Harry se zhroutil v udýchanou kupku, vděčný nebesům, že už dokončil tento den poslední kolečko. Myslel si, že Dursleyovi byli otrokáři. Mýlil se. Myslel si, že když dělal každé léto manuální práci, tak bude v lepší fyzické kondici než všichni ostatní. Mýlil se. Myslel si, že nejtěžší na této válce bude čelit Voldemortovi. Zase se mýlil. Byl si jistý, že vedle toho tělocviku, kterému byl podroben každý posraný den, bude likvidace Voldemorta stejně snadná jako pro Rona porazit ho v šachách - bez námahy, bezelstně se mu vzdá.

Kapitola 31:

Jeho úplně nejlepší narozeniny

Varování: Obsahuje scény nevhodné pro mladší osmnácti let!

Harry se natáhl pro svou učebnici magického práva, potom si povzdychl, vytáhl svou hůlku a knihu si k sobě přilevitoval. Bylo by snazší, kdyby se prostě předklonil a vzal si ji, ale Hermionina "léčba" jejich ovlivněnosti mudlovštinou spočívala v naprostém ponoření se do kouzelnického světa. Museli používat magii vždy a všude. Vybízeli čistokrevné, aby jim vyprávěli o jejich dětství (pokud to příliš nerozesmutnilo Zmijozely - což se vlastně nestalo, jelikož "s láskou poslaný balíček" jejich rodičů dal jasně najevo, že hořká rozluka s jejich rodinami byla naprosto definitivní). Všichni směli ve svém volném čase (kterého bylo poskrovnu) číst pouze kouzelnické časopisy nebo romány a použití tak vyloženě mudlovských zařízení jako přenosné elektroniky a různých pomůcek bylo nemyslitelné. Ovšem kouzla, která je měla nahrazovat, je trpělivě učili ti, kteří je používali odjakživa, tématy číslo jedna byla kouzelnická móda a sporty a jestli bude Harry muset vyslechnout ještě jednu historku o výchově na Akademii madam Puerilisové pro způsobné mladé kouzelníky a čarodějky, sešle sám na sebe Avadu Kedavru.

"Harry," řekl Ron, když sebou plácl na pohovku vedle něj.

"Rone," odpověděl Harry a vyčkávavě se díval na svého kamaráda.

Ron pozoroval své ruce. "Víš, u večeře mi přišla sova."

Harry přikývl. Ron dostával poštu často, díky svému početnému příbuzenstvu. Když přišla sova od dvojčat, naučili se už všichni schovat pod stůl. A nikdy od Rona nepřijali žádné sladkosti. "Vše je v pořádku, že jo?"

"Záleží na tom, co bys označil jako v pořádku."

No, to neznělo dobře. "Co se děje?" vyptával se Harry.

Ron si povzdechl. "V pátek máš narozeniny."

Harry netrpělivě přikývl. Pro jednou netrčel u Dursleyových a nemusel přemítat, jestli si na něj jeho přátelé vůbec vzpomenou, nebo trávit den o samotě a vyhlížet na obloze sovy. Neměl v plánu nic velkého, jelikož byli celé dny kompletně zaneprázdnění, ale čekal, že po večeři dostane pár dárků.

"Bude ti osmnáct " pokračoval Ron ve sdělování zbytečných poznatků. "Podle Hermiony je to u mudlů mimořádný věk."

"Je to jako pro kouzelníky jejich sedmnáctiny. Jsi podle zákona s plnou platností dospělý."

"Ach."

Harry poklepal hůlkou o své stehno. "Řekneš mi už, co se děje, nebo chceš názornou ukázku toho, co jsem se naučil na mé hodině Obrany?" pohrozil. Nakonec bylo rozhodnuto, že Harry v normální Obraně jen plýtval svým časem, takže teď jej vyučovali tři Bystrozoři v tajných prostorách školy. Šuškalo se, že se Harry učil nejen jak zabíjet, ale také jak zamaskovat zločin. Draco se nad tím jen uculoval a říkal, "Na co by k tomu potřeboval Bystrozory, když ho to můžu naučit doma v našem pokoji?" Netřeba zmiňovat, že to vyvolalo další šeptandy.

Od Rona se ta hrozba ovšem nedočkala vůbec žádné odezvy. Takže se rozhodl jít na to přátelštější cestou. "Má to nějaký důvod, že tady se mnou potichu sedíš, zatímco bys mohl studovat nebo být s Hermionou? Počkej, to je vlastně jedno a to samé, že?" ušklíbl se Harry.

Aspoň že to se odezvy dočkalo - úsměvu. "Kdyby to slyšela, tak by tě praštila."

"Kde že, musela by použít kouzlo. Naprosté ponoření se a podobně, " poškádlil ho Harry. Možná, že to, co mu měl Ron říct, nebylo tak špatné.

"Mohla by udělat výjimku."

"A ty bys mohl být opožděný," poznamenal Harry. "Vyklop to, Rone."

"Jelikož jsme během týdne tak zaneprázdnění, máma s tátou tě chtějí navštívit místo na narozeniny v neděli."

Harrymu se po tváři rozlil úsměv. Potom se zamračil. Pak zbledl. "Draco."

Ron přikývl. "Draco, " souhlasil.

"Vědí - aspoň něco?"

"Ginny uklouzlo, že máš pletky - s nějakým mužem."

"Ach. Byl s tím nějaký problém?"

"Samozřejmě, že ne. Jenže Ginny nestihla vyžbretnout, že ten 'někdo' je syn Smrtijeda a byl posledních sedm let zhoubou naší existence. S tím už by nějaký problém být mohl. Ale zase, Malfoy je těhotný. Máma je blázen do miminek."

"Myslíš, že o mně budou špatně smýšlet, protože jsem ho zbouchnul?"

Ron se ušklíbnul. "No, zapřáhl jsi koně za vůz (PP: idiom - vzal jsi to za špatný konec), ale kdo mohl tušit, že tvůj hřebec je vlastně klisna v převleku."

Harry se rychle rozhlédl po místnosti. "Aspoň víme, že Draco není nikde na doslech."

"Co? Žádné dívčí kňourání?"

"Žádná kletba, která by ti přeřízla hrdlo."

Ron si odfrkl. "Dokonce ani nemá hůlku."

"Skutečně si myslíš, že by ji potřeboval, kdyby tě zaslechl zpochybňovat jeho mužnost? Přestože jsem ho zbouchnul, tak není holka, víš."

Ron zvedl ruce na znak posměvačné kapitulace. "Neber si to tak k srdci, kámo. To, že je Progenitor, z něj dělá legendu. Ale neříkej mu to; jeho ego je i tak dost velké."

"Jako bych to nevěděl, " povzdechl si Harry.

"Co že přesně víš, Harry?" zeptal se Draco, když vyšel z jejich pokojů do společenské místnosti.

"Um, že si nedovedu představit lepšího manžela?"

"Och, výjimečně přemýšlíme s čistou hlavou. Jak jsi na tom s přeměnou dýky, Weasley?"

"Zvládnu už jednostranné ozubení, ale zatím ne z obou stran."

"Blaise měl stejný problém. Možná by ses ho měl zeptat, jak se s tím vypořádal."

"Dobrý nápad, Malfoyi. Díky. On i ostatní jsou v knihovně, že?"

"Pokud vím, tak jo."

"OK. Uvidím, jestli ho zastihnu. Uvidíme se potom, kluci."

Harry sledoval Ronův odchod a přemítal, jestli by měl Draca o návštěvě Weasleyových varovat teď nebo až potom.

"Víš, že jsem ti nesežral to s tím 'nejlepším manželem', že?"

Harry se automaticky postavil, aby pomohl Dracovi uvelebit se do křesla vedle pohovky. Draco se přesvědčil na vlastní kůži, že pohovka nebyla k těhotným přátelsky nakloněna. "V neděli nás přijedou navštívit Ronovi rodiče." No, takže si asi právě vybral to "teď".

"Ach." Draco se vrtěl, dokud nebyl pohodlně uložený. "Řeknu Blaisovi, aby vydával pár svých krámů za tvé, takže nepřijdou na to, že nespíš v ložnici. A hrad je dost velký na to, abych se ti mohl držet z cesty."

Harry na něj hleděl. "Nechci, aby ses mi držel z cesty."

"Jenže oni o nás neví."

"Já chci, aby to věděli. Ty - ty se s nimi nechceš setkat?" zeptal se Harry ustaraně. Styděl se Draco za jejich svazek?

"Nemám problém se s nimi setkat, Harry," řekl Draco. "Jen jsem se ti to pokoušel zjednodušit."

"Myslíš, že je jednodušší tě skrývat?" Draco pokrčil rameny. "Ve Velké síni jsi se nelíbal sám se sebou, víš. Nestydím se, že jsem s tebou."

"Ale být se mnou a být se mnou svázaný - s dítětem na cestě - jsou dvě odlišné situace. Vím, že Weasleyovi vědí, co je můj otec zač. A jsem si jistý, že zmínku o mém jménu slyšeli od tebe a ostatních Weasleyvových v méně než lichotivých souvislostech. Budou podezíraví a ustaraní."

"Ron to přijal v pohodě."

"Weasley u toho byl od začátku. Byl svědkem toho, jak se věci mezi námi měnily."

"No tak budou muset uvěřit mně a Ronovi, že my dva spolu jsme úžasní."

Dracovy oči se rozšířily. "Myslíš, že my dva spolu jsme úžasní?"

"Myslím, že si nedovedu představit lepšího manžela." Tentokrát to bylo skutečné prohlášení.

Draco se ušklíbl. "Všichni jsou v knihovně, víš."

Harry se pokoušel dělat drahoty. "Musím se učit do Magického práva."

"Co kdybych ti řekl, že tě dokážu udělat při odříkávání Zákoníku mezinárodního přemisťování?"

Následující den při zkoušce z Magického práva Harry exceloval.

*****

Harry se šklebil, když pozoroval ostatní, jak kulhají zpět z vyčerpávajícího přespolního běhu, který si pro ně vymyslel Draco. Jelikož měl narozeniny, tak Draco skupině oznámil, že byl Harry od tréninku osvobozený. Někteří si začali stěžovat, ale ostatní, ti rozumnější, si zamumlali pod nos, že remcání jim přinese akorát kolečka navíc nebo kliky. Všichni se vypařili, bez odporování Dracovi a Harry byl odměněn pořádnou muchlovačkou v místnosti s výstrojí.

"Tvůj druh je sadista," řekl Michael Corner, když si vyzul jednu tenisku, aby prozkoumal puchýř.

"Ještě nějaká novinka?" zeptal se Harry s úšklebkem.

Roh zakroutil hlavou. "A to máš být náš zatracený zachránce."

"Před Voldemortem," řekl a zařehtal se nad bezděčným zachvěním, které to jméno vyvolalo, "ne před Dracem."

"Všichni jste dnes odvedli dobrou práci," pochválil je Draco nahlas, čímž všechny šokoval. "Takže žádná kolečka navíc a žádné doučování. Navečeřte se a pak mě s Harrym nechte sakra o samotě."

Corner se ušklíbl. "Někdo má plány."

Harry udržel svůj ruměnec na minimu.

I přes Dracovy machinace byli ti dva o samotě až o mnoho později. Jak se dalo předpokládat, Ron a Hermiona se stavili s dárky a byla to docela zábava jen s nimi posedět a zavzpomínat na "staré" časy. Draco byl shovívavý, na Draca, a nevyhnal je ani neměl nemístné narážky, kolik už je hodin.

"Děkuji," řekl, jakmile Ron a Hermiona odešli. "Bylo milé zažít narozeniny, kdy si nikdo nestěžoval na mé přátele ani nic jiného."

Draco pokrčil rameny. "Budeme potřebovat chůvy."

Harry se zasmál. "A já už myslel, že nám začínáš měknout."

Velmi teatrální zakoulení očima. "S urážkami nikam nedojdeš."

"A kam dojdu s komplimenty?" zašeptal mu Harry do ucha.

"Až do mě," odpověděl Draco tiše.

"Ty- -já- -ty?"

Draco váhavě přikývl. "Myslím, že jsem připravený a začíná být čím dál složitější najít polohu, ve které by nám nezavázelo moje břicho. Jak to jenom dělají pupkáči?"

Harry si v duchu představil svého strýce, jak se pokouší ... Otřásl se. Hodně se otřásl. Po této představě netoužil nikdy, ale v tuto chvíli už vůbec ne. "Jsi si jistý, Draco? Teda, já si rozhodně nestěžuji a pokud by to bylo příliš nepříjemné, můžeme dělat spoustu jiných věcí."

Draco ho jen políbil a řekl, "Všechno nejlepší k narozeninám, Harry."

*****

Harry zíral na dveře od koupelny - které byly momentálně zamčené a poskytovaly útočiště Dracovi, který patrně nebyl tak připravený, jak byl Zmijozel přesvědčený. Z obýváku do ložnice šlo vše hladce. Postupovalo to celkem příjemně, Draco se opatrně opřel do polštářů, aby se nemusel nijak namáhat, a sám namazal Harryho lubrikantem. Když se Draco napjal, jakmile do něj Harry vsunul prst pokrytý lubrikantem, začal si Harry dělat starosti. Ale Draco ho ukolébal řečičkami, že už to nějakou dobu nedělal atd., a napjetí se vytratilo dost na to, aby do něj mohl Harry vsunout dva prsty. Nicméně při jeho prvním pokusu vsunout do něj svého ptáka, Draco ucukl, potom se omluvil a znovu zaujal svou pozici s nervózním smíchem. Při druhém pokusu mohl díky ruce, kterou měl na Dracových zádech, cítit, jak Dracovo srdce začalo bušit jako o závod a jak jím projel nepatrný záchvěv. Odtáhl se, ale Draco stále trval na tom, že to zvládne. Když do Draca vstoupil po třetí, byl už možná palec hluboko, než se jeho polibek setkal se slaným slzami, jež stékaly po Dracově tváři. Harry se odtáhl a oblékl si své pyžamové kalhoty.

"To je hloupé, Draco," řekl a posadil se na okraj postele.

"Já vím. Omlouvám se, že jsem tak slabý." Draco se také posadil na okraj postele a jeho hlava klesla tak nízko, až mu vlasy zakrývaly tvář.

"Ne, tohle ne. Máš - právo cítit to, co cítíš. Mluvím o pokusu překonat to násilně. Není důvod, proč bychom to měli zkoušet."

Na to Draco vzhlédl. "Možná ne pro tebe."

Harry se najednou rozzlobil. "Proč jako? Malfoyové neznají strach? Malfoyové se musí nechat ošukat? Tak co?"

Samozřejmě věděl, že to neměl říkat, dokonce už ve chvíli, kdy to přešlo přes jeho ústa. Dracovy oči… Bolest, slovy nikdy nevyjádřená, se zračila v jeho očích. A utekl nahý do koupelny a zamkl dveře.

Harry věděl, že ty dveře mohl otevřít jediným švihnutím hůlky, ale usoudil, že pro jednu noc už Dracovi ublížil dost. Možná by ho měl prostě nechat tak, ale… "Jdu do postele, " zavolal hlasitě. "Takže až budeš připravený, tak vylez. Potřebuješ si odpočinout."

Ticho.

"V každém případe, není nic špatného na tom být vyděšený. Neznamená to, že jsi slabý nebo neschopný nebo cokoliv se ti to honí hlavou. Znamená to, že jsi člověk, Draco - tak jako já."

Dveře se otevřely a Draco vyšel. Navlékl se do noční košile, kterou nosil kvůli svým velrybím rozměrům, a Harry mu s tím beze slov pomohl. Potom zalezli do postele, vyměnili si ostýchavý polibek a následně se odvalili na stranu postele, která jim příslušela.

Když Harry usínal, uvědomil si, že navzdory tomu, co se stalo za poslední hodinu - ne, dokonce i s tím co se stalo - byly tohle jeho úplně nejlepší narozeniny.