Choď na obsah Choď na menu
 


Zachráňte Draca Malfoya 28-29. kapitola

3. 8. 2011

Kapitola 28:

D.O.M.A.

"Jak jsi to dokázal, Draco?" zeptala se Grangerová, když mu podávala mísu fíků. Než otěhotněl, nikdy fíky rád neměl.

"Prosím, nemysli si, že jsem byl s ředitelem dohodnutý. Proč nám dal 300 bodů- - "

"Ne, s tím ve skutečnosti souhlasím. Mluvím o OVCích. Jak to, že jich máš víc než já?"

"Ach. Vzal jsem si nezávislé studium magie elfů."

"Proč? Jenom abys měl víc OVCí než já?

Vlastně, jo. To ale nebylo důležité. "Všechno není jen o tobě, Grangerová."

Zamračila se, ale i tak pokračovala. "My ale nemůžeme použít elfí magii. Je pro nás neužitečná."

"Ne úplně neužitečná. Je pravda, že nemůžeme použít jejich magii. Magie kouzelníků vychází z duše, je jedinečná a vrozená kouzelníkům, zatímco elfové čerpají z magie kolem nich, obohacují svou vlastní magickou podstatu  o složky přírodních sil. Některé aspekty však využít můžeme. Například pokud oni používají výtažek z jasanu k hojícím kouzlům, mohli bychom použít jasan k tvorbě hojících lektvarů?"

Přikývla. "Jasně. Pokud nějaká specifická složka může posílit jejich magii, možná to může posílit i tu naši. To je vynikající. Proč to nezkusil nikdo předtím?"

"Existují - jistá omezení. Problém spočívá v překladu kouzel elfů. Většinou používají myšlenky místo slov, což se těžko písemně zaznamenává. Pomohlo by, kdybychom měli tlumočníka, jenže jak jsme se dozvěděli od Binnse, elfové se s žádným kouzelníkem nebavili od roku 1955."

"A nikdy se nevysvětlilo, proč tomu tak je," souhlasila s tak upřímným nádechem zklamání, že ho napadlo, jak usilovně asi pátrala po jakémkoliv vysvětlení. To od ní bylo velmi mudlovské. Každý kouzelník by vám řekl, že elfové si dělají, co chtějí a kdy to chtějí. "Takže jaké překládací kouzlo používáš ? Něco nového?"  pokračovala.

Draco zakroutil hlavou. "Nepoužívám kouzlo."

"Tak jak- - "

"Draco mluví plynule elfsky," přerušil ji Harry a Draco si všiml, že se dmul pýchou.

Jak zvláštní.

"Neřekl bych 'plynule,'" řekl Draco skromně. "Nikdy jsem ve skutečnosti nevedl rozhovor se skutečným elfem. Jeden z mála druhů, který náš natvrdlý - ehm, velevážený ředitel nenajal jako zdejšího profesora."

"Ty ses kvůli tomu kurzu naučil jejich jazyk?" zeptala se Grangerová.

"Samozřejmě, že ne." Bylo by hloupé - a navíc i technicky nemožné, kdyby to udělal. To neměla ani ponětí, jak náročný jazyk elfů byl? "Učil jsem se elfsky a ještě pět dalších jazyků již od dětství. Malfoyové mají obchodní styky po celém světě. Podle otce umět různé řeči není nikdy na škodu."

"S elfy už ale nikdo styky nemá."

Pokrčil rameny. Lucius to přikázal jeho vychovateli, tak se to prostě naučil. Brzy překonal znalosti svého vychovatele a učil se sám na vlastní pěst. "Člověk nikdy neví," řekl ležérně.

"Budeš se svým výzkumem pokračovat?"

To byla ale vlezlá žába, že? Přikývl. "Jelikož mám momentálně stejně povolena pouze teoretická kouzla, tak jsem myslel, že budu pokračovat."

"To jsem ráda," řekla a usmála se na něj. "Možná nám tvoje práce pomůže s ochranou Bradavic."

Draco se zdvořile usmál a v duchu zakoulel očima. Kdyby nebylo té drobné skutečnosti, že hrad bude představovat v nejbližší budoucnosti jeho domov, nestaral by se ani starou belu o ochranu Bradavic. Vše bylo jen o ochraně Draca Malfoye.

Dítě ho koplo do močáku.

Harry se na něj usmál.

...nebo snad ne?

*****

Stále na to ještě neměl odpověď, když se následující ráno vyprázdnilo sklepení. Rozjančení Zmijozelové mířili domů, aby povyprávěli svým rodičům o jejich získání Kolejního poháru, zatímco on a jeho veselá banda mazlíčků zůstali ve stínu a sledovali je odcházet. Najednou to bylo vše tak reálné, co si vybrali, jak moc se toto léto změní jejich životy.

"Myslíš, že Velká síň stále nese naše barvy?" zeptal se Nott, když se vlekli na snídani.

"Nikdo jiný tu není, takže proč by se obtěžovali se změnou?" zeptala se Pansy. Jelikož byla škola prázdná, mohli jít konečně bez svých hábitů, když už nikdo Draca nemohl spatřit v jeho "přirozeném" stavu.

"Možná mělo to kouzlo trvat pouze určitý počet hodin," přel se Nott.

Draco poslouchal rozhovor jenom na půl ucha. Jeho mysl byla přeplněná otázkami "jak to mělo být". Měl by být v bradavickém expresu, odposlouchávat mladší studenty a otravovat Pottera a spol. Měl by být celý natěšený, aby už viděl svého otce a mohl mu pyšně sdělit, že levou zadní získal Zmijozelu Kolejní pohár. Měl by se divit, proč jeho matka už bůhví po kolikáté předělala jeho pokoje.

Měl by si lámat hlavu, jak se kurva vyhnout tomu, aby mu na ruku vypálili temné znamení.

Možná právě prožíval lepší variantu jak-to-mělo-být.

"Bré ráno."

Viděl Pottera vcházet prostornými dveřmi, které vedly k pozemkům. "Bré ráno, Harry. Sledoval jsi odjíždět bradavický expres?"

Potter přikývl. "Bylo divné vidět ho odjíždět beze mě. Ale rozhodně mě to nijak nemrzí."

Jelikož bydlel s mudly, tak se mu ani nedivil. "Víš aspoň přibližně, kdy nás má Brumbál přijít vyzvednout?" Ředitel jim oznámil, že se mají přestěhovat do jejich nového příbytku v bývalém nižším stupni.

"Znáš Brumbála, " odvětil Harry.

Takže to netušil nikdo, vetchého profesora nevyjímaje. Povzdech. Druhá strana byla rozhodně víc organizovaná. Dovedl si představit, že Voldemort vyhraje jednoduše proto, že Brumbál Harrymu poskytne špatné údaje o válce. Nebo správné údaje ale o jiné válce.

No na druhou stranu i Voldemort lítal jak potrhlý a možná že pod velením těch dvou nikdo ani netrefí k bojišti a svět se bude dál klidně točit v jednom šťastném kuse.

Jo, přesně tak. "Podej mi indickou směs.“ Nedbal divných pohledů, které mu věnovali jeho spolustolovníci. No a co, tak měl teď rád indickou směs na všem. A čím ostřejší, tím lépe, pomyslel si, když si říhl a z jeho úst vytryskl proud plamínku. Zašklebil se na Crabbea a Goylea. Ještěže neseděli přímo naproti němu.

"Nevyjdeme si dneska k jezeru, aspoň než se ukáže Brumbál?" zeptala se Pansy.

Následovala diskuze, zda-li požádat domácí skřítky, aby jim místo obědu připravili piknik, kdo znal ochranná kouzla k udržení ohně co nejdál a jak moc studená by asi tak mohla být voda.

Bylo to pořádně uspávající.

"Můžeme zůstat uvnitř, pokud chceš."

Draco se vytrhl z lehkého dřímotu, vděčný komukoliv, kdo odstranil jeho talíř z cesty. Kdyby usnul ve zbytkách své snídaně, musel by vymazat paměť celému stolu. A opravdu to šlo. Otec jej to naučil o prázdninách před dvěma lety.

To rozhodně vypovídalo o rodině Malfoyů víc, než by byl rád.

Věnoval zamračený pohled Harrymu, který utrousil poznámku o tom, že mohou zůstat uvnitř. "Můžu spát u jezera stejně tak dobře jako tady," řekl sebeironicky.

"Je normální, abys tolik spal?"

Draco přikývl. "Podle Pomfreyové to je u čarodějek zcela běžné. Krom toho, v poslední době se to týká jenom rána. Odpoledne budu zase normální. U jezera musíš na mě použít kouzlo proti slunci a ujistit se, že mám dostatek vody. Ach, a musíš se stavit ve sklepení a přinést mou matraci. Nepřipadá v úvahu, abych ležel na něčem jiném."

"OK. Můžu taky proměnit jeden z těch plážových slunečníků. Kdyby náhodou bylo venku příliš slunečno.“

Draco mrskl po svém společníkovi pohledem, aby se ujistil, jestli to myslel jízlivě, ale viděl jedině naprostou upřímnost. Těhotenství mělo své výhody.

Vyříhnul další plameny a sledoval Notta, jak se jim vyhýbá.

Spoustu výhod.

Bylo to krátce po tom, co poobědvali, když se Brumbál přiloudal dolů ke břehu a vyzval je, aby jej následovali do jejich nových pokojů.

"Jestli tam nebudeme brzo, budeš na mě muset použít Mobilicorpus," zafuněl Draco o dvacet minut později. Prošli kolem četných stromů na pozemcích, tunely ve sklepení, a pohybujícími se schodišti ve více než pěti různých věžích a Brumbál stále vypadal, jako by mu bylo do tance.

"Och, jsme tady," řekl Brumbál vzrušeně, když dorazili ke dlouhé chodbě, která vypadala přesně jako posledních deset chodeb, kterými prošli.

"Jak máme chránit ostatní studenty, když si ani nepamatujeme, jak se k nim dostat?" zamumlal Blaise, mírně předkloněný ve snaze popadnout dech.

"Ach, ke známějším oblastem vyššího stupně se dostanete těmito dveřmi," řekl Brumbál, když prošli kolem hluboko vyřezávaných dveří. "Vedou do míst blízko Velké síně - pokud se nemýlím."

"Tak proč- - " začal syčet Draco, ale pak si uvědomil, že pouze plýtvá dechem, který mu chyběl.

Brumbál pokračoval jakoby nic dolů chodbou a dostali se do obrovské místnosti s krbem, pohovkami a různými stoly. "Napravo je část pro čarodějky." Otevřel dvojité dveře. Podlouhlou místnost lemovala dvojitá řada postelí. "A zde nalevo je část pro kouzelníky." Místnosti byly úplně stejné až na to, že dívčí byly vybavené v pastelových barvách a chlapecké spíš v chladných. Draco uvažoval o tom, která část místnosti byla nejlepší - blíž nebo dál od umývárny - když Brumbál pokračoval.

"A tady, " pozastavil se před třetí sadou dveří, "se nachází pokoje Harryho a Draca."

Pokoje? Měli vlastní pokoje? Samozřejmě že měli, uvědomil si když prudce rozrazil dveře. Byli svázaný pár. Potřebovali soukromí na sex a tak. Hlavní salon byl celkem malý, ale dost velký, aby případně mohl zařídit soukromou poradu s ostatními Zmijozely, kdyby bylo potřeba. Na stěně byly skleněné dveře, které vedly v něčemu, co vypadalo jako malé soukromé nádvoří. Vyměnil si s Harrym úšklebek; měli zahrádku a i když v ní nebyl velký strom, nějak už tam tu houpačku připevní. Přesunuli se k dalším dveřím. Ložnice- -která byla přesnou kopií té "líbánkové", dokonce i s koupenou. Což ho přimělo zapřemýšlet jestli... To je fuk. Posadil se na postel se spokojeným úsměvem. Vycházelo to dokonale. Plán byl perfektní. A postel byla- -lákavá.

Zrovna když si pomalu lehal, zazněl Brumbálův hlas- - "Pojďte, Harry, Draco. Musíme pokračovat v prohlídce. Jsou tady učebny, které budete navštěvovat a Jídelna a taky knihovna a..."

Draco si povzdechl a povolil Harrymu, aby jej vytáhl zpět na nohy.

*****

"Tady bude probíhat váš výcvik," řekl Brumbál a ukázal na velmi prostorný kus volných pozemků. "Bude se zde z velké části konat váš fyzický výcvik."

"Fyzický?" zeptala se Pansy se zaujatým úšklebkem.

"Zaslechl jsem, že tato válka by mohla být velmi fyzicky náročná, má drahá, tudíž vás musíme dostat do bojeschopné formy," odpověděl Brumbál a v očích se mu objevily jiskřičky při pohledu na zděšené výrazy, kterých se mu dostalo od Zmijozelů.

Harry se pokoušel projevit trochu soucitu, ale vážně, podle jeho názoru byli čistokrevní příliš závislí na svých hůlkách. Draco se v jednom kuse vztekal, protože neměl u sebe hůlku - což byla na rovinu z Harryho úhlu pohledu dobrá věc. Draco neměl nikdy moc velké mínění o "Zachránci kouzelnického světa" Harrym, ale byl celkem vděčný za "vstřícného, pozorného, stále-majícího-hůlku" Harryho.

"Z čeho se bude skládat naše studium?" zeptala se Daphne.

"Zabere vám to celé léto. Zde je seznam vašich hodin - " rozdal jim svitky pergamenu, " - -čtyři denně plus jedna již zmíněná, kterou budete mít každý den. Po nedělní ranní rozcvičce si smíte užít zbytek dne, jak jen uznáte za vhodné."

Harry si přečetl svitek:

*Ozbrojující kouzla: Tvorba zbraní z běžného vybavení domácnosti

*Přeměňování na bojišti

*Válečné lektvary

*Obrana proti černé magii

*Strategické věštění z čísel

*Magické masmédia a machinace: Umění uklidnit dav

*Lebka a nálevka: Oficiální průvodce vyšetřováním OPMP (PP: Oddělení prosazování magického práva)

*Úvod do magického práva

*Hůlka, výkop, hlavička: Tělocvik pro válečného kouzelníka

"To patří do osmitýdenního začátečnického kurzu, abychom zvážili vaše síly. Po osmi týdnech budete ohodnoceni a bude vám sestaven učební plán každému individuálně vzhledem k vaším znalostem. Od toho okamžiku budete také hlídat a chránit Bradavice. Vrátí se studenti a bude vaší povinností ujistit se, že jsou v bezpečí."

"Kolik členů bude akademie mít?"

"Jen dvacet sedm vašich spolužáků. Jste naše pokusná skupina. Na konci roku otevřeme tuto organizaci pro všechny bývalé absolventy. Nějaké další otázky?" Nikdo nepromluvil. "Pro případ, že by se nějaké objevily, budu vám k dispozici celý týden. Heslo je 'sladké chrchle.' Ach a mimochodem, nižší stupeň je začarovaný, aby nic z toho, co se řekne v jeho prostorách, nemohlo být řečeno nikde jinde."

"Myslíte, že by mezi námi mohli být špióni, profesore?" zeptal se Harry ustaraně.

"Myslím, milý Harry, že jisté - novinky," bez obalu se podíval na Dracovo břicho, "jednou budou muset vyjít najevo, ovšem nám by se hodilo, kdyby se příliš nerozšířily."

"Ach." No, to dávalo rozum. Jednou se všichni dozvědí o svazku a dítěti. Pokud se k té informaci dostane Voldemort... Harry se otřásl.

"Nechám vás tu, abyste si mohli zvyknout na nové prostředí. Všechna jídla budou podávány podle obvyklých bradavických rozvrhů v Jídelně. Užijte si svůj týden. Od příštího pondělí vás čeká velká dřina."

Čarodějky a kouzelníci se roztrousili do oblastí, které jim byli přiděleny, aby si činili nárok na lůžko, které chtěli. Jelikož nikdo z nich, Harryho nevyjímaje, si v tuto chvíli nepřál být v domech, kde vyrostli, se svými rodinami, raději se upnuli k víře, že jedině tato budoucnost jim zajistí jakoukoliv jinou budoucnost.

Harrymu nezbývalo než doufat, že je nezklame.

 

Kapitola 29:

Doma

Varovaní: Obsahuje scénu nevhodnou pro děti a mladistvé!

"Mám-li být upřímný, celkem se bojím toho, kdo nás bude učit Obranu. Obranu už nás učilo pár skutečných břídilů, " řekl Blaise a Harrymu, který seděl u jídelního stolu naproti Zmijozelovi, nezbývalo než souhlasit. Nikdo nemohl vědět lépe než on, jak hrozní někteří z jejich profesorů obrany byli, asi nejhorší byl ten, co zezadu své hlavy nosil Voldemorta.

Zrovna dojídali večeři, která byla přerušována debatou a dohady o tom, kdo je bude učit jednotlivé předměty. Jediný, na kterém se shodli všichni, byl profesor Lektvarů. Další hodina se Snapem. Tolik štěstí najednou, pomyslel si Harry.

"Jenom doufám, že Magické právo nebude stejně nudné jako dějiny kouzel. I když, po tom tělocviku mi trocha spánku zřejmě přijde vhod," řekl Gregory Goyle a vysloužil si u každého smích.

"Ujistíme se, že se nikdo nebude nudit, pane Goyle, " řekl Brumbál, když se objevil v Jídelně. "Rozhodně ne naši vinou."

Goyla zalila červeň a Harry se pokusil na obranu svého nového kamaráda změnit téma. "Už dojídáme, profesore, ale jsem si jistý, že by vám domácí skřítci vyhověli, pokud byste se rozhodl připojit k nám při večeři."

"Již jsem jedl, ale děkuji za nabídku, Harry. Vlastně jsem tu kvůli docela závažné záležitosti. Z bezpečnostních důvodů vám nebude soví pošta chodit ráno. Veškerá korespondence musí projít různými kouzly, abychom se ujistili o bezpečnosti jejího obsahu."

Harry se zamračil. "Byl s dnešní poštou nějaký problém?"

Brumbál si povzdechl. "Bohužel, ne." Mávl rukou a skrz dveře proletěly čtyři sovy, držící mezi sebou těžkou krabici.

"Pro koho to je?" zeptal se Draco a Harry se otočil, aby viděl svého manžela bledšího než obvykle.

"Pro všechny Zmijozely, jak se obávám."

Draco přikývl, slyšíc v tom přesně to, co slyšel i Harry. Ať už balík obsahoval cokoliv, bylo to špatné. Hodně špatné.

"Máme zaujmout obrannou pozici?" zeptal se Harry s rukou již připravenou na hůlce.

Brumbál zakroutil hlavou. "Nemůžu zůstat. Já jen že - všichni máte můj nejhlubší soucit. Nenechte se tím zastrašit. Vybrali jste si správně. Rozhodli jste se rozumem i srdcem. Odvahu, milé děti, odvahu."

"Otevři to, Blaisi," nařídil Draco, když se dveře za ředitelem zavřely.

Mávnutí hůlky a krabice se po stranách rozevřela. Vypadla hromada čehosi. Harrymu trvalo několik sekund, než si uvědomil, co to bylo. Bylo to plné dětských krámů - plyšáky, panenky, různí panáčci, přikrývky, nějaké malé sošky a papíry. Proč Brumbál - Zaslechl přiškrcený výkřik a otočil se za tím zvukem. Byla to Pansy. A potom Millicent a Daphne. Blaise měl červené oči stejně jako ostatní kluci. Otočil se k Dracovi a všiml si, že jeho druh civěl na hromadu krámů s očima lesknoucíma se neprolitými slzami. Co se- -Harry se znovu zadíval na obsah... a najednou to do sebe zapadlo. Plyšáky, panenky a panáčci byli všichni bez hlavy. Sošky měly odtrhnuté části. Přikrývky byly roztrhané. Papíry byly pomačkané a roztrhané.

"Můj Míša," zamumlala Pansy a zabořila svou hlavu do Blaisovy hrudi.

"Bobík," řekl Goyle smutně, když se natáhl pro hlavu panáčka.

Oh, Bože, pomyslel si Harry, když si uvědomil, čeho byl svědkem. To byly - zbytky nejmilejších hraček z dětství. Rodiče Zmijozelů udělali očividně nájezd na dětské pokojíčky. Medvídci. Bárbíny. Figurky. Chrastítka a dudlíky. Dokonce vysvědčení ze školky s kreslenými obrázky, které byly teď groteskně znetvořené. Pohlédl na všechny zdrcené Zmijozely a jeho vlastní srdce propuklo v žalostný soucit. Jeho vlastní nejoblíbenější hračka, vycpaný slon, kterého se Dudley nabažil a pohodil ho někde v druhém pokoji, spočíval na dně jeho kufru a cestoval všude spolu s ním, protože v Dursleyovi neměl žádnou důvěru. Jenže Zmijozelové na tom nebyli o nic lépe. Netušili, jak nepokrytě zlomyslní dokázali jejich rodiče být.

Poslední zbývající rouška byla surově stržena z jejich očí.

"Tvou hůlku, Harry," požádal ho Draco.

Harry vyhověl té žádosti a dokonce ani nepomyslel na to, že Pomfreyová Dracovi kouzlit zakázala.

"Redintegro." Krabice se znovu zavřela. "Mobiliarca archa." Krabice plula vzduchem, když Draco namířil směrem z jídelny a na dvůr, ven hlavními dveřmi Nižšího stupně. Všichni s červenýma očima šli za ním. "Incendio."

Krabice vzplanula ohněm.

"Crabbe, Goyle, přineste zásobárnu." Ti dva se odebrali pryč, zatímco zbytek sledoval, jak se krabice i s obsahem mění v popel. "Nadorhuanrim! Amin delotha lle, Atar! Qualma! " vyplivl Draco chvějícím se hlasem,

Ať už řekl Draco elfsky cokoliv, nejspíš to bylo přesně to samé, co měl Harry na mysli anglicky, ale co je dost, to je dost. Dracova ruka se rovněž třásla a Harry se natáhl, aby od něj získal zpět svou hůlku. "Je po všem, " řekl jemně. "Pojďme dovnitř."

Draco strhl hůlku zpět do svého vlastnictví a něco zamumlal. Popel zmizel. "Zpátky k odesilatelům, k těm parchantům!" Vrátil Harrymu hůlku zpět a zamířil do hradu aniž by se ohlédl za sebe.

*****

Ze „zásobárny“ se nakonec vyklubaly bedny plné máslového ležáku a ohnivé whisky. Holky kouzlem vyzdobily společenskou místnost s tím, že to měla být oslava svobody a zabydlovací večírek. Ale Harry poznal funus, když na nějakém byl. Po počátečním výbuchu hlasité hudby a předstíraného vzrušení v místnosti rychle nastala pochmurná nálada, ještě podporovaná ohnivou whisky. V pozadí hrála depresivní hudba, zatímco Zmijozelští seděli po dvojicích a trojicích, tiše spolu rozmlouvali nebo se o sebe jen opírali.

"Pojď tančit."

Harry vzhlédl ke svému dožadujícímu se manželovi. Draco byl díky svému stavu jediný dočista střízlivý. Ta neutišitelná bolest v jeho očích by přiměla Harryho nadšeně souhlasit s čímkoliv, co si přál, takže se rychle postavil na nohy. Když se kolem něj obmotaly Dracovy ruce a blonďatá hlava se opřela o jeho rameno, uvědomil si, že Draco chtěl spíš obejmout než tancovat. Harry mu v tom rád posloužil. A když se objetí proměnilo v polibky, neměl žádné námitky.

Na moment ho zastihlo krátké znepokojení, když zjistil, že byl v jejich ložnici, aniž by si pamatoval jakýkoliv úryvek z jejich cesty sem, Dracovy polibky však nastínily v jeho mysli opar čistého požitku tak neproniknutelného, tak všudypřítomného, že se skrz něj nemohl dostat a znepokojení zmizelo spolu s jeho košilí. Když ale nezmizela i Dracova košile, vrátil se ke smyslům dost na to, aby si uvědomil, v čem byl problém, a jeho tělo, obzvláště jeho rty, věnovaly svou pozornost vyboulenému bříšku, za které se jeho druh očividně styděl.

"Můj, " zašeptal proti Dracově hedvábné pokožce.

Košile se připojila k té jeho.

Následoval další váhavý moment, kdy jeho svědomí osamoceně bojovalo, aby poukázalo na to, že by se to dalo dost možná považovat za zneužití toho, že Draco truchlil a byl zarmoucený. Jemu bylo ale sedmnáct a jeho tělo bylo v dobré fyzické kondici; jeho svědomí nemělo šanci. Brzy se dočkal doteků na místech, kterých se doposud dotýkaly jen jeho vlastní ruce. Jemné doteky a drsné doteky a doteky, které zněly jako tření bavlny o bavlnu a další zvuky, které mu připomínaly dorážení jezera o břeh. Ach, a příchutě. Sůl a hořkost a trpkost a něco, co chutnalo tolik jako Draco... tak moc, moc jako Draco. A věděl, že by se měl držet zpátky, že by měl počkat na Draca, že by bylo lepší, kdyby nahodil zpátečku. Jenže nemohl vydržet. Nemohl se nepoddat. Nemohl nepodlehnout síle, jež se budovala uvnitř něj. Musel --

-se otřást kvůli chladnému větru, který zavál na jeho přirození?

Otevřel oči a dokonce i bez brýlí zpozoroval Draca sedícího na vzdáleném okraji postele, shrbeného a ztěžka dýchajícího. Co zase, sakra?

Uvědomil si, že to řekl nahlas, když mu plaché, "Omlouvám se," odpovědělo.

Zjistil, že i on byl bez dechu. Tu shrbenou postavu už předtím viděl. Už slyšel ten plachý hlas. Ach, do prdele. Ach, Bože, Merline, nebo kdokoliv to byl kurva nahoře, co to jen udělal?

"Lehl sis na mě. Byl jsi nade mnou a já - "

Já ti to říkal, dalo o sobě vědět jeho svědomí.

Odprejskni, řekl mu, když se snažil sebrat natolik, aby mohl Dracovi lhát a říct mu, že to bylo v pořádku, že to chápal. No, o té části s pochopením nelhal, jenže to, že to bylo v pořádku... Byl stále tak vzrušený, až to bolelo a jeho svědomí klidně dál klábosilo o tom, jak to bylo špatné, že musel být opravdu velmi zlý kouzelník, když byl stále vzrušený tváří v tvář té naprosté beznaději, která sálala z Draca.

"Potřebuji - -Musím- - " zakoktal. Zběsile se rozhlédl po místnosti a ušel mu výdech úlevy, když zpozoroval dveře do koupelny. "Já se jen- - "

Ale když vstal, byl už před ním Draco a blokoval mu cestu. "Harry, " řekl jemně. A potom se ho Draco znovu dotýkal.

Harry vrcholil. A vyvrcholil. Až se mu kolena podlomila a zbyla z něj jen ponížená hromádka u Dracových nohou. Přistihl se při pláči ne jen proto, že ze sebe udělal úplného blázna a totálně zmařil první a jedinou naději, že bude mít někdy oboustranně dobrovolný sex, ale taky proto, že to bylo tak příjemné.

"Zasraný panic," zamumlal nad ním Draco. "No tak. Vyčistíme tě a pak se vrhneme na další pokus, co říkáš?"

Heh? Vzhlédl k ruce, kterou mu Draco nabídl a zatřásl hlavou. Draco se zase pokoušel být šlechetný a silný a podobné nebelvírské hovadiny. Kvůli něj. A on za to nestál. Ne po- - "Ne, Draco. Měl jsem to zarazit už dávno. Jsi rozrušený, protože se nemůžeš nikdy vrátit domů, a já toho využil a - jauvajs!"

Draco ho znovu plácl přes ucho a potom Harryho zvedl nahoru. "Běž do té zatracené postele, Pottere, a tu máš svou hůlku - vyčisti se!"

Harry ho poslechl a potom nad ním Draco klečel a jeho vlasy spadly ve svitu svíček dolů, aby ho pošimraly. "Nemáš na to žaludek ani koule, abys mě mohl využít, Pottere. Kdybych tě nechtěl, tak bych to řekl. Jenže očividně, jelikož jsi občas takový zasraný tupec, budu to muset udělat, i když tě chci. Vypadá to, že líbání a lízání a dovléknutí tě do ložnice neodpovídá tvé představě o předehře!"

"Ale ty- - " začal Harry.

"Nejspíš budu muset být v dohledné budoucnosti nahoře. Máš s tím problém?"

Nahoře. Což znamenalo, že on bude dole. A být dole znamenalo mít sex. Zavrtěl hlavou. Ani nápad. Vůbec žádný problém. "Draco?"

"Ano, Harry?"

"Přefikni mě."

A coby poslušný druh, přesně to Draco udělal.

*****

Přestože když Harry usínal, byl dočista vyčerpaný, probudil se brzy a sršel energií. Byl v posteli se s svým manželem, svým milencem. Jak naprosto naplňující pocit.

A Draco byl k němu tak něžný. Vzhledem k tomu, co mu Harry udělal, měl právo vyplenit si svou cestu do Harryho - bez ohledu na jejich svazek. Ale on toho práva nevyužil. Byl opatrný a povzbuzující a pokud si troufl říct - sladký. Není divu, že měl Draco před ním tolik milenců.

"Harry, jestli se na mě budeš takhle dívat celý den, tak všichni poznají, že jsem tě připravil o panictví," řekl Draco, aniž by se obtěžoval otevřít oči.

"No a?" ušklíbl se Harry.

"No a oni si myslí, že jsem tě připravil o panictví už před nějakou dobou."

"Ach." Harry se na moment zamyslel. "Možná to bylo vážně dobré, protože jsme se kvůli tomu nemuseli potají vykrást?"

"Jsi Nebelvír; nejspíš ti to uvěří," odpověděl Draco s odfrknutím. Nadzvedl se na loktech, aby se podíval dolů na Harryho. "Takže, vážně to bylo tak dobré?"

"Nejlepší!"

"A víš to podle...?"

"Podle toho, že není šťastné jen moje tělo. Já jsem šťastný, Draco, a tak jsem se už hodně dlouho necítil."

"Nevadí ti, že jsi nebyl -?" Draco pozvedl ruce a udělal komplikované leč jasné gesto.

Harry se začervenal.. "Ne. A smířil bych se s tím, i kdybych nebyl nikdy."

Draco se zasmál. "Jsi po tom tak povolný. To si budu pamatovat."

Harry otevřel své oči široce dokořán a nevinně zamrkal. "Ty by jsi mě takto zneužil?"

"Při každé příležitosti."

Harry se ušklíbl. "Zní jako zábava. Jsem rád, že ty máš na to žaludek a koule, Malfoyi," řekl s připomínkou toho, co mu Draco řekl minulou noc.

Draco sklonil hlavu, aby ho políbil. "Ohledně toho, jak jsi mě využil, ubohého bezdomovce... Když jsem tady, tak mi přece nemůže chybět domov, že?"

"Draco?" tentokrát Harry oči rozšířené údivem předstírat nemusel.

"Mám teď nový život a to nemám na mysli pouze ten jeden, který roste uvnitř mě. Ty a prcek jste teď moje rodina. Moje rodina. Moje doma."

"Stejně jako vy dva pro mě," složil Harry slib a ztratil se v šedých očích, které na něj zíraly dolů.

Draco nakonec přerušil jejich upřený pohled, když se převalil k okraji postele. "Přísahám, že ten tvůj syn považuje můj močák za své vlastní skládací křeslo. Zajímalo by mě, odkud to má," zamumlal, když se postavil. "A chce snídani do postele mimochodem," dodal, když zmizel na záchodě.

Harry se ušklíbl, když se navlékl do svých šatů, aby mohl získat pro ně dva - tři - snídani. No, to vypadalo, že jeho léto nebude tak odlišné od předchozích. Byl doma. Jeho rodina mu přikazovala: Harry, udělej to. Harry, udělej tamto. Harry, uspokoj každý můj rozmar - a pohni s tím! Ale Draco měl pravdu; přestože příkazy byly stejné, jeho rodina se změnila. Měl novou rodinu. Rodinu, která byla jeho a byla na to zjevně pyšná. Draco o něm řekl Zmijozelům. Draco ho políbil ve Velké síni. Draco se s ním oženil před všemi profesory. Draco by ho přizabil, kdyby s ním nespal ve stejné posteli.

Žádný přístěnek.

Žádné skrývání.

Žádný náznak hanby, že Harry vůbec existoval.

Místo toho měl obrovský pokoj a postel.

Veřejné projevy náklonnosti.

Arogantní, samolibé, "ano, Harry Potter je můj a vy to radši sakra respektujte" projevy majetnickosti.

"Nezapomeň na indickou směs, Pottere," ozvalo se zahulákání z druhé místnosti.

Ano, Harry byl na léto doma.

A on si nepřál být nikde jinde.

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

skvělí, další kapitola

(fin, 5. 8. 2011 19:36)

"i Voldemort lítal jak potrhlý a možná že pod velením těch dvou nikdo ani netrefí k bojišti a svět se bude dál klidně točit v jednom šťastném kuse" to se mi vážně líbilo :-))

ooOoo

(Nade, 4. 8. 2011 17:12)

Rodiče našich zmijozelů vykonali svou pomstu. Bylo to smutné. Jenom mě těší představa, jak se ten popel rozletí po jejich nablýskaných salonech a řádně je zasviní. :)