět si lehl.

Další pláč.

Přetáhl si polštář přes hlavu.

Pomoc, tati! Mami! Tolik se bojím. Tolik se bojím.

Draco zafňukal zároveň s hlasem. Ten hlas byl očividně v jeho hlavě.

Pryč od ošklivých věcí. Pryč, pryč!

Stromy. Draco viděl stromy a slyšel - dusot kopyt?

Chtějí mě spapat. Schovat. Musím se schovat.

Draco se posadil na okraj postele. To se z něj vážně tak rychle stal blázen? Nebo mohl být ten hlas skutečný? Očividně to byl dětský hlas. Vyděšené dítě - obzvlášť vyděšené kouzelnické dítě, mohlo dokázat ledacos. Stačí se podívat, čeho bylo schopné jeho vlastní dítě, a to bylo ještě stále v děloze.

Nechci umřít, nechci umřít, nechci umřít...

Aniž by si byl vědom, co dělal, se Draco přistihl stát vně Bradavic a čelit Zapovězenému lesu. Zamračil se na své bosé nohy, začal se obracet zpět, jenže za ním bylo v povzdálí drmolení, které nejspíš představovalo kletby, jež by ho dovedly zpět do postele, takže se prostě vydal vpřed a spoléhal na štěstí.

*****

"Harry!"

Harry vyskočil na nohy, jakmile madam Pomfreyová vpadla do učebny Ozbrojujících kouzel, a neměl pochyb, že se něco s Dracem stalo. "O co jde? Co se stalo?"

"Zmizel v lese, Harry. Pokoušela jsem se ho zastavit, jenže má kouzla - se od něj prostě odrazila."

Spěchal za ní na chodbu, následován zbytkem třídy. "Řekl něco?"

Zavrtěla hlavou. "Stejně bych mu ale nerozuměla."

"Kde je profesor Brumbál?"

"Záležitosti Řádu. Myslel, že je bezpečné odejít. Draco měl spát celou noc. Dala jsem mu dost uspávacího lektvaru, aby vydržel až do svítání. Ach, Harry, pořád je v oblečení na noc a tak."

"Viděla jste, kudy se vydal?" zeptal se Harry, když vyběhli ven. Obloha byla šedá a zamračená. Zachvěl se při myšlence, že je Draco tam venku, sám a oblečený jen napůl. Prosím, jen ať neprší, modlil se v duchu.

"Tam tudy. Pokoušela jsem se na něj uvalit stopovací kouzlo, ale odrazil i to."

Harry přikývl a prohledával pohledem okraj lesa. Rozhlédl se a všiml si všech ostatních žáků kolem něj. Museli je slyšet, když běželi chodbou. "Tak jo. Rozdělte se do skupinek po pěti. V každé skupině musí být nejméně jeden bývalý Zmijozel. Jednomu ze svých přátel odpoví spíš. Pokud ho najdete, nepřibližujte se, pokud by vypadal, že se chce dát na útěk. Jenom vyšlete signál pomocí hůlky a zkuste ho udržet v klidu. Buďte opatrní. Chceme ho najít, ale nechceme na něj upoutat pozornost čehokoliv jiného, během naší snahy.

"Crabbe, Goyle, Hermiono a Rone, vy jdete se mnou. Ostatní se nějak rozdělte!" Harry se podíval na svou zvolenou skupinu a vyhrnul si rukáv, aby odhalil svůj náramek svázání. "Hermiono, pomož mi přijít na to, jak tato věc funguje."

"Prostě pomysli na Draca, " poradil mu Goyle jemně.

Harry přikývl a zastyděl se, že vybral Goyla a Crabba jen proto, že byli velcí a Dracovi důvěrně známí. Zavřel oči a soustředil se. Když je otevřel, věděl, kde byl Draco. "Jdeme!"

*****

"Manke naa lle, hin?" Kde jsi, dítě?

Draco byl unavený. Bolely ho nohy a jeho noční košile byla potrhaná a špinavá. Bože, nenáviděl Zapovězený les. A jestli se tady honil za přeludem, který vyčarovala jeho mysl, bude teda pořádně nasraný.

"Tua amin, Ohtar!" Pomoz mi, válečníku!

"Tula sinome, edhelelle." Pojď sem, malý elfe.

Keř se zatřásl a vyplazil se zpod něj malý elfí chlapec. Natáhl se pro pomoc a skončil mu v náručí, chvějící se a plačící.

(To bude dobré, dítě. Už jsem tě našel. To bude dobré, maličký.) Zatímco mluvil, třel mu záda a byl znepokojený tím, jak jeho srdce bušilo skrz tenkou kůži. (Pojď, vezmu tě do hradu a najdeme tvé rodiče. Můžeš mi říct svoje jméno?)

Dítě jen dál vzlykalo.

(Ach, no, můžeš mi ho říct později. Prozatím se jen musíme dostat z tohoto děsivého lesa. To zní jako dobrý nápad, viď?) Rozhlédl se v naději, že si bude pamatovat cestu, kterou sem přišel. Spatřil polámané větve ve směru jeho cesty - a přímo uprostřed ní stál kentaur.

Bože, nenáviděl tento les.

*****

Harry zdvihl ruku a ostatní se zastavili. Chvíli poslouchali a Harry se podíval na Rona.

Ron přikývl. "Kentauři." Ten zvuk dusotu kopyt byl nezaměnitelný.

"Kruci." Harry se znovu vydal vpřed, tentokrát dokonce rychleji.

*****

Draco sevřel dítě v náručí a začal pomalu couvat. Kentaur se ušklíbl a stejně tak pomalu se začal přibližovat.

Draco narazil do stromu a otočil se, aby se podíval, kudy jde. Střetl se pohledem s dalším kentaurem. Tento promluvil, když si všimnul, že získal Dracovu pozornost.

"Vyprávělo se o tobě, o tom, který není, čímž se jeví, leč zcela jiný jest. Zemřeš nebo ne."

"V obou případech se staré rány zahojí," řekl druhý kentaur.

Dracova bolest hlavy, která se vytratila, se okamžitě navrátila. "Měl bych rozumět, o čem to mluvíte?" zeptal se suše.

"Tvé pravdy lživé jsou. Víš to a přece nevíš. Pakliže změny nejsou špatné, pak dobré jsou. To nedokáží rozhodnout dokonce ani hvězdy. Pouze ty."

"To je přesně ten důvod, proč jsem praštil s věštěním, " zamumlal Draco. "Moje rozhodnutí je dostat se sakra co nejdál od vás. Takže, kdyby vám to nevadilo…”

"Draco!"

Draco ještě nikdy neslyšel jekot, co by zněl tak lahodně. "Harry! Jsem tady!" Otočil se za zvukem nárazu a spatřil svého manžela, jak k němu běží. "Harry, dej si pozor na- - " Rozhlédl se. Kentauři zmizeli.

"Draco." Harry už byl vedle něj s vytaženou hůlkou.

"Jsou pryč, " řekl a zašeptal to znovu hlavě spočívající na jeho hrudi. (Kentauři jsou pryč, maličký, a můj manžel, který je skutečně velký válečník, je tady, aby nás ochránil.) Vzhlédl k Harrymu. "Byli tu kentauři."

Harry přikývl. "Slyšeli jsme je. Jsi v pohodě? Kdo je tvůj kamarád?"

"Kentauři ho pronásledovali. Neřekl mi své jméno." Posunul si dítě tak, aby mu viděl do očí. (Jak se jmenuješ? Rád bych tě představil.)

(Hidan, pane.)

"Harry, tohle je Hidan."

"Ahoj, Hidane."

(Můj manžel tě zdraví, Hidane. Je mi ctí ti představit velkého kouzelnického válečníka, Harryho Pottera.)

"Saesa omentien lle, belegohtar." Rád vás poznávám, mocný válečníku.

Harry se usmál, jakoby rozuměl, co mu mladý elf řekl.

"Harry, měli bychom odsud, hm, vypadnout," řekl Weasley.

"Správně. Pojď, Draco."

Draco udělal krok a klopýtnul.

Harry ho popadl za ruku. "Děje se něco?" Prohlédl si ho od hlavy až k patě. "Sakra, nemáš žádné boty. Tvoje chodidla musí být napadrť. Hermiono!"

"Kentauři nejsou jediné nebezpečí v tomto lese, " připomněl jim Weasley nervózně.

"Neměj obavy, Weasley, " řekla Pansy, když se k nim se svým týmem připojila. "Nenecháme žádný hrůzostrašný hmyz, aby tě dostal."

"Co když jsi ten hrůzostrašný hmyz ty?" odsekl.

"Nezačínej, Rone, " varoval ho Harry.

"Promiň, Harry, ale ty víš, o čem mluvím."

"Vím, ale Draco nemůže chodit."

"Tady, Harry."

Přešli pohledem tam, kde Hermiona vyčarovala jednoduché ale pevné přenosné nosítko (PP: sedan chair = takové to uzavřené nosítko, měli ho třeba v Šíleně smutné princezně… já jen aby bylo jasno :D). Naložili do něho Draca a Hidana a Draco byl tak vděčný, že Grangerové poděkoval, aniž by ho k tomu Harry musel vybízet. Nejenže byly jeho nohy pořezané a pohmožděné, ale také byl naprosto utrmácený. Greg a Vince uchopili bez námahy rukojetě a vydali se z lesa. Rozhlédl se, když se ostatní sestavili do řady. Přišla mu na pomoc celá akademie?

"Hej, Draco?"

"Ano, Harry?" Vyhlédl otevřeným oknem svého nosítka. Harry šel ve vzdálenosti na dosah. Jeho hůlka byla stále ve střehu a Draco věděl, že byl v nejvyšší pohotovosti.

"Zase mluvíš a rozumíš anglicky."

Draco se usmál a uvolnil se v jemném kolébavém rytmu své jízdy. Nezcvoknul. Harry a jeho přátelé pro něj přišli a teď jej bránili. Malý elf, co napadl jeho hlavu - malí elfové měli očividně stejnou náhodnou magii jako malí kouzelníci - byl v bezpečí a co bylo důležitější, byl zticha. Obloha byla poněkud zamračená, když vyšli z lesa, ale nepršelo. A- - "Všichni máte za dnešní tělocvik jedničky."

"Jsi si jistý, že jsi neupadl a neuhodil se do hlavy?" poškádlil jej Harry s úšklebkem.

Draco se ušklíbl zpět a natáhl se k Harrymu. Ruka v ruce se vrátili bezpečně zpět do Bradavic.

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

haloooooooo je tam niekto

(zubejda, 16. 10. 2012 21:50)

Chcem sa opýtať bude ešte niekedy niečo z tejto poviedky???????????????

???

(Mekare, 26. 3. 2012 14:47)

chysta sa pokracovanie?

.........

(fin, 6. 8. 2011 15:09)

"Všichni máte za dnešní tělocvik jedničky."
tělocvik v noci: spíš stezka odvahy ne??

ooOoo

(Nade, 4. 8. 2011 17:42)

Mamka Weasleyová to schroupla překvapivě snadno a Draco byl opravdu okouzlující. Holt etiketa je mu vlastní. Díky!