"Mám-li být upřímný, celkem se bojím toho, kdo nás bude učit Obranu. Obranu už nás učilo pár skutečných břídilů, " řekl Blaise a Harrymu, který seděl u jídelního stolu naproti Zmijozelovi, nezbývalo než souhlasit. Nikdo nemohl vědět lépe než on, jak hrozní někteří z jejich profesorů obrany byli, asi nejhorší byl ten, co zezadu své hlavy nosil Voldemorta.

Zrovna dojídali večeři, která byla přerušována debatou a dohady o tom, kdo je bude učit jednotlivé předměty. Jediný, na kterém se shodli všichni, byl profesor Lektvarů. Další hodina se Snapem. Tolik štěstí najednou, pomyslel si Harry.

"Jenom doufám, že Magické právo nebude stejně nudné jako dějiny kouzel. I když, po tom tělocviku mi trocha spánku zřejmě přijde vhod," řekl Gregory Goyle a vysloužil si u každého smích.

"Ujistíme se, že se nikdo nebude nudit, pane Goyle, " řekl Brumbál, když se objevil v Jídelně. "Rozhodně ne naši vinou."

Goyla zalila červeň a Harry se pokusil na obranu svého nového kamaráda změnit téma. "Už dojídáme, profesore, ale jsem si jistý, že by vám domácí skřítci vyhověli, pokud byste se rozhodl připojit k nám při večeři."

"Již jsem jedl, ale děkuji za nabídku, Harry. Vlastně jsem tu kvůli docela závažné záležitosti. Z bezpečnostních důvodů vám nebude soví pošta chodit ráno. Veškerá korespondence musí projít různými kouzly, abychom se ujistili o bezpečnosti jejího obsahu."

Harry se zamračil. "Byl s dnešní poštou nějaký problém?"

Brumbál si povzdechl. "Bohužel, ne." Mávl rukou a skrz dveře proletěly čtyři sovy, držící mezi sebou těžkou krabici.

"Pro koho to je?" zeptal se Draco a Harry se otočil, aby viděl svého manžela bledšího než obvykle.

"Pro všechny Zmijozely, jak se obávám."

Draco přikývl, slyšíc v tom přesně to, co slyšel i Harry. Ať už balík obsahoval cokoliv, bylo to špatné. Hodně špatné.

"Máme zaujmout obrannou pozici?" zeptal se Harry s rukou již připravenou na hůlce.

Brumbál zakroutil hlavou. "Nemůžu zůstat. Já jen že - všichni máte můj nejhlubší soucit. Nenechte se tím zastrašit. Vybrali jste si správně. Rozhodli jste se rozumem i srdcem. Odvahu, milé děti, odvahu."

"Otevři to, Blaisi," nařídil Draco, když se dveře za ředitelem zavřely.

Mávnutí hůlky a krabice se po stranách rozevřela. Vypadla hromada čehosi. Harrymu trvalo několik sekund, než si uvědomil, co to bylo. Bylo to plné dětských krámů - plyšáky, panenky, různí panáčci, přikrývky, nějaké malé sošky a papíry. Proč Brumbál - Zaslechl přiškrcený výkřik a otočil se za tím zvukem. Byla to Pansy. A potom Millicent a Daphne. Blaise měl červené oči stejně jako ostatní kluci. Otočil se k Dracovi a všiml si, že jeho druh civěl na hromadu krámů s očima lesknoucíma se neprolitými slzami. Co se- -Harry se znovu zadíval na obsah... a najednou to do sebe zapadlo. Plyšáky, panenky a panáčci byli všichni bez hlavy. Sošky měly odtrhnuté části. Přikrývky byly roztrhané. Papíry byly pomačkané a roztrhané.

"Můj Míša," zamumlala Pansy a zabořila svou hlavu do Blaisovy hrudi.

"Bobík," řekl Goyle smutně, když se natáhl pro hlavu panáčka.

Oh, Bože, pomyslel si Harry, když si uvědomil, čeho byl svědkem. To byly - zbytky nejmilejších hraček z dětství. Rodiče Zmijozelů udělali očividně nájezd na dětské pokojíčky. Medvídci. Bárbíny. Figurky. Chrastítka a dudlíky. Dokonce vysvědčení ze školky s kreslenými obrázky, které byly teď groteskně znetvořené. Pohlédl na všechny zdrcené Zmijozely a jeho vlastní srdce propuklo v žalostný soucit. Jeho vlastní nejoblíbenější hračka, vycpaný slon, kterého se Dudley nabažil a pohodil ho někde v druhém pokoji, spočíval na dně jeho kufru a cestoval všude spolu s ním, protože v Dursleyovi neměl žádnou důvěru. Jenže Zmijozelové na tom nebyli o nic lépe. Netušili, jak nepokrytě zlomyslní dokázali jejich rodiče být.

Poslední zbývající rouška byla surově stržena z jejich očí.

"Tvou hůlku, Harry," požádal ho Draco.

Harry vyhověl té žádosti a dokonce ani nepomyslel na to, že Pomfreyová Dracovi kouzlit zakázala.

"Redintegro." Krabice se znovu zavřela. "Mobiliarca archa." Krabice plula vzduchem, když Draco namířil směrem z jídelny a na dvůr, ven hlavními dveřmi Nižšího stupně. Všichni s červenýma očima šli za ním. "Incendio."

Krabice vzplanula ohněm.

"Crabbe, Goyle, přineste zásobárnu." Ti dva se odebrali pryč, zatímco zbytek sledoval, jak se krabice i s obsahem mění v popel. "Nadorhuanrim! Amin delotha lle, Atar! Qualma! " vyplivl Draco chvějícím se hlasem,

Ať už řekl Draco elfsky cokoliv, nejspíš to bylo přesně to samé, co měl Harry na mysli anglicky, ale co je dost, to je dost. Dracova ruka se rovněž třásla a Harry se natáhl, aby od něj získal zpět svou hůlku. "Je po všem, " řekl jemně. "Pojďme dovnitř."

Draco strhl hůlku zpět do svého vlastnictví a něco zamumlal. Popel zmizel. "Zpátky k odesilatelům, k těm parchantům!" Vrátil Harrymu hůlku zpět a zamířil do hradu aniž by se ohlédl za sebe.

*****

Ze „zásobárny“ se nakonec vyklubaly bedny plné máslového ležáku a ohnivé whisky. Holky kouzlem vyzdobily společenskou místnost s tím, že to měla být oslava svobody a zabydlovací večírek. Ale Harry poznal funus, když na nějakém byl. Po počátečním výbuchu hlasité hudby a předstíraného vzrušení v místnosti rychle nastala pochmurná nálada, ještě podporovaná ohnivou whisky. V pozadí hrála depresivní hudba, zatímco Zmijozelští seděli po dvojicích a trojicích, tiše spolu rozmlouvali nebo se o sebe jen opírali.

"Pojď tančit."

Harry vzhlédl ke svému dožadujícímu se manželovi. Draco byl díky svému stavu jediný dočista střízlivý. Ta neutišitelná bolest v jeho očích by přiměla Harryho nadšeně souhlasit s čímkoliv, co si přál, takže se rychle postavil na nohy. Když se kolem něj obmotaly Dracovy ruce a blonďatá hlava se opřela o jeho rameno, uvědomil si, že Draco chtěl spíš obejmout než tancovat. Harry mu v tom rád posloužil. A když se objetí proměnilo v polibky, neměl žádné námitky.

Na moment ho zastihlo krátké znepokojení, když zjistil, že byl v jejich ložnici, aniž by si pamatoval jakýkoliv úryvek z jejich cesty sem, Dracovy polibky však nastínily v jeho mysli opar čistého požitku tak neproniknutelného, tak všudypřítomného, že se skrz něj nemohl dostat a znepokojení zmizelo spolu s jeho košilí. Když ale nezmizela i Dracova košile, vrátil se ke smyslům dost na to, aby si uvědomil, v čem byl problém, a jeho tělo, obzvláště jeho rty, věnovaly svou pozornost vyboulenému bříšku, za které se jeho druh očividně styděl.

"Můj, " zašeptal proti Dracově hedvábné pokožce.

Košile se připojila k té jeho.

Následoval další váhavý moment, kdy jeho svědomí osamoceně bojovalo, aby poukázalo na to, že by se to dalo dost možná považovat za zneužití toho, že Draco truchlil a byl zarmoucený. Jemu bylo ale sedmnáct a jeho tělo bylo v dobré fyzické kondici; jeho svědomí nemělo šanci. Brzy se dočkal doteků na místech, kterých se doposud dotýkaly jen jeho vlastní ruce. Jemné doteky a drsné doteky a doteky, které zněly jako tření bavlny o bavlnu a další zvuky, které mu připomínaly dorážení jezera o břeh. Ach, a příchutě. Sůl a hořkost a trpkost a něco, co chutnalo tolik jako Draco... tak moc, moc jako Draco. A věděl, že by se měl držet zpátky, že by měl počkat na Draca, že by bylo lepší, kdyby nahodil zpátečku. Jenže nemohl vydržet. Nemohl se nepoddat. Nemohl nepodlehnout síle, jež se budovala uvnitř něj. Musel --

-se otřást kvůli chladnému větru, který zavál na jeho přirození?

Otevřel oči a dokonce i bez brýlí zpozoroval Draca sedícího na vzdáleném okraji postele, shrbeného a ztěžka dýchajícího. Co zase, sakra?

Uvědomil si, že to řekl nahlas, když mu plaché, "Omlouvám se," odpovědělo.

Zjistil, že i on byl bez dechu. Tu shrbenou postavu už předtím viděl. Už slyšel ten plachý hlas. Ach, do prdele. Ach, Bože, Merline, nebo kdokoliv to byl kurva nahoře, co to jen udělal?

"Lehl sis na mě. Byl jsi nade mnou a já - "

Já ti to říkal, dalo o sobě vědět jeho svědomí.

Odprejskni, řekl mu, když se snažil sebrat natolik, aby mohl Dracovi lhát a říct mu, že to bylo v pořádku, že to chápal. No, o té části s pochopením nelhal, jenže to, že to bylo v pořádku... Byl stále tak vzrušený, až to bolelo a jeho svědomí klidně dál klábosilo o tom, jak to bylo špatné, že musel být opravdu velmi zlý kouzelník, když byl stále vzrušený tváří v tvář té naprosté beznaději, která sálala z Draca.

"Potřebuji - -Musím- - " zakoktal. Zběsile se rozhlédl po místnosti a ušel mu výdech úlevy, když zpozoroval dveře do koupelny. "Já se jen- - "

Ale když vstal, byl už před ním Draco a blokoval mu cestu. "Harry, " řekl jemně. A potom se ho Draco znovu dotýkal.

Harry vrcholil. A vyvrcholil. Až se mu kolena podlomila a zbyla z něj jen ponížená hromádka u Dracových nohou. Přistihl se při pláči ne jen proto, že ze sebe udělal úplného blázna a totálně zmařil první a jedinou naději, že bude mít někdy oboustranně dobrovolný sex, ale taky proto, že to bylo tak příjemné.

"Zasraný panic," zamumlal nad ním Draco. "No tak. Vyčistíme tě a pak se vrhneme na další pokus, co říkáš?"

Heh? Vzhlédl k ruce, kterou mu Draco nabídl a zatřásl hlavou. Draco se zase pokoušel být šlechetný a silný a podobné nebelvírské hovadiny. Kvůli něj. A on za to nestál. Ne po- - "Ne, Draco. Měl jsem to zarazit už dávno. Jsi rozrušený, protože se nemůžeš nikdy vrátit domů, a já toho využil a - jauvajs!"

Draco ho znovu plácl přes ucho a potom Harryho zvedl nahoru. "Běž do té zatracené postele, Pottere, a tu máš svou hůlku - vyčisti se!"

Harry ho poslechl a potom nad ním Draco klečel a jeho vlasy spadly ve svitu svíček dolů, aby ho pošimraly. "Nemáš na to žaludek ani koule, abys mě mohl využít, Pottere. Kdybych tě nechtěl, tak bych to řekl. Jenže očividně, jelikož jsi občas takový zasraný tupec, budu to muset udělat, i když tě chci. Vypadá to, že líbání a lízání a dovléknutí tě do ložnice neodpovídá tvé představě o předehře!"

"Ale ty- - " začal Harry.

"Nejspíš budu muset být v dohledné budoucnosti nahoře. Máš s tím problém?"

Nahoře. Což znamenalo, že on bude dole. A být dole znamenalo mít sex. Zavrtěl hlavou. Ani nápad. Vůbec žádný problém. "Draco?"

"Ano, Harry?"

"Přefikni mě."

A coby poslušný druh, přesně to Draco udělal.

*****

Přestože když Harry usínal, byl dočista vyčerpaný, probudil se brzy a sršel energií. Byl v posteli se s svým manželem, svým milencem. Jak naprosto naplňující pocit.

A Draco byl k němu tak něžný. Vzhledem k tomu, co mu Harry udělal, měl právo vyplenit si svou cestu do Harryho - bez ohledu na jejich svazek. Ale on toho práva nevyužil. Byl opatrný a povzbuzující a pokud si troufl říct - sladký. Není divu, že měl Draco před ním tolik milenců.

"Harry, jestli se na mě budeš takhle dívat celý den, tak všichni poznají, že jsem tě připravil o panictví," řekl Draco, aniž by se obtěžoval otevřít oči.

"No a?" ušklíbl se Harry.

"No a oni si myslí, že jsem tě připravil o panictví už před nějakou dobou."

"Ach." Harry se na moment zamyslel. "Možná to bylo vážně dobré, protože jsme se kvůli tomu nemuseli potají vykrást?"

"Jsi Nebelvír; nejspíš ti to uvěří," odpověděl Draco s odfrknutím. Nadzvedl se na loktech, aby se podíval dolů na Harryho. "Takže, vážně to bylo tak dobré?"

"Nejlepší!"

"A víš to podle...?"

"Podle toho, že není šťastné jen moje tělo. Já jsem šťastný, Draco, a tak jsem se už hodně dlouho necítil."

"Nevadí ti, že jsi nebyl -?" Draco pozvedl ruce a udělal komplikované leč jasné gesto.

Harry se začervenal.. "Ne. A smířil bych se s tím, i kdybych nebyl nikdy."

Draco se zasmál. "Jsi po tom tak povolný. To si budu pamatovat."

Harry otevřel své oči široce dokořán a nevinně zamrkal. "Ty by jsi mě takto zneužil?"

"Při každé příležitosti."

Harry se ušklíbl. "Zní jako zábava. Jsem rád, že ty máš na to žaludek a koule, Malfoyi," řekl s připomínkou toho, co mu Draco řekl minulou noc.

Draco sklonil hlavu, aby ho políbil. "Ohledně toho, jak jsi mě využil, ubohého bezdomovce... Když jsem tady, tak mi přece nemůže chybět domov, že?"

"Draco?" tentokrát Harry oči rozšířené údivem předstírat nemusel.

"Mám teď nový život a to nemám na mysli pouze ten jeden, který roste uvnitř mě. Ty a prcek jste teď moje rodina. Moje rodina. Moje doma."

"Stejně jako vy dva pro mě," složil Harry slib a ztratil se v šedých očích, které na něj zíraly dolů.

Draco nakonec přerušil jejich upřený pohled, když se převalil k okraji postele. "Přísahám, že ten tvůj syn považuje můj močák za své vlastní skládací křeslo. Zajímalo by mě, odkud to má," zamumlal, když se postavil. "A chce snídani do postele mimochodem," dodal, když zmizel na záchodě.

Harry se ušklíbl, když se navlékl do svých šatů, aby mohl získat pro ně dva - tři - snídani. No, to vypadalo, že jeho léto nebude tak odlišné od předchozích. Byl doma. Jeho rodina mu přikazovala: Harry, udělej to. Harry, udělej tamto. Harry, uspokoj každý můj rozmar - a pohni s tím! Ale Draco měl pravdu; přestože příkazy byly stejné, jeho rodina se změnila. Měl novou rodinu. Rodinu, která byla jeho a byla na to zjevně pyšná. Draco o něm řekl Zmijozelům. Draco ho políbil ve Velké síni. Draco se s ním oženil před všemi profesory. Draco by ho přizabil, kdyby s ním nespal ve stejné posteli.

Žádný přístěnek.

Žádné skrývání.

Žádný náznak hanby, že Harry vůbec existoval.

Místo toho měl obrovský pokoj a postel.

Veřejné projevy náklonnosti.

Arogantní, samolibé, "ano, Harry Potter je můj a vy to radši sakra respektujte" projevy majetnickosti.

"Nezapomeň na indickou směs, Pottere," ozvalo se zahulákání z druhé místnosti.

Ano, Harry byl na léto doma.

A on si nepřál být nikde jinde.