Choď na obsah Choď na menu
 


Zachráňte Draca Malfoya 26-27. kapitola

27. 7. 2011

Kapitola 26:

Den v Prasinkách

Byla sobota před jejich OVCEmi a celý sedmý ročník se vydal do Prasinek. Zítra budou šprtat na poslední chvíli, ale dnes byl JEJICH den a hodlali si ho užít. Když už teď nebyli zatěžováni kolejními rozdíly, byla skupina kouzelníků a čarodějek větší a hlučnější. Obyvatelé Prasinek si nebyli jistí, čím to bylo, ale něco bylo jinak. Dalo se to jasně vyčíst podle toho, jak upřeně zírali na obrázek Harryho Pottera a Draca Malfoye posazených bok po boku U tří košťat. Pár jich dokonce strčilo hlavu do dveří a do oken, aby je zahlédli.

"Kde je Flint, když by mohl být užitečný?" zabručel Draco, když opouštěli hostinec. I když Pomfreyová dokázala vrátit čelo toho debilního posránka do pořádku, mohl jej Draco vždy proklít znovu. Bylo to dobré kouzlo: kombinace přeměňování a formulí. Profesor Kratiknot ho za to pochválil. McGonagallová se na něj jenom podívala skrz svůj nos.

Některé věci se nikdy nezmění.

"Při tom, kolik potíží jsi v Prasinkách míval ve zvyku tropit, si jsem jistá, že to není poprvé, co na tebe někdo zírá, Draco," řekla Grangerová, když zamířila směrem ke knihkupectví. Weasley ji popadl za loket a namířil ji místo toho do Medového ráje.

"Ano, no, tohle je poprvé, co na mě někdo zírá, když jsem v šestém měsíci," odpověděl na svou obranu. Být podroben zírání, protože jste Malfoy, to byla jedna věc; být podroben zírání, protože jste vyšinutý, to byla jiná.

"Vždyť kvůli tomu máme na sobě všichni hábity, ne? Abys nevyčníval?" zeptal se Weasley.

"Nikdo to nepoznal, Draco," řekl Potter jemně.

Draco se ušklíbnul. Oni to možná nepoznali, ale on rozhodně ano. Všechny jeho šaty byly kouzlem rozšířené a jeho tělo se již nadále nepohybovalo způsobem, jakým byl zvyklý. Věděl, že čarodějky obvykle ztloustly, když byly v tom, ale tohle bylo směšné. Zbývaly ještě tři měsíce. Nemyslel si, že to bude- - "Ach, Bože." Teprve jednou nohou v cukrárně a už ho z té nasládlé vůně natáhlo.

"Draco?"

Zavrtěl hlavou a vycouval ven. "Počkám tu na vás." Ranní nevolnosti se mu vyhnuly, ale občas jej dostihly silné zápachy. "Možná nesnesu vůni toho obchodu, Pottere, ale pořád mám rád čokoládu," naznačil Potterovi, když se vydal ven, aby počkal s ním.

Potter se ušklíbl. "Něco ti přinesu."

Draco ho málem poplácal po hlavě za to, že byl tak hodný Potter, ale místo toho se slabě pousmál a přešel ulici k výloze Kouzelnického gala oblečení. Samozřejmě neměl šanci, že by se do něčeho z toho mohl vejít v tomhle stavu, ale mohl se jen dívat a vzpomínat na ty zlaté časy, kdy byl ještě štíhlý a vždy bezvadně oblečený.

"Draco."

Draco se podíval na svůj odraz ve výloze a spatřil za sebou rýsujícího se Luciuse.

Do prdele.

Automaticky se natáhl pro svou hůlku, jenže pak si vzpomněl, že mu ji Pomfreyová zabavila, protože dle jejího ctěného lékouzelnického názoru ji používal příliš často. Ne že by mu hůlka zrovna teď k něčemu byla - veškerá jeho magie se momentálně shromáždila v jeho břichu. "Otče," řekl zdvořile. Pocítil, že náramek kolem jeho zápěstí zběsile pulzuje, a uvědomil si, že Harry si všimne, že se dělo něco špatného. Pomoc byla na cestě; musel se pouze prolhat k přežití do té doby, než dorazí. A doufat, že jeho otec nebyl dost naštvaný, aby udělal něco "neodpustitelného" na veřejnosti.

"Pojď ke mně. Musíme si promluvit, synu. Zkoušel jsem to v Bradavicích, jenže ochranná kouzla mě nevpustila dovnitř. Docela divné, že?"

Bylo uklidňující, že Snape nelhal ohledně toho, že byl ten problém vyřešen. Taky bylo uklidňující, že měl uklidňující myšlenky, když jeho život visel na vlásku. Ale i tak se mu teď hodilo mnohem více, kdyby tady byl Snape osobně a ne pouze ve formě uklidňující myšlenky. "Nedávno se naskytl nějaký problém s žertíky dvojčat Weasleyových, takže ochrana byla nejspíš změněna, aby nevpouštěla příbuzné, pokud nejsou vysloveně pozvaní," zalhal Draco hladce.

"Chápu. Takže v tom případě jsem měl štěstí, že jsem si vzpomněl, že je dnes poslední sobota před tvými zkouškami. Byl jsem si jistý, že budeš jistě tady ve vesnici a měl jsem pravdu."

To měl za to, že se stýkal s předvídatelnými Nebelvíry. A když už je řeč o těch tak přímočaře uvažujících nickách, kde byl k sakru Harry? "Proč jsi tady, otče?"

"Proč jsem tady? To je směšná otázka a je pod úroveň někoho s tvým intelektem, aby se na něco takového ptal. Vezmi si to, synu." Podal mu minci. "Dostane nás to na vhodnější místo pro rozhovor. Klábosení na ulici je pro mudly a prosťáčky."

Draco zakroutil hlavou. "Čekám na kamarády. Nechci, aby si mysleli, že jsem je opustil."

"Tak jako jsi opustil své rodiče? Jak se můžeš ptát, proč jsem tady, abych se s tebou setkal? Poslal jsi sovu s tím, že nepřijedeš domů na jarní prázdniny, protože máš nějaký projekt. To je v pořádku. Pak jsi poslal sovu s tím, že už se nevrátíš vůbec. To je… to je nepřijatelné."

"Tak to přijmi, otče, protože je to pravda."

Lucius prosebně zdvihl ruku, jako by snad Draco mohl zapomenout na tu minci, kterou v ní držel. "Nechápu to. Řekni mi aspoň něco, čím bych to mohl vysvětlit tvé matce. Má zlomené srdce."

Spíš je vzteky bez sebe, pomyslel si Draco. Než stačil vůbec předstírat zájem a říct Luciusovi, aby si svou špinavou pracku nechal pro sebe, Harry už sprintoval přes ulici s pevně vztyčenou hůlkou v ruce.

"Draco?"

"Vše je v pohodě, Harry. Můj otec byl jen znepokojený obsahem mého posledního dopisu." Otočil se zpět k Luciovi. "Řekni matce, že si o mne nemusí dělat starost. Jenom jsem opustil stín a nyní se vyhřívám ve Světle."

Lucius se vztyčil v plné své výšce a vykročil před Draca se vztyčenou hůlkou. "Takže pověsti nelhaly," zaprskal Lucius. "Spolčuješ se s jeho druhem. Očarovali tě nějak? Nebo jsi snad pouze otrok svých dospívajících hormonů? Existují - podniky - kde se o tvůj problém mohou postarat, pokud tvůj problém spočívá zrovna v tomhle."

Draco obrátil oči v sloup. "Jako správný Zmijozel, kterým jsem, jsem zvážil pečlivě své možnosti… a zjistil jsem, že žádné možnosti nemám."

"Kecy! A přestaň se krčit za Potterem."

"Nekrčím se. Jen stojím na místě, které jsem si vybral."

"Draco, toto bláznovství musí okamžitě přestat. Jestli náš Pán - -"

"Tvůj pán, otče, můj ne. Já jsem skutečný Malfoy. Před nikým se neklaním, obzvláště ne před ztřeštěným nečistokrevným, jehož nechutná krvelačnost a záliba ve vraždění nakazila i jeho vlastní následovníky, jehož nehorázné bludy ho zaslepily natolik, že podceňuje své protivníky, a jehož domýšlivost a rádoby nadřazenost jej vede do záhuby tak nezvratné, že se neobjeví ani v učebnicích dějepisu."

"Jak se mi opovažuješ kázat o tom, jak být Malfoy!"

Draco se narovnal, když se Grangerová a Weasley objevili za ním a Potterem. A když se k nim připojili i jeho Zmijozelové, cítil se naprosto neohroženě. "A jak se ty opovažuješ zneuctít naše jméno tím, že děláš Voldemortovi otroka! Ale neboj se; až bude tvůj páníček poražen," ušklíbl se Draco, "obnovím rodinnou čest a zajistím, že naši dědicové budou žít ve slávě, ne v neblahé proslulosti."

"Tvá čest už to odteď nebude."

"Vyděď mě a uvolníš cestu ministerstvu, aby si vzali vše, na čem jsi ty a všichni ostatní Malfoyovi tak usilovně pracoval. To vážně chceš? Vážně chceš hnít v Azkabanu nebo v Pekle a vědět, že Ministerstvo žije za tvé peníze?"

Lucius naklonil hlavu na stranu. "Jsi si Potterem opravdu tak jistý?"

"Ano."

"A mám to brát tak, že jsi zlanařil i své přátele? Jejich rodiče jsou celkem znepokojeni."

"Jejich rodiče by se měli znepokojovat sami o sebe."

"Draco, zakazuji- - "

"Je mi sedmnáct. Už tě nemusím poslouchat. Dokážu myslet sám za sebe. Dokážu jednat sám za sebe. A já myslel. A jednal. A ty, otče, s tím budeš muset žít."

"Zapomněl ses, synu."

"Ne, myslím, že jsem právě přišel na to, kým jsem."

Lucius si odfrkl a zalovil uvnitř svého hábitu-

A proletěl ulicí, kde žuchl o zeď a čarodějka na kresleném letáku, která prodávala lektvary proti bolestem hlavy, mu ukázala své zboží a usmála se na něj.

Draco se šokovaně a obdivně podíval na Harryho.

"Brzdi! Já to nebyl," řekl Harry rychle.

Dracovy oči se rozšířily. "No, ani já ne. Vždyť ani nemám hůlku!" Podívali se na své kamarády, kteří všichni zavrtěli hlavami. Potom se Draco podíval na své břicho a přikrčil se. "Oh, sakra " zašeptal.

"Oh, sakra, " Harry souhlasil.

Podívali se zpět přes ulici - a viděli, jak se Lucius přemisťuje pryč.

Dracovo srdce bušilo jako o závod a věděl, že se musí dostat pryč dřív, než udělá něco pitomého, jako třeba že omdlí… nebo se rozbrečí. "Chci se vrátit do Bradavic," řekl křehce.

"OK, " řekl Harry.

*****

Harry čekal, až se Draco pohne, a když se k tomu nijak neměl, chopil se jeho ruky a jemně nasměroval svého druha směrem ke škole. Po pár krocích už jej nemusel vést, přesto jejich ruce setrvaly v sevření. Vyděsilo ho vidět Draca tak nepřirozeně klidného, ale musel připustit, že měl Draco důvod být polekaný. Lucius Malfoy odteď věděl jistě, že se jeho syn přidal ke Světlu. Z toho nemohlo vzejít nic dobrého.

"Už nikdy víc nesmíme opustit pozemky školy, že?" zeptala se Parkinsonová. Ona, ostatní Zmijozelové a Nebelvíři kolem nich utvořili ochrannou četu a Harry doufal, že to Dracovi pomůže cítit se bezpečněji.

"Všichni můžete očekávat sovy od vašich rodičů," zamumlal Draco a Harry byl vděčný, že se pomalu dostával ze šoku. "Být vámi, tak bych se ničeho, co pošlou, nedotýkal holýma rukama. Mohlo by to být přenášedlo… nebo něco horšího."

"Horšího?" zeptal se Ron.

"Má na mysli něco otráveného," odpověděl Zabini.

"Jejich vlastní děti?"

"Udělají cokoliv, co jim nakáže ten ohavný, ač možná kdysi lidský, kus třaskavčího hovna, kterému slouží!" vyprskl Draco. "Všechno to byly zasrané lži! Teď už to chápu. Všechny ty sračky o záchraně budoucnosti pro čistokrevné. Nezajímá je - Jeho nezajímá - krev. Používá to jen jako zástěrku, aby je mohl sakra vodit za jejich zasraný nosy. Měli bychom být hýčkaní, ne zatraceně obětovaní Tomu-kdo-už-by-měl-být-kurva-vyhuben-jako-zasraná-temná-zrůda-kterou-je!"

"Draco, musíš se uklidnit," povzbudila ho Hermiona ustaraně.

"Ale on má pravdu," řekl Ron mírně. "Všechny kouzelnické děti by měli být hýčkané a opěvované. Kouzelnická populace se každým rokem snižuje, a pokud naroste, je to důvod k oslavám. Ty a Harry tomu nerozumíte. Byli jste překvapení, že jsem akceptoval ty dva jako pár. Ale vy ostatní to chápete, že?" rychle se podíval na Zmijozely a ti přikývli. "Uvnitř Malfoye roste kouzelník. Budoucnost, naše budoucnost. Jsem kvůli tomu šťastný, ať už jsou jeho rodiče kdokoliv, jakýmkoliv způsobem se to semlelo. Proto neradi vidíme bastardy. Děti - šťastné, zabezpečené, milované děti s oběma rodiči, kteří je mají chránit - jsou jediný způsob, jak můžeme zajistit, že po nás zůstanou kouzelníci a čarodějky už navěky věků."

Harry na Rona zíral s otevřenými ústy. To - to nevěděl. Bože, občas když přišlo na kouzelnický svět, byl tak ztracený. Ale když se rozhlédl kolem sebe, tak nebyl jediný, kdo se cítil ztracený. Zmijozelští vypadali naprosto zdrceně. Čelit Luciusovi Malfoyovi muselo být jako se postavit jejich vlastním rodičům, rodičům, kteří s nimi kdysi zacházeli jako s těmi nejcennějšími poklady a teď pro ně představovali hrozbu, protože nechtěli následovat šílence.

Harry nevěděl, jaké to je být jako dítě hýčkaný, zato však věděl, jaké to bylo, když od vás Voldemort odtrhl vaše rodiče. Podíval se znovu na Draca a všiml si bledé ruky odpočívající na jeho břiše. Položil svou vlastní ruku přes tu Dracovu jako příslib, že Voldemort nebude žít dost dlouho, aby mohl zničit další generaci.

Zpět do hradu se vracela velmi zamlklá skupinka, ztracená v myšlenkách na to, co bylo a co bude.

 

Kapitola 27:

Plně vyučení kouzelníci a čarodějky

Harry střídavě běžel a plazil se ke sklepení. Složil své závěrečné OVCE a jakkoliv rád by šel do své ložnice a prospal následujících šestatřicet hodin, byl si plně vědom skutečnosti, že ignoroval svého druha asi tak dobrý týden. Ano, měl OVCE, což byla dostatečná omluva za jeho počínání, ale - a bylo to velké ale - Draco byl pravděpodobně stále rozhozený ze střetnutí s Luciusem. Byl vyděšený… a Harry jej nechal děsit se samotného. No, nebyl samotný sám. Dracovi spolužáci nad ním drželi dohled a Harry se nikdy nezapomněl na Draca každý den zeptat. Podle nich byl Draco neustále zaneprázdněný. Jelikož nesměl svým přátelům pomoct s OVCEmi, připravoval pátý ročník na jejich NKÚ a pár dalším pomohl se závěrečnou zkouškou. Harry si pomyslel, že to znělo, jako by to Draco zvládal dobře, ovšem pouze do té doby, než Parkinsonová poznamenala, že neměla tušení, co se s Dracem stane, až jednou vyčerpá zásobu věcí, které by zaměstnaly jeho mysl tak, aby nemohl přemýšlet.


Jenže jak se někdo mohl vyrovnat s tím, že jeho otec pravděpodobně osnoval jeho smrt?


"Parkinsonová," zavolal na ni, když mizela ve zmijozelské společenské místnosti.


"Potter. Zrovna teď není pravděpodobně nejlepší nápad, abys šel dovnitř. Jsem si jistá, že po tak náročných zkouškách mají někteří z nás pohřební náladu. Pošlu ho za tebou." Harry přikývl na souhlas. Dokonce ani Nebelvíři se nechovali zrovna nejlíp, když byli unavení. "A, Pottere?"


"Jo?"


"Zkus být hodný. To setkání s jeho otcem ho zanechalo v náladě pod psa. Potřebuje se cítit aspoň trochu milovaný."


"Co? Proč jsi mi to neřekla předtím, když jsem se na něj ptal?" málem zaječel Harry.


"Věděl, že máš OVCE a jasně nám nařídil nezatahovat tě do toho. Jestli ti to pomůže, držel se dál i od nás. Na sobeckého, egoistického chlapa dokáže být Draco překvapivě ohleduplný, když chce." Věnovala mu jemný, smutný úsměv a zmizela ve společenské místnosti.


Celkem by ho zajímalo, nakolik byla její láskyplná péče o Draca zapříčiněna vinou za to, co mu ona a ostatní způsobili tím, že dali Harrymu znásilňující lektvar. Jistě, měli k tomu důvod a nedopadlo to tak špatně, ale uvrhli tak svého vůdce do velkého rizika. Co kdyby nešťastnou náhodou zabil Draca, nebo kdyby nebyl Draco dost silný, aby se vyrovnal s následky znásilnění. Někteří lidé stejně nápadní a drzí jako Draco, byli pod touto skořápkou psychicky slabí. Co kdyby se Draco pokusil vzít si život nebo zbavit se dítěte? Co kdyby- -


"Pottere, jestli hodláš usnout, měj aspoň tolik slušnosti a udělej to v soukromí."


Harry zamrkal na postavu, která stála před ním. Kdy Draco přišel? "Pro-promiň," zakoktal. "Jen jsem se na sekundu ztratil v myšlenkách."


"Prosím, řekni mi, že se s vraždou Voldemorta spoléháš na instinkt a ne na inteligenci. Tak by to snad nebylo předem 'prohrané', že?" poznamenal Draco a vydal se po chodbě. "Venku asi bude přelidněno. Chceš to udělat v prázdné učebně?"


Harry si postrčil brýle nahoru. "Udělat co?"


"Přehlídka-" ukázal na svoje břicho. "Nespěchal jsi kvůli tomu do sklepení? Už je to skoro týden, co jsi měl naposledy svou píp show."


Harry se dotkl Dracova rukávu, aby získal jeho pozornost. "Rád uvidím dítě, ale přišel jsem za tebou," vysvětlil.


Dracovy oči se rozšířily. "Ach. Jsem v pohodě, jak dobře víš. Řekli mi, že ses na mě vyptával."


"Jenže slyšet to od nich a vidět tě na vlastní oči jsou dvě různé věci."


Draco vypadal, že už chce něco namítnout, potom však jen zatřásl hlavou. "Podle Pomfreyové jsem v pořádku."


"Pomfreyové? Byl jsi za ošetřovatelkou?"


"Jenom preventivní prohlídka, Pottere."


Harry se uvolnil. "Šel bych s tebou, kdybys mi o tom řekl."


"Byl jsi uprostřed OVCÍ a nejsem ještě tak pomatený, abych nenašel nemocniční křídlo sám," dodal.


Harryho napadlo, jestli by neměl vyčarovat cedulku, která by se vznášela nad Dracovou hlavou: Varování - Pode mnou uštěpačný Malfoy. "Tak jsem to nemyslel. Jsme svázaní a čekáme dítě. Měl bych být s tebou a podporovat tě."


"Nejsem nějaká bezmocná čarodějka."


"To jsem ani neřekl." Harry si povzdechl. Možná došel k špatnému závěru. Zmijozelští jej nepřiměli znásilnit Draca, aby se zachránili; udělali to, aby umučili Harryho Pottera.


Jako by to byla novinka.


Dostali se do prázdné učebny. Draco si povolil hábit a rozepnul si košili. Harry vytáhl hůlku a vyřkl zaklínadlo. Zhmotnil se obrázek, tentokrát podobný více dítěti než žížale.


"Omlouvám se, " řekl Harry, zatímco sledoval svého syna. "Za to jak jsem tě úplně zezačátku obvinil, že by ses mohl vzdát dítěte a usmířit se s otcem. Nevěděl jsem, že jsi - dobře, že je celý kouzelnický svět - tak zafixovaný na své děti. Urazil jsem tě a pro jednou jsem neměl ani tušení, že jsem to udělal."


Draco na něj zíral. "Mudlové nehýčkají své děti?"


"Moji mudlové ne, " zamumlal Harry.


Dracovy oči se rozšířily. "Vím, že jsi řekl, že jsi musel žít v přístěnku a myslel jsem, že třeba kvůli tomu, že ti mudlové, u kterých jsi bydlel, byli chudí nebo měli malé pokoje. Tak to ale nebylo, že?"


"Můj bratranec Dudley, který je stejně starý jako já, měl dva pokoje - jeden jen na svoje rozbité hračky."


Dracova ruka spočinula na Harryho rameni. "A co jsi se svými rozbitými hračkami dělal ty?"


Harry svěsil hlavu. "Jediné, které jsem kdy měl, jsem si musel uloupit z pokoje na rozbité hračky."


Draco se zhluboka nadechl. "A připomeň mi ještě jednou, proč že to bojujeme proti Voldemortovi?"


"Protože všichni mudlové nejsou jako Dursleyovi. Stejně jako všichni kouzelníci nejsou Smrtijedi."


"Nebo Malfoyové," doplnil Draco a Harry z toho mohl vyčíst, jak silně sobotní setkání zasáhlo myšlenky jeho manžela.


"Někteří Malfoyové jsou chytřejší než ti ostatní, " řekl Harry s úsměvem.


"Máš recht, " odpověděl Draco s chatrným úšklebkem. "Takže jak probíhaly tvé OVCE?“


Harry pokrčil rameny, spokojený se změnou tématu. "Díky tomu nátlaku, abych měl dost dobré známky na bystrozorský výcvik, byli nakonec o dost lehčí, než jsem očekával." Zítra bude Závěrečná slavnost. Po ní budou mít týden volna, než začne výcvik D.O.M.A. Kromě jeho kamarádů z Nebelvíru a Dracových Zmijozelů se rozhodlo k nim připojit i množství Havraspárů a Mrzimorů. Draco byl Mrzimory, kteří se rozhodli připojit k D.O.M.A., tak ohromený, že vyhlásil, že jediným jejich důvodem byla šance zůstat "nejlepšími přáteli navěky", jak citoval falzetovým hlasem.


Harry se před ním raději nezmínil, že to byl jeden z důvodů i pro Nebelvíry.


"Víš, že se mnou tento týden nemusíš zůstávat."


Zmijozelští neměli kam jít, obzvlášť poté, co Lucius informoval jejich rodiče o jejich zběhnutí ke Světlu. "Kam jinam bych šel?"


"K Weasleymu domů?"


Harry zakroutil hlavou. "Jsem přesně tam, kde chci být." A opravdu byl.


"Fajn, já ne."


To bolelo.


"Totiž, mnohem raději bych byl na jihu Francie. Mohli bychom se procházet po pláži nebo jen popíjet máslový ležák u bazénu."


To "my" z velké části umírnilo bolest. "Možná příští rok, Draco."


Draco přikývl. "Jo, možná příští - hele!" řekl a ukázal na pohyblivý obrázek, "myslím, že se snaží zamávat."


Harry zašilhal na obraz. "Já si spíš myslím, že na mě ukazuje prostředníček."


Draco se ušklíbnul a zamumlal, "To je můj chlapeček!"


Harry si pomyslel, že nikdy nevypadal pyšněji.


*****


Výzdoba Velké síně obsahovala rovným dílem směsici červené a zlaté, zelené a stříbrné, modré a bronzové a černé a žluté, což bylo dobré, protože narozdíl od předešlých let byli studenti u stolů různě pomíchaní. Vlastně, pokud zde zbývalo ještě nějaké rozdělování, bylo to spíš na skupinky ročníků, sedmáci obsadili "kvalitnější" místa.


"Kdo asi letos vyhrál pohár?" zeptala se Hermiona. "Pamatujete si někdo skóre z přesýpacích hodin?" Všichni u stolu zatřásli hlavami.


"Nikoho to tak moc nezajímalo, že ne, teď když jsme spojení, " podotkla Pansy. "Jaké by to asi bylo, kdyby se to stalo dříve?"


"Dřív jsme nebyli dost zralí, aby se to mohlo stát," řekl Blaise. "Pamatujte, pro tuto soudružnost jsme toho dost obětovali."


"Bude to stát za to, Blaisi,"  řekl Draco tiše. Muselo. Než mohl Potter, který impulzivně popadl jeho ruku, otevřít pusu a složit ukvapený slib, Brumbál vstal a dožadoval se pozornosti.


"Studenti, nikdy jsem nebyl ještě tak pyšný, jako právě teď. Dosáhli jste toho, co zde v Bradavicích nikdo nedokázal již dvě stě let. Válka ani hladomor ani tragédie ani vzpoura nedokázaly semknout dohromady čtyři bradavické koleje. Jsem si jistý, že když zakladatelé založili tuto instituci, neplánovali, že to bude vždy a za každých okolností Zmijozel versus Nebelvír versus Havraspár versus Mrzimor. Zakladatelé byli přátelé; očekávali, že koleje budou k sobě přátelské a budou soupeřit pouze symbolicky. Tato myšlenka byla ovšem zdeformována v parodii původního záměru a jak je dobře známo, rozdělený dům nemůže stát. Moudrý klobouk vás na to prozíravě upozorňoval a vy, mí drazí studenti, jste dbali na jeho varování. Ve jménu Bradavic, vám děkuji. Malichernost, jízlivost, a separatismus nemají ve válce místo. A buďme k sobě upřímní, jsme ve válce. Voldemort existuje a jeho armáda je dokonce právě teď v akci a používá svou moc proti nevinným.


Díky vám ovšem budou Bradavice bezpečným útočištěm, místem oddechu ve světě plném zmatku. Takže se vám pokorně klaním." Brumbál poklekl na jednom koleni před shromážděním, jako princ před králem v dávných časech. Dokud se znovu nepostavil, nikdo ani nedýchal.


"Ovšem koleje mají přece jenom svůj účel a ti z vás, kteří měli to štěstí, že studovali za dozoru profesora Snapea o tom účelu ví." Jeho oči zajiskřily na zachmuřeného Snapea. "A tím se dostáváme ke zlatému hřebu Závěrečné slavnosti - udělení Kolejního poháru. Současné skóre, prosím." McGonagallová mu předala svitek a on si vyrovnal brýle, když se roztáhl. "Zdá se, že Havraspár vede s 500 body. Mrzimor těsně za ním s 400 body, následovaný Nebelvírem s 300 a Zmijozelem s dvěma sty. Nyní si jako ředitel dovoluji učinit pár změn. Všem čtyřem kolejím za projevení ducha jednotnosti, uděluji každé koleji 100 bodů.


"Za jejich úchvatné zapálení a všeobecné povzbuzování, udílím Mrzimoru 100 bodů." Mrzimoři zapištěli a začali se objímat navzájem.


"Nebelvíru, jako vítězi Famrfrpálového poháru- - " vypukl záchvat jásotu a dokonce i Draco se uráčil k potlesku - nakonec , byl přece vyřazen ze hry takže Zmijozel neměl šanci- "Udílím 100 bodů. za studenta s nejvyšším dosaženým hodnocením v OVCích, udílím 100 bodů Nebelvíru. Potlesk Hermioně Grangerové."


Draco protočil oči v sloup, přesto však zatleskal. Stalo se již každoročním zvykem, že Brumbál dal kolejní pohár svým drahocenným Nebelvírům. Vždy mu to bylo trnem v oku, ale letos mu dělalo starosti příliš mnoho jiných věcí.


"Za studenta, který úspěšně složil nejvyšší počet OVCí, udílím 100 bodů Zmijozelu. Gratuluji, pane Malfoyi."


Draco se ušklíbl a předvedl falešnou úklonu. Jeho úšklebek se rozšířil, když spatři udivenou tvář Grangerové.


"Za mimořádnou odvahu, sílu srdce a mysli, za dušervoucí oběť, za válku svedenou uvnitř jejich srdcí, kterou my na straně Světla nemůžeme nikdy plně pochopit, udílím Zmijozelské koleji- - "


Draco věděl, o co mu šlo. Brumbál se chystal vyrovnat body, v zájmu úcty ke znovunalezené jednotnosti.


" - -300 bodů." Mnohobarevná výzdoba byla zaměněna za zelenou a stříbrnou.


Všichni byli ohromení. Než se Harry postavil a začal s aplausem. Nebelvíři se k němu připojili stejně jako o chvilku později zbylé dvě koleje.


Trvalo několik minut, než rozruch utichl dost na to, aby mohl Brumbál říct, "Sedmý ročník ať prosím povstane. Od tohoto okamžiku jste plně vyučení kouzelníci a čarodějky. Bylo mi potěšením a ctí být vaším ředitelem. A nyní, je čas na večeři."


Stoly se zaplnily jídlem a Síň smíchem a hovorem.


Další rok v Bradavicích skončil.


Pozn. překl.


Výrok „Rozdělený dům nemůže stát“ (A house divided cannot stand) pochází z řeči Abrahama Lincolna před volbami během občanské války.

"Rozdělený dům nemůže stát. Věřím, že tato vláda nemůže být napůl otrokářská a napůl svobodná. Nečekám, že se Unie rozpadne - nemyslím, že se dům zboří - očekávám však, že pomine důvod k rozdělení. Buď bude jedno, nebo druhé. Buď odpůrci otroctví zastaví jeho další šíření a vštípí obecnému mínění názor, že je to první krok k jeho úplnému odstranění, anebo jeho stoupenci prosadí jeho rozšíření, takže se stane zákonným ve všech státech, starých i nových, na Severu stejně jako na Jihu."


Mimochodem, vše nejlepší k narozeninám, Harry! :-D

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

ooOoo

(Nade, 30. 7. 2011 14:35)

Malfoy senior už ví, jak se věci mají. A teď přijdou následky.
Díky, tuhle povídku prostě miluju a i když ji znám téměř nazpaměť, nikdy neodolám.

nadpis

(fin, 28. 7. 2011 8:43)

to bylo fakt super. včera jsem to přečetla jedním dechem a pak jsem jednoduše odpadla :-))