Choď na obsah Choď na menu
 


Zachráňte Draca Malfoya 30-31. kapitola

3. 8. 2011

Kapitola 30:

Váleční učni

Harry se zhroutil v udýchanou kupku, vděčný nebesům, že už dokončil tento den poslední kolečko. Myslel si, že Dursleyovi byli otrokáři. Mýlil se. Myslel si, že když dělal každé léto manuální práci, tak bude v lepší fyzické kondici než všichni ostatní. Mýlil se. Myslel si, že nejtěžší na této válce bude čelit Voldemortovi. Zase se mýlil. Byl si jistý, že vedle toho tělocviku, kterému byl podroben každý posraný den, bude likvidace Voldemorta stejně snadná jako pro Rona porazit ho v šachách - bez námahy, bezelstně se mu vzdá.

"Crabbe, pohni s tím tvým zadkem, nebo na tebe vletím a pohnu jím místo tebe," zařval Draco. "Goyle, zrychli tempo! Předběhne tě dokonce i Greengrassová - a to se stále bojí, že jí to horko zničí její líčidlové kouzlo! Ta pudřenka okamžitě zmizne, Greengrassová. Když musíš při běhání něco držet, zkus svou hůlku. Čemu se směješ, Parkinsonová? Mrzimor ti dýchá na záda. Makej!"

Kdyby Harrymu zbýval nějaký kyslík, zasmál by se. Všichni až na Draca nesnášeli tělesnou výchovu. Jejich trenér byl u mudlů narozený, který opustil Kouzelnický svět, když se oženil s mudlou. Byl úspěšný fotbalový trenér na jednom malém místě blízko Londýna, známém pro své převážně americké obyvatelstvo, dokud nezjistil, že jeho novorozené dítě je kouzelník. Nechtěl, aby jeho syn prošel stejným kulturním otřesem jako on, když dostal svůj dopis z Bradavic, takže když dostal nabídku srovnat Brumbálovy válečné kouzelníky do latě, chopil se příležitosti znovu se zapojit do magického světa. A když se dozvěděl, že Draco se cvičení nemůže účastnit, udělal z něj asistenta trenéra. To postavení Zmijozelovi samozřejmě stouplo do hlavy.

"Jmenuješ se Longbottom, ne Lardbottom. (PP: lard - sádlo, špek) Ať to frčí! Weasley, balit čarodějky můžeš jindy. S těmahle dlouhýma nohama a velkými chodidly bys měl skončit jako první!"

Aspoň Harry přišel na to, jak se Draco mohl naučit tolik jazyků. Napodobování bylo jeho přirozeností. Docela snadno si přisvojil hantýrku trenéra Andrewse, která byla mírně poznamenaná amerikanismy, a při tom neměl kolikrát ani ponětí, co které slovo znamená. A Harry zjistil, že stejně tak dobrý byl i v napodobování kteréhokoliv z profesorů, že doučoval většinu Zmijozelských po celých jejich sedm let v Bradavicích.

"Zvedni tu svou prdel, Pottere, a pořádně se protáhni. Finnigane, viděl jsem, jak ses ve třídě nad tou učebnicí mračil. Opakování začíná přesně v sedm. Na tvém místě bych přišel včas."

Teď doučoval kohokoliv z akademie, pokud se objevil na jeho lekcích. Hermiona byla zpočátku uražená, když se Nebelvírští potají vyplížili na studium k Dracovi, ale brzy byla za to vděčná. Hermiona neuměla napodobovat; nepřisvojovala si vědomosti přirozeně. K tomu přidejte, že se narodila u mudlů, takže byla stejně pozadu jako Harry, když dostala svůj dopis z Bradavic, a musela každé léto pilně studovat, aby se udržela mezi nejlepšími ze třídy. Jelikož tentokrát neměla čas na samostudium, dokonce ani nevěděla, co by se měla pro tento výcvik učit, měla si sama co opakovat a jakmile jednou ustoupila její pýcha, byla vděčná, že ostatní se mohli obrátit na Draca.

"Pottere," řekl Draco lehce do jeho ucha, čímž ho překvapil, "Až budeš dnes večer v mé posteli sténat, raději by to mělo být kvůli tomu, co ti budu dělat, ne kvůli tomu, že ti zakrněly svaly, protože SES POŘÁDNĚ NEPROTÁHL. Rozumíme si?"

Harry se vydrápal na nohy a začal si protahovat končetiny.

"Hej, Pottere, že bychom neuhodli, kdo ve vašem vztahu nosí hábit," zaječel na něj Seamus s nestydatým úšklebkem.

"Finnigane, když ti zbývá tolik kyslíku na mluvení, máš určitě dost i na další kolečko. Ověřme si to!"

Seamus si povzdechl. Draco byl vedený jako zástupce profesora po tom, co zvládl OVCE a nikdo se neobtěžoval mu tento titul odebrat, takže ho museli poslouchat jako kteréhokoliv jiného učitele. Harrymu bylo jeho bývalého spolubydlícího trochu líto, když se rozběhl. Téměř.

"Hej, Seamusi, že bychom neuhodli, kdo nosí hábit ve tvém vztahu!"

Jeho kamarád na něj ukázal fakáče.

*****

Harry seděl na podlaze a opíral se o zeď v jedné z místností vyhrazených pro výcvik a sledoval Dracovo opakování dnešního učiva s pár kolegy z akademie. Probírali učivo Obrany, pár kouzel, které se Harry naučil už minulý rok, takže se rozhodl jen tak posadit a pozorovat je. A co zpozoroval bylo - zneklidňující. Draco předváděl pohyby pro kouzla s dřevěným ukazovátkem a ostatní to po něm měli hromadně opakovat. Ti s mudlovskými předky byli ovšem stále o krok pozadu. Po minutě zjistil proč. U mudlů narození a u mudlů vychovaní museli čelit bloku, když přišlo na magii, pochybnostem a bázni, která v nich prodlévala navzdory sedmi letům tréninku, chvilkové nedůvěře, kterou čistokrevní a ti s kouzelnickou výchovou nikdy nepoznali. Přešlo to rychle a bylo to téměř nepostřehnutelné, ale bylo to tady.

"Věří, a přece nevěří," zamumlal si pro sebe a uvědomil si, že on na tom byl stejně. Uměl kouzlit, byl schopný utkat se v souboji se staršími Bystrozory, ale… ale když si ty souboje znovu přehrál v hlavě, uvědomil si, že celou dobu měl na mysli, že vykonává magii. Ti, kteří vyrostli v kouzelnickém světě, místo toho využívali magii. Nepochybovali, netrpěli nejistotou, že dokáží, cokoliv si zamanou. Už to předtím viděli, nebo něco tomu podobného. Věděli, že je to možné a nepochybovali, že to byla záležitost jejich osobních schopností, ne magie samotné. Nepatrný rozdíl, ovšem vzhledem k tomu, že Smrtijedi byli téměř všichni čistokrevní a vychovaní kouzelníky, na bojišti to mohlo být rozhodující.

"Proč tu sedíš tak sám a špulíš ústy, Pottere? Ani jednou jsem na tvé drahocenné Nebelvíry nezakřičel," řekl Draco.

Harry se rozhlédl a všiml si, že už všichni odešli. "Co bys na to řekl, Draco, kdybych ti tvrdil, že jsem našel kouzlo, které by dokázalo proměnit obyčejná zvířata v draky?"

"V konkrétní druh draka? Nebo by měly kočky jeden druh a psi jiný?"

Harry přikývl. "Pojď se mnou." Zamířili do společenské místnosti a do koutu, kde seděla Hermiona a používala zvýrazňovací kouzla k označení textu. "Hermiono, našel jsem kouzlo, které promění obyčejná zvířata v draky."

Zamračila a sklopila hůlku. "Někdo si z tebe musel vystřelit, Harry. Nemůžeš proměnit zvířata v draky. Elementy, ze kterých jsou tvořeni draci-"

Harry zvedl ruku, aby ji umlčel. "Draco mi uvěřil."

"No, on je tvůj druh."

Harry zakroutil hlavou. "Uvěřil mi, protože věří, že je možné cokoliv. To je klíč ke skutečné magii, Hermiono. A my, ty a já a kdokoliv, kdo nevyrostl v kouzelnické domácnosti, ho nemáme. Jsme jenom… iluzionisti, kteří předstírají, že jsou kouzelníci a čarodějky. Dokud to pro nás není skutečné, tak nejsme skuteční ani my."

Provrtala pohledem Draca. "Co jsi mu nakecal za hovadiny, Malfoyi? To jsi od začátku plánoval? Být s Harrym o samotě, abys ho mohl krmit všemi těmi… kravinami o pokrevní nadřazenosti?"

"Já za to nemůžu, " řekl Draco rychle. "Nemám ani šajnu, o co mu jde."

"Draco s tím nemá nic společného, Hermiono. Prostě sleduj, okej? Rone, pojď sem na chvilku."

Ron, který výhružně mával hůlkou na smějícího se Seamuse, k nim přiběhl. "Takže, co máme v plánu? Vypadáš, že máš něco v plánu, Harry."

"Přišel jsem na to, jak proměnit obyčejná zvířata v draky."

Ron se ušklíbl. "Hustý. Myslíš, že by se dali vycvičit, aby Ty-víš-komu přismažili prdel?"

"Deane, mohl bys na okamžik?"

"Oooh, zvete mě na nejvyšší strategické setkání, jo?" řekl černoch a přemístil své dlouhé tělo ze židle před krb. "To se musel svět otočit vzhůru nohama."

"Přišel jsem na to, jak proměnit obyčejná zvířata v draky, " zopakoval Harry.

"Co? Jak? Teda, to jako fakt?" obrátil se Dean na Hermionu.

Harry si povzdechl. Na jeho rameni přistála ruka.

"Harry, o co jde?" zeptal se ustaraně vypadající Draco.

Harry se mu pokusil věnovat uklidňující úsměv, ale zvládl pouze úšklebek. "Musíme si promluvit. My všichni."

"O tom dračím kouzle? Vyžaduje to nějaký druh… oběti?" zeptal se Draco jemně.

Harry zakroutil hlavou. "Pojďme si promluvit, dobře?"

 

*****

Když Harry vkročil do ložnice, Draco právě vklouznul pod přikrývku.

"Kéž bych mohl říct, že tě chápu, Harry, ale nemůžu. Jak můžeš nevěřit v magii, když jsi ji studoval a praktikoval po sedm let?"

Diskutovali o jeho 'objevu' dokud se všichni nerozhodli pořádně se na ten problém vyspat. "Nemůžeš mě pochopit, protože jsi ve svém životě o magii nikdy nepochyboval. My - postrádáme víru, Draco. Lépe se to popsat nedá. Věříme tomu, když to vidíme, když to nastane, ale…"

„Když to sejde z očí, sejde to i z mysli?“ Harry přikývl. Draco tomu rozuměl víc, než by očekával. "Myslíš, že Grangerová přijde na způsob, jak vás vyléčit?"

Harry propukl v smutný smích. "Nemyslím si, že to jde 'vyléčit', ale možná by nám mohla pomoct výprava do mudlovské knihovny. Jsou hodně daleko ve vývoji psychologie."

"My si-kol-ogíi nemáme."

"To proto, že máte léčitele mysli, kteří se případně mohou dostat do lidské mysli pomocí Nitrozpytu. Ale já doufám, že to dokážeme vyřešit méně drastickým způsobem."

"A to všechno tě jen tak napadlo dneska večer?"

Zavrtěl hlavou. "Všiml jsem si, že bylo něco divného ohledně reakcí na náš svazek a dítě. Tvoji Zmijozelové, Ron, všichni, kteří s magií vyrůstali se zachovali jako 'Páni, okej, blahopřeji.' Ostatní pochybovali o dítěti, svazku a naší příčetnosti."

"Vlastně, o tvé příčetnosti;  o mém vkusu, " poznamenal Draco s úšklebkem.

"Ha ha. Myslím to vážně. Na bojišti může každé sebemenší zaváhání rozhodnout o životě a smrti."

Draco zívl. "Já to vím,  Pottere. Ale ty pořád říkáš, že se to týká i tebe, a přitom jsem tě nikdy neviděl zaváhat. A vím o čem mluvím; vedl jsem s tebou souboj nesčetněkrát."

Harry se na něj nesměle podíval. "Umím to dobře zakrýt."

"Nicméně, všiml jsem si, že o sobě pochybuješ dost často. Jsi teď svázaný se mnou. Už nemusíš pochybovat."

"Jé, to bude jistě obrovská pomoc při souboji s Voldemortem."

Draco protočil očima. "Proč se toho vůbec bojíš?"

"Proč asi?" zeptal se Harry suše.

"Podle toho, co jsi mi řekl, vyrůstal Voldemort v mudlovském sirotčinci. Nebude ve stejné nevýhodě?"

Harry sklapl, zašklebil se a když mu Draco věnoval zlověstný pohled, skočil do postele. "Jsi zatraceně skvělý."

"Samozřejmě, že ano. Tak pojď do postele jako hodný kouzelník, abys mohl dostat svou obvyklou každonoční dávku sexu, než usnu."

Harry se naklonil a políbil ho. "Jsi pro mě příliš dobrý."

"Samozřejmě, že ano. Ale jelikož se mi nikdo nevyrovná a nikdy jsem neměl v úmyslu zůstat navždy sám, už dávno jsem se vzdal a rozhodl se vzít si to nejlepší hned po mně. Měl bys být na sebe pyšný, že jsi mě získal, Harry." Znovu zívl.

Harry si všiml toho zívnutí i rýsujících se kruhů pod šedýma očima. Byl to dlouhý den. "Víš, dnes v noci mi postačí pořádné pomazlení místo sexu."

"Ale brzy už budu příliš tlustý."

"Draco, v našem svazku je sex bonus, ne povinnost. Nebudu trucovat, protože jsme pro jednou spolu nepíchali."

"Jestli si jsi jistý…"

Harry vklouzl do postele a obtočil se okolo Draca. "Jsem si jistý. Polib mě a vydej se do říše snů."

"Pitomý Pottere." Draco ho políbil a otočil se v k němu v jeho náručí zády. "Budeme spolu spát zítra, okej?"

"Okej." Harry se ušklíbl, když Dracův dech rychle zrovnoměrnil. Brzy je čekala ošklivá hádka o omezení Dracova doučování a jiných činností. Nejdříve na svou stranu získá ostatní Zmijozely a Pomfreyovou, a klidně taky Snapea, pokud mu to pomůže docílit svého. Hmm. Draco na něj bude tak pyšný, až se dozví, co provedl.

Stejně jako byl on pyšný na sebe, že mu bylo dopřáno té pocty, aby mohl být s Dracem Malfoyem. Bez ohledu na okolnosti to byl skutečně ohromný úspěch. Ovinul ruce kolem svého druha a dítěte a následoval ho do říše snů.

 

Kapitola 31:

Jeho úplně nejlepší narozeniny


Varování: Obsahuje scény nevhodné pro mladší osmnácti let!

Harry se natáhl pro svou učebnici magického práva, potom si povzdychl, vytáhl svou hůlku a knihu si k sobě přilevitoval. Bylo by snazší, kdyby se prostě předklonil a vzal si ji, ale Hermionina "léčba" jejich ovlivněnosti mudlovštinou spočívala v naprostém ponoření se do kouzelnického světa. Museli používat magii vždy a všude. Vybízeli čistokrevné, aby jim vyprávěli o jejich dětství (pokud to příliš nerozesmutnilo Zmijozely - což se vlastně nestalo, jelikož "s láskou poslaný balíček" jejich rodičů dal jasně najevo, že hořká rozluka s jejich rodinami byla naprosto definitivní). Všichni směli ve svém volném čase (kterého bylo poskrovnu) číst pouze kouzelnické časopisy nebo romány a použití tak vyloženě mudlovských zařízení jako přenosné elektroniky a různých pomůcek bylo nemyslitelné. Ovšem kouzla, která je měla nahrazovat, je trpělivě učili ti, kteří je používali odjakživa, tématy číslo jedna byla kouzelnická móda a sporty a jestli bude Harry muset vyslechnout ještě jednu historku o výchově na Akademii madam Puerilisové pro způsobné mladé kouzelníky a čarodějky, sešle sám na sebe Avadu Kedavru.


"Harry," řekl Ron, když sebou plácl na pohovku vedle něj.


"Rone," odpověděl Harry a vyčkávavě se díval na svého kamaráda.


Ron pozoroval své ruce. "Víš, u večeře mi přišla sova."


Harry přikývl. Ron dostával poštu často, díky svému početnému příbuzenstvu. Když přišla sova od dvojčat, naučili se už všichni schovat pod stůl. A nikdy od Rona nepřijali žádné sladkosti. "Vše je v pořádku, že jo?"


"Záleží na tom, co bys označil jako v pořádku."


No, to neznělo dobře. "Co se děje?" vyptával se Harry.


Ron si povzdechl. "V pátek máš narozeniny."


Harry netrpělivě přikývl. Pro jednou netrčel u Dursleyových a nemusel přemítat, jestli si na něj jeho přátelé vůbec vzpomenou, nebo trávit den o samotě a vyhlížet na obloze sovy. Neměl v plánu nic velkého, jelikož byli celé dny kompletně zaneprázdnění, ale čekal, že po večeři dostane pár dárků.


"Bude ti osmnáct " pokračoval Ron ve sdělování zbytečných poznatků. "Podle Hermiony je to u mudlů mimořádný věk."


"Je to jako pro kouzelníky jejich sedmnáctiny. Jsi podle zákona s plnou platností dospělý."


"Ach."


Harry poklepal hůlkou o své stehno. "Řekneš mi už, co se děje, nebo chceš názornou ukázku toho, co jsem se naučil na hodině Obrany?" pohrozil. Nakonec bylo rozhodnuto, že Harry v normální Obraně jen plýtval svým časem, takže teď jej vyučovali tři Bystrozoři v tajných prostorách školy. Šuškalo se, že se Harry učil nejen jak zabíjet, ale také jak zamaskovat zločin. Draco se nad tím jen uculoval a říkal, "Na co by k tomu potřeboval Bystrozory, když ho to můžu naučit doma v našem pokoji?" Netřeba zmiňovat, že to vyvolalo další šeptandy.


Od Rona se ta hrozba ovšem nedočkala vůbec žádné odezvy. Takže se rozhodl jít na to přátelštější cestou. "Má to nějaký důvod, že tady se mnou potichu sedíš, zatímco bys mohl studovat nebo být s Hermionou? Počkej, to je vlastně jedno a to samé, že?" ušklíbl se Harry.


Aspoň že to se odezvy dočkalo - úsměvu. "Kdyby to slyšela, tak by tě praštila."


"Kde že, musela by použít kouzlo. Naprosté ponoření se a podobně, " poškádlil ho Harry. Možná, že to, co mu měl Ron říct, nebylo tak špatné.


"Mohla by udělat výjimku."


"A ty bys mohl být opožděný," poznamenal Harry. "Vyklop to, Rone."


"Jelikož jsme během týdne tak zaneprázdnění, máma s tátou tě chtějí navštívit místo na narozeniny v neděli."


Harrymu se po tváři rozlil úsměv. Potom se zamračil. Pak zbledl. "Draco."


Ron přikývl. "Draco, " souhlasil.


"Vědí - aspoň něco?"


"Ginny uklouzlo, že máš pletky - s nějakým mužem."


"Ach. Byl s tím nějaký problém?"


"Samozřejmě, že ne. Jenže Ginny nestihla vyžbretnout, že ten 'někdo' je syn Smrtijeda a byl posledních sedm let zhoubou naší existence. S tím už by nějaký problém být mohl. Ale zase, Malfoy je těhotný. Máma je blázen do miminek."


"Myslíš, že o mně budou špatně smýšlet, protože jsem ho zbouchnul?"


Ron se ušklíbnul. "No, zapřáhl jsi koně za vůz (PP: idiom - vzal jsi to za špatný konec), ale kdo mohl tušit, že tvůj hřebec je vlastně klisna v převleku."


Harry se rychle rozhlédl po místnosti. "Aspoň víme, že Draco není nikde na doslech."


"Co? Žádné dívčí kňourání?"


"Žádná kletba, která by ti přeřízla hrdlo."


Ron si odfrkl. "Dokonce ani nemá hůlku."


"Skutečně si myslíš, že by ji potřeboval, kdyby tě zaslechl zpochybňovat jeho mužnost? Přestože jsem ho zbouchnul, tak není holka, víš."


Ron zvedl ruce na znak posměvačné kapitulace. "Neber si to tak k srdci, kámo. To, že je Progenitor, z něj dělá legendu. Ale neříkej mu to; jeho ego je i tak dost velké."


"Jako bych to nevěděl, " povzdechl si Harry.


"Co že přesně víš, Harry?" zeptal se Draco, když vyšel z jejich pokojů do společenské místnosti.


"Um, že si nedovedu představit lepšího manžela?"


"Och, výjimečně přemýšlíme s čistou hlavou. Jak jsi na tom s přeměnou dýky, Weasley?"


"Zvládnu už jednostranné ozubení, ale zatím ne z obou stran."


"Blaise měl stejný problém. Možná by ses ho měl zeptat, jak se s tím vypořádal."


"Dobrý nápad, Malfoyi. Díky. On i ostatní jsou v knihovně, že?"


"Pokud vím, tak jo."


"OK. Uvidím, jestli ho zastihnu. Uvidíme se potom, kluci."


Harry sledoval Ronův odchod a přemítal, jestli by měl Draca o návštěvě Weasleyových varovat teď nebo až potom.


"Víš, že jsem ti nesežral to s tím 'nejlepším manželem', že?"


Harry se automaticky postavil, aby pomohl Dracovi uvelebit se do křesla vedle pohovky. Draco se přesvědčil na vlastní kůži, že pohovka nebyla k těhotným přátelsky nakloněna. "V neděli nás přijedou navštívit Ronovi rodiče." No, takže si asi právě vybral to "teď".


"Ach." Draco se vrtěl, dokud nebyl pohodlně uložený. "Řeknu Blaisovi, aby vydával pár svých krámů za tvé, takže nepřijdou na to, že nespíš v ložnici. A hrad je dost velký na to, abych se ti mohl držet z cesty."


Harry na něj hleděl. "Nechci, aby ses mi držel z cesty."


"Jenže oni o nás neví."


"Já chci, aby to věděli. Ty - ty se s nimi nechceš setkat?" zeptal se Harry ustaraně. Styděl se Draco za jejich svazek?


"Nemám problém se s nimi setkat, Harry," řekl Draco. "Jen jsem se ti to pokoušel zjednodušit."


"Myslíš, že je jednodušší tě skrývat?" Draco pokrčil rameny. "Ve Velké síni jsi se nelíbal sám se sebou, víš. Nestydím se, že jsem s tebou."


"Ale být se mnou a být se mnou svázaný - s dítětem na cestě - jsou dvě odlišné situace. Vím, že Weasleyovi vědí, co je můj otec zač. A jsem si jistý, že zmínku o mém jménu slyšeli od tebe a ostatních Weasleyvových v méně než lichotivých souvislostech. Budou podezíraví a ustaraní."


"Ron to přijal v pohodě."


"Weasley u toho byl od začátku. Byl svědkem toho, jak se věci mezi námi měnily."


"No tak budou muset uvěřit mně a Ronovi, že my dva spolu jsme úžasní."


Dracovy oči se rozšířily. "Myslíš, že my dva spolu jsme úžasní?"


"Myslím, že si nedovedu představit lepšího manžela." Tentokrát to bylo skutečné prohlášení.


Draco se ušklíbl. "Všichni jsou v knihovně, víš."


Harry se pokoušel dělat drahoty. "Musím se učit do Magického práva."


"Co kdybych ti řekl, že tě dokážu udělat při odříkávání Zákoníku mezinárodního přemisťování?"


Následující den při zkoušce z Magického práva Harry exceloval.


*****


Harry se šklebil, když pozoroval ostatní, jak kulhají zpět z vyčerpávajícího přespolního běhu, který si pro ně vymyslel Draco. Jelikož měl narozeniny, tak Draco skupině oznámil, že byl Harry od tréninku osvobozený. Někteří si začali stěžovat, ale ostatní, ti rozumnější, si zamumlali pod nos, že remcání jim přinese akorát kolečka navíc nebo kliky. Všichni se vypařili, bez odporování Dracovi a Harry byl odměněn pořádnou muchlovačkou v místnosti s výstrojí.


"Tvůj druh je sadista," řekl Michael Corner, když si vyzul jednu tenisku, aby prozkoumal puchýř.


"Ještě nějaká novinka?" zeptal se Harry s úšklebkem.


Roh zakroutil hlavou. "A to máš být náš zatracený zachránce."


"Před Voldemortem," řekl a zařehtal se nad bezděčným zachvěním, které to jméno vyvolalo, "ne před Dracem."


"Všichni jste dnes odvedli dobrou práci," pochválil je Draco nahlas, čímž všechny šokoval. "Takže žádná kolečka navíc a žádné doučování. Navečeřte se a pak mě s Harrym nechte sakra o samotě."


Corner se ušklíbl. "Někdo má plány."


Harry udržel svůj ruměnec na minimu.


I přes Dracovy machinace byli ti dva o samotě až o mnoho později. Jak se dalo předpokládat, Ron a Hermiona se stavili s dárky a byla to docela zábava jen s nimi posedět a zavzpomínat na "staré" časy. Draco byl shovívavý, na Draca, a nevyhnal je ani neměl nemístné narážky, kolik už je hodin.


"Děkuji," řekl, jakmile Ron a Hermiona odešli. "Bylo milé zažít narozeniny, kdy si nikdo nestěžoval na mé přátele ani nic jiného."


Draco pokrčil rameny. "Budeme potřebovat chůvy."


Harry se zasmál. "A já už myslel, že nám začínáš měknout."


Velmi teatrální zakoulení očima. "S urážkami nikam nedojdeš."


"A kam dojdu s komplimenty?" zašeptal mu Harry do ucha.


"Až do mě," odpověděl Draco tiše.


"Ty- -já- -ty?"


Draco váhavě přikývl. "Myslím, že jsem připravený a začíná být čím dál složitější najít polohu, ve které by nám nezavázelo moje břicho. Jak to jenom dělají pupkáči?"


Harry si v duchu představil svého strýce, jak se pokouší ... Otřásl se. Hodně se otřásl. Po této představě netoužil nikdy, ale v tuto chvíli už vůbec ne. "Jsi si jistý, Draco? Teda, já si rozhodně nestěžuji a pokud by to bylo příliš nepříjemné, můžeme dělat spoustu jiných věcí."


Draco ho jen políbil a řekl, "Všechno nejlepší k narozeninám, Harry."


*****


Harry zíral na dveře od koupelny - které byly momentálně zamčené a poskytovaly útočiště Dracovi, který patrně nebyl tak připravený, jak byl Zmijozel přesvědčený. Z obýváku do ložnice šlo vše hladce. Postupovalo to celkem příjemně, Draco se opatrně opřel do polštářů, aby se nemusel nijak namáhat, a sám namazal Harryho lubrikantem. Když se Draco napjal, jakmile do něj Harry vsunul prst pokrytý lubrikantem, začal si Harry dělat starosti. Ale Draco ho ukolébal řečičkami, že už to nějakou dobu nedělal atd., a napjetí se vytratilo dost na to, aby do něj mohl Harry vsunout dva prsty. Nicméně při jeho prvním pokusu vsunout do něj svého ptáka, Draco ucukl, potom se omluvil a znovu zaujal svou pozici s nervózním smíchem. Při druhém pokusu mohl díky ruce, kterou měl na Dracových zádech, cítit, jak Dracovo srdce začalo bušit jako o závod a jak jím projel nepatrný záchvěv. Odtáhl se, ale Draco stále trval na tom, že to zvládne. Když do Draca vstoupil po třetí, byl už možná palec hluboko, než se jeho polibek setkal se slaným slzami, jež stékaly po Dracově tváři. Harry se odtáhl a oblékl si své pyžamové kalhoty.


"To je hloupé, Draco," řekl a posadil se na okraj postele.


"Já vím. Omlouvám se, že jsem tak slabý." Draco se také posadil na okraj postele a jeho hlava klesla tak nízko, až mu vlasy zakrývaly tvář.


"Ne, tohle ne. Máš - právo cítit to, co cítíš. Mluvím o pokusu překonat to násilně. Není důvod, proč bychom to měli zkoušet."


Na to Draco vzhlédl. "Možná ne pro tebe."


Harry se najednou rozzlobil. "Proč jako? Malfoyové neznají strach? Malfoyové se musí nechat ošukat? Tak co?"


Samozřejmě věděl, že to neměl říkat, dokonce už ve chvíli, kdy to přešlo přes jeho ústa. Dracovy oči… Bolest, slovy nikdy nevyjádřená, se zračila v jeho očích. A utekl nahý do koupelny a zamkl dveře.


Harry věděl, že ty dveře mohl otevřít jediným švihnutím hůlky, ale usoudil, že pro jednu noc už Dracovi ublížil dost. Možná by ho měl prostě nechat tak, ale… "Jdu do postele, " zavolal hlasitě. "Takže až budeš připravený, tak vylez. Potřebuješ si odpočinout."


Ticho.


"V každém případe, není nic špatného na tom být vyděšený. Neznamená to, že jsi slabý nebo neschopný nebo cokoliv se ti to honí hlavou. Znamená to, že jsi člověk, Draco - tak jako já."


Dveře se otevřely a Draco vyšel. Navlékl se do noční košile, kterou nosil kvůli svým velrybím rozměrům, a Harry mu s tím beze slov pomohl. Potom zalezli do postele, vyměnili si ostýchavý polibek a následně se odvalili na stranu postele, která jim příslušela.


Když Harry usínal, uvědomil si, že navzdory tomu, co se stalo za poslední hodinu - ne, dokonce i s tím co se stalo - byly tohle jeho úplně nejlepší narozeniny.


 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Varování

(fin, 6. 8. 2011 14:58)

"Obsahuje scény nevhodné pro mladší osmnácti let!"
to je skoro jako u filmů s omezeným přístupem :-))

ooOoo

(Nade, 4. 8. 2011 17:19)

"My si-kol-ogíi nemáme." - jedna z mých oblíbených frází. :)