Zachráňte Draca Malfoya 24-25. kapitola
Kapitola 24:
Patálie ve Velké síni
Draco pozorně zhodnotil výhled od nebelvírského stolu - a nijak zvlášť na něj nezapůsobil. Vhm. Jeden by myslel, že Brumbálův Zlatý chlapec bude mít patřičný výhled. Ale ne, Velká síň odsud nevypadala nijak jinak. Škoda. Bylo ještě brzo a sluneční paprsky sváděly většinu studentů, aby zůstali venku, jak dlouho to jen bude možné, takže místnost byla prázdná až na trojici Mrzimorských, kteří se nad něčím hihňali a nevěnovali žádnou pozornost ostatním obyvatelům místnosti. Tak hloupoučké stvůry. Vsadili se s Blaisem, že by se Mrzimoři hihňali i pod Cruciatem. Možná kdyby se stal Smrtijedem, měl by možnost to zjistit. Hmm. O co že se to vsadili? "Nebelvíři na obzoru," zasyčel Blaise ze své pozice blíže k okraji stolu. Draco, samozřejmě, byl vedle Harryho. Blaise se rozhodl hrát si na gentlemana a posadil se na konec řady zmijozelských "zrádců" pod záminkou případné ochrany ostatních před zuřícími Nebelvíry. Podle Draca bylo celé to vysvětlení holá kravina; Blaise chtěl být prostě co nejblíže ke dveřím. Draco pohlédl na čtyři blížící se Nebelvíry. Finnigan, Thomas, a dvě buchty - -Brownová a jedna z těch indických dvojčat. Buchty se hihňaly jako Mrzimorští a kluci měli k sobě nakloněné hlavy, pravděpodobně v rámci plánování čehosi "odvážného." Byli téměř u stolu, než si všimli, že něco nesedělo. Jejich oči střelily k Potterovi, pak ke Grangerové, jen aby se vrátily zpět k Potterovi. Potter, jako vždy odvážný pitomec, se na ně jen usmál. "Seznamuješ se s nižší formou života, Harry?" zeptal se Finnigan způsobem, který nejspíš považoval za zdvořilý. "Sedím s přáteli, Seamusi. Na tom není nic špatného, že?" Draco byl ohromený. Harryho hlas nesl přesnou míru nenucenosti s příchutí výzvy, projevené jen tak pro jistotu. A Finnigan podle všeho nebyl až tak velký hlupák, jak vypadal. "Ne, Harry. Není na tom nic špatného." Pokrčil rameny na zbylé tři, kteří s ním stáli, a všichni čtyři se posadili bez dalších poznámek. "Máš je pěkně vycvičené," zašeptal Draco Potterovi. "Nejsou- - " začal Potter. Potom jen zavrtěl hlavou. "Znají mě už dlouho. V případě pochybností se rozhodují podle mě. " Draco obrátil oči v sloup. Vážně si Potter nevšiml, jak velký měl vliv? Lidé mu budou vždy líbat zadek v naději, že zachrání ten jejich. "Zmijozelští." Draco po Blaisovu novém varování ztuhl. To by mohlo být... choulostivé. Proč souhlasil s touto - prozradíme se/stmelíme koleje záležitostí? Nezajímala ho záchrana Bradavic ani jak řekla Pansy "další generace Zmijozelů." Proč poslouchal své mazlíčky? Proč se vůbec jeho mazlíčci odvážili žádat po něm něco takového? Mazlíčci ho měli poslouchat, ne předkládat návrhy a riskovat jeho život a koule. Nott se mýlil; byl by z něj mizerný Temný pán. "Pane Malfoyi?" Draco se otočil, aby pohlédl přímo do očí zmijozelského druháka. Páťáci a šesťáci stáli za ním. Zbabělci. "Ano, Benningtone?" Znal je jménem všechny. Přispívalo to hrůze, kterou z něj měli. "Proč- - " chlapeček se zarazil, příliš vyděšený, než aby dokončil otázku. Potom jej jeden z jeho společníků strčil do zad. "Proč sedíte tady a ne u našeho stolu?" "Protože je to bradavický stůl, tudíž je i můj. Nic zde nepatří pouze jedné koleji. Nemusíme sedět pouze u jednoho stolu, nemusíme se přátelit pouze s těmi, co patří do naší koleje. Kolej je jen místo, kde je naše ložnice; není to náš život." "Takže... Takže vy říkáte, že Potter je teď váš kamarád?" Chlapcův zmatek se zračil i ve tvářích za ním - a v každé další tváři v obrovské místnosti. Chudák Bennington. Všichni se schovávali za dvanáctiletým kloučkem. Draco se usmál. Bennington rozpoutá ve Zmijozelu peklo. "Ano, Benningtone. Harry je můj kamarád. Pozdrav pana Pottera, bradavického studenta stejně tak jako jsi ty." "Ahoj, pane Pottere," řekl Bennington disciplinovaně. "Ahoj, Benningtone. Můžeš mi říkat Harry, pokud chceš. Jaké je tvoje jméno?" "Og- -Ogden, pane." "Chceš se posadit, Ogdene?" Potter poklepal na volné místo vedle sebe. "Ne-ne, děkuji vám, pane. Ale cením si té nabídky." Ogden udělal velký krok vzad a téměř utíkal k zmijozelskému stolu. "To byla sranda," řekl Draco s vydřidušským úšklebkem. "Jak zdvořilý chlapec, " podivovala se Hermiona. "Spíš vyděšený," řekl Harry suše. "Co jsi jim udělal, Draco?" "Způsoby jsou znakem dobrého vychování," odpověděl Draco. Málem dodal "jsem si však jistý, že pro tebe je to naprosto cizí věc," poté ale zvážil své současné postavení a nechal jazyk za zuby. Síň se nadále zaplňovala studenty, kteří zírali, mumlali a ukazovali na ně. Zrovna když Draco uvažoval, které kouzlo by bylo nejúčinnější - a byl skutečně v pokušení začít s profesorským stolem, jelikož ti o tom už věděli a přesto stále zírali - vstoupil Ron Weasley. Následující ticho nastalo tak rychle a tak definitivně, že se Draco musel rozhlédnout, jestli někdo nepoužil umlčovací kouzlo. Kouzlo v tom však nebylo; pouze dav, nedočkavý vidět, jak zareaguje Potterův nejlepší přítel a Malfoyův nejzarytější nepřítel. Weasley nevěnoval pozornost ničemu okolo sebe, když se sesul na prázdné místo vedle Grangerové. "Nenávidím školní tresty," zamumlal k nikomu konkrétnímu. "Ale ten fórek, co jsi udělal na Věštění, byl fakt dobrý," řekl Crabbe, sedící po Weasleyho pravici. Ron se bez špetky pokání zakřenil. "To teda jo, co?" Napřímil se a rozhlédl se kolem. Davem projel záchvěv. "Malfoyi?" Dav se předklonil v očekávání. "Ano, Weasley?" Hladina vzrušení se zvýšila. "Podej mi klobásky." Talíř putoval přes stůl. "Díky." "Rádo se stalo." Síň explodovala. "Nějak hlučno, dneska," zpozoroval Weasley a jako by nic přežvykoval jednu z právě získaných klobásek. "Jarní horečka," odpověděl Draco. "Ach. Toho jsem si bohužel neměl možnost všimnout. Příliš zaneprázdněný leštěním křišťálových koulí." "Když jsem u toho," přerušila jej Hermiona. "Proč ses vrátil o tolik později než Seamus?" "Omylem jsem nakřápl jednu kouli, takže jsem musel drhnout i čajové šálky." "To je pruda," zamumlal Goyle soucitně. "Věštící koule se dělají nejlíp," podotkl Crabbe. Hladina hluku v pozadí vzrostla. "Harry?" zašeptal Draco. "No?" zašeptal Harry zpět. "Polib mě." "Cože!" rozhodně ne šeptem. Nervózně se rozhlédl kolem a potom pokračoval v šeptání. "Hm, možná bychom měli počkat, než se dostanou přes prvotní šok." "Teď je ta pravá chvíle. Věř mi." "Já- - " Jelikož načasování bylo nesmírně důležité, rozhodl se Draco takříkajíc vzít otěže do svých rukou. Popadl Pottera za uši a přitáhl si ho blíž. Nejdříve byl polibek dost váhavý, pak ale Potterovi zřejmě došlo, že by se měl zapojit, a bylo to - ucházející. Potter vypadal trochu omráčeně, když jej Draco uvolnil, a Zmijozel se usmál. "Jsi v pořádku?" zeptal se. Potter němě přikývl. Draco se potěšeně zasmál. Harry zamrkal a ušklíbl se. "Na tvou definici 'stylově' bych si dokázal zvyknout." "Trochu jiné slůvko než 'lstivý,' viď?" škádlil jej Draco. Byl to dobrý polibek, přinejmenším nebyl vyděšený. Možná by si to mohli někdy ve velmi blízké budoucnosti zopakovat. "Myslím, že jsi všechny rozhodil." Draco se rozhlédl po místnosti. Všechny oči byly upřené na ně dva. Ústa ztuhla v různých pozicích, stejně jako ruce a veškeré jídlo se zaseklo na pochodu. "Brzo se zase 'nahodí'." "Heh?" Právě v té chvíli se rozletěly dveře Síně a Mitchell Flint naklusal dovnitř s rukama pevně přitlačenýma k čelu. Nejdřív šel ke zmijozelskému stolu a nasupeně zíral. Když nikdo nezareagoval, putoval očima po místnosti a našel Draca. Napochodoval si to k nebelvírskému stolu. "Cos mi to udělal, ty zkurvysynu!" "Co máš na mysli, Flinte?" zeptal se Draco a nevině zamrkal. "Toto!" Spustil ruce a Síň zalapala po dechu. Tam, kde by se původně mělo vyskytovat čelo, byl dokonale zaoblený zadek. O dvě sekundy později se ozval jistý zvuk a tučné půlky se zatřásly. Mitchell Flint si uprdl z hlavy. Draco svraštil nos a zamával ve vzduchu. "Můj ty bože, Flinte, to tě nikdo nenaučil způsobům?" Flint se natáhl pro hůlku. Než ji stačil úplně vytáhnout, byl zde celý stůl hůlek namířených na něj. Draco na moment zvažoval, jestli by měl být Nebelvírům vděčný za jejich podporu, pak ale usoudil, že to bylo prostě nebelvírství. "Měl by se ti na to podívat nějaký odborník, víš. Myslím, že mudlové tomu říkají... proctologie?" Podíval se na Grangerovou pro potvrzení. Zaslechl nějaké mudlovské šmejdy bavit se o různých druzích léko - hm, doktorů - a zachvátila jej zvědavost. Flint mrštil hůlkou a sápal se po Dracovu hrdle. Místo toho dostal pěstí od Pottera. Pěstí od rozčíleného Pottera. Draca jeho svázaný druh celkem dojal. Zelené oči za těmi pitomými brýlemi jiskřily. Pravačka přistála přesně tam, kam měla. A bouchnutí, když Flint dopadl na podlahu, by se klidně mohlo vyrovnat pádu z koštěte. Harry očividně nepotřeboval příliš vylepšovat svůj vlastní styl. "Stačí, pane Pottere!" Profesor Snape stál nad bojovníky s hůlkou vztyčenou bez užitku. Harry si neodpustil poslední úder a potom se zavrčením vstal. "Jsi na mém seznamu, Flinte!" "On-on mi vyhrožuje, profesore," kňučel Flint k vedoucímu své koleje. "To vy jste začal s vyhrožováním, pane Flinte. Potter měl právo bránit svého - spolužáka." "Ale-ale Malfoy mi udělal tohle!" Draco si odfrkl. "Udělal jsi ze sebe prdel sám, Flinte, když ses uvolil informovat mého otce o mých osobních záležitostech." Ujistil se, že všichni jeho výhrůžku slyšeli. Ne že by u všech čertů doufal, že se tohle k Luciovi nedostane. Jenom je chtěl - stejně jako Harry - varovat, že se za to pomstí. "Dostaneme vás k madam Pomfreyové," řekl Snape. "Vyrašil vám ten nejhorší druh akné, jaký jsem kdy viděl." Flintova hlava si znovu uprdla. "Zakryjte se!" nařídil Snape a odvlekl chlapce ze Síně. Ron počkal, než se zavřely dveře, a pak vybuchl v záchvat smíchu. Ostatní studenti si jej vzali příkladem. Záležitost s líbajícím se Potterem a Malfoyem jako by byla zapomenuta v záchvatu veselí. No, ne tak docela. Ale bylo bezpečnější prostě se jen smát.
Kapitola 25:
Ne zrovna domek na venkově
Harrymu připadalo ticho mezi ním a Dracem, když šli do Brumbálovy pracovny, přátelské. Posledních pár dní proběhlo daleko víc poklidně, než očekával, po jejich malém představení ve Velké síni. Ono totiž co se stalo Flintovi nejenže odsunulo jejich polibek do pozadí myslí jejich spolužáků, ale také to posloužilo jako jasné varování těm, co by se chtěli plést do Malfoyových záležitostí bez Malfoyova souhlasu. Harry vůbec nepochyboval, že se to časem dostane do Denního věštce, ale mohlo to ještě počkat. Taky pomohla Ronova reakce. Bylo všeobecně známo, že nikdo Draca nenáviděl víc než Ron. Takže když akceptoval přítomnost Zmijozelů na nebelvírském území a Harryho polibek s Dracem, mnohým to tak trochu sebralo vítr z pobouřených plachet. Harry mu později poděkoval a Ron jen pokrčil rameny a zamumlal něco o tom, jak jeho otec varoval své syny o nebezpečích vyplývajících z večeře s přiženěnými příbuznými. Zachvění, s kterým Ron ukončil své mumlání, krátce upoutalo Harryho pozornost k přemýšlení o straně rodiny paní Weasleyové. "Harry, Draco, pojďte dál. Citrónový bonbón?" Brumbál držel v jedné ruce mísu se sladkostmi a druhou si hladil své vousy. Oba nabídku odmítli. "Chtěl jste s námi mluvit, řediteli?" zeptal se Harry zdvořile, leč napjatě. "Vím, že se oba znepokojujete ohledně toho, co se stane, až opustíte Bradavice. Rád bych toto znepokojení eliminoval prohlášením, že odsud nemusíte odejít." "Pane?" Harry byl zmatený. Zatoužil, aby se Brumbál při takovýchto oznámeních vyjadřoval rychleji. "Bradavice jsou velmi podstatnou součástí kouzelnické společnosti. Uvnitř jejich zdí tkví velká část kouzelnické budoucnosti, studenti, kteří mohou jednoho dne být příštím ministrem magie, nejvyhledávanějším lékouzelníkem nebo třeba příštím zdejším ředitelem. Je to také symbol síly v nynějších namáhavých časech a já se obávám, že pokud by Bradavice padly v důsledku úkladů pana Raddlea, zakolísalo by to s psychikou celé kouzelnické populace. Z tohoto důvodu si myslím, že by Bradavice měly být střeženy za každou cenu, což nevyhnutně nezahrnuje Bystrozory, jelikož těch je potřeba na jiných místech a je jich příliš poskrovnu, než aby se mohli uvolnit. Ne, Bradavice si vyžadují vlastní ochranu, což je důvod, proč jsem navrhl založení útvaru D.O.M.A." "Doma?" " Dobrovolně organizovaná mezikolejní akademie. Budou se skládat výhradně z bývalých bradavických studentů, kteří budou trénovaní nejen zdejšími profesory, ale dostane se jim i výuky rozličných učitelů z venčí. Plat se bude řídit podle bystrozorské předlohy a ubytování i strava budou samozřejmě zahrnuty. Svého času byly Bradavice jedinou kouzelnickou školou a počet přihlášených byl tak vysoký, že musely být rozděleny na nižší stupeň a vyšší stupeň pro ty, kteří složili své NKÚ. Po otevření dalších škol se oblast nižšího stupně uzavřela. Nyní bude znovu otevřena, aby se stala ložnicí a výcvikovým zařízením pro akademii." "A vy chcete, abychom se stali členy akademie?" zeptal se Harry v naději, že to byla Brumbálova pointa. "Zakládajícími členy," řekl Brumbál slavnostně. Harry tomu ani nemohl uvěřit. Bude v podstatě bystrozor, aniž by musel opustit jediný domov, který kdy poznal. Vzrušeně se podíval na Draca, který se zdál být podstatně méně vzrušený. "Draco?" "V mém stavu můžu být stěží jakýsi druh vojáka, Harry. Madam Pomfreyová už mi pohrozila, že mi vezme mou hůlku, pokud ji budu používat příliš často." "Draco, váš svazek s Harrym vám zajišťuje místo po jeho boku, takže váš pobyt zde, nehledě na váš stav, je zcela samozřejmý. Navíc, k vítězství ve válce je zapotřebí mysli stejně jako boje. Váš úhel pohledu a intelekt nám poslouží dobře," vysvětlil Brumbál laskavě. "Než se má mysl promění v cukrovou vatu a budu trávit svůj čas slintáním a vypadat budu jako bych spolknul Hagridův záhon dýní," odpověděl Draco hořce. "To se podle vás stane, že? Proto jsem musel složit své OVCE dříve. Proto jste na mě uvalili sledovací kouzla." Harry se na Draca šokovaně podíval a potom se obrátil k Brumbálovi. Díky absenci jiskřiček v ředitelových očích věděl, že jej Draco obvinil právem. "Těhotenství vaši magii o dost posílilo, pokud jste si všiml, co jsem udělal," řekl Brumbál konverzačním tónem, jako by snad neporušil Dracova práva a tak. "Sejměte je," naléhal Harry v Dracův prospěch. "Nemůže," odpověděl Draco suše. "Ostatně, Chlapec, který přežil, aby jim mohl zachránit zadky, by mohl být napaden vlastním druhem a kdo by jim pak ty jejich zadky zachránil?" "Spíš je to pro tvou bezpečnost, Draco, stejně jako pro Harryho," řekl Brumbál. Harry nemohl uvěřil, že to ředitel právě přiznal. Sledovali Draca jako nějakého zločince, aby ochránili Chlapce, který přežil. To nebylo správné. To nebylo fér. Naprosto jej to nasralo. "Sejměte je, Brumbále!" Brumbálova mísa se sladkostmi zarachotila na stole. "Uklidni se prosím, Harry. Nechceš přece nešťastnou náhodou ublížit Dracovi." "Nevyužívejte mě, abyste jej ovládal," varoval ho Draco. Ale Harry věděl, že měl Brumbál pravdu. Nemohl se prostě přestat ovládat. "V pořádku, Draco. Nerad bych ti ublížil, a kdybych nebyl opatrný, tak bych mohl." Draco přikývl. "Fajn. Tak to nech plavat. Kdyby mě nesledovali, mohl bych ti ublížit. Takže podle mě jsme si kvit." Harry sklopil pohled k svým rukám, provaz, který lemoval jeho zápěstí, očividně žhnul. "Nemusíš tu se mnou zůstat, víš. Můžeš se někde skrýt nebo tak něco." "Vážně si myslíš, že je někde bezpečněji než v Bradavicích?" "Ne," odpověděl Harry upřímně. Bradavice byly vždy jeho útočiště. "Takže zůstaneme. Chápu to správně, že toto uskupení je otevřeno i pro Zmijozely?" zeptal se Draco, směřujíc otázku k Brumbálovi. "Samozřejmě, chlapče! Ostatně, to je význam, který nese 'M' - mezikolejní: spojení protikladných vlastností v zájmu společného cíle. To znamená, že chci představitele celých Bradavic - Zmijozely, Nebelvíry, Havraspáry a Mrzimory - spojené v tomto útvaru. Je zapotřebí se spojit, a díky vám dvěma, spojení již začalo. Doufám, že v tomto duchu povedete Bradavice i nadále." "Bude vstup volně přístupný, nebo to bude pouze pro zvané?" zeptal se Harry. "Bude to oznámeno na závěrečné schůzi sedmého ročníku. Tak by měli mít studenti dost času, aby si to promysleli a rozhodli se. Samozřejmě, pokud to chcete probrat s některými konkrétními studenty před oficiálním oznámením, máte mé svolení." Brumbál se postavil a obešel stůl, aby se postavil přímo před ně. "Pánové, nechci, abyste si mysleli, že nemáte na výběr. Oba máte mou plnou podporu a ochranu bez ohledu na to, co se rozhodnete udělat po ukončení vašeho studia..." Harry však věděl, že tohle byl nejlepší způsob, jak udržet Draca a dítě v bezpečí. Harry se podíval na Draca a poznal, že došel ke stejnému závěru. "Přijímáme vaši nabídku stát se součástí D.O.M.A., pane." "Jak vzrušující!" Brumbál zářil jasněji než slunce, jež se dralo skrz okna. "Ve chvíli, kdy jste vstoupili do těchto prostor, mi zdi našeptávaly, že budete původci změn. Vzhledem k vaší zdejší historii jsem si nebyl jistý, jestli povedou k lepšímu, dokud jsem nebyl svědkem vašeho svazku a neucítil jsem počátek nové éry tohoto ústavu, jehož si ctí celý kouzelnický svět. Oba dokážete ohromné věci, pánové... ohromné." Znepokojený tím, co znělo jako další proroctví, se Harry postavil a Draco jej napodobil. "Děkujeme vám, že jste na nás myslel při vašem, hm, projektu, profesore. Vězte, že budeme bránit Bradavice ze všech sil." "Já už to vím, Harry." Harry letmým pohledem vyhledal Draca a spěchal pryč z pracovny, než mohl Brumbál pokračovat. Nechtěl vědět, co dalšího se od něj očekávalo; vražda Voldemorta stačila. ***** "Nenech se tím stařešinou vynervovat," řekl Draco, když se vezli dolů po schodech. Byla sobota, což znamenalo žádné vyučování. Zamířili ven. "Já se ne- " začal Potter, ale pak si povzdechl. "Občas si prostě přeju, abych mohl žít život bez jakýchkoliv očekávání." "Přesně to děláš." Potter protočil oči v sloup. "Ach, neříkej?" "Jsi se mnou svázaný a čekám tvé dítě. Neříkej mi, že to od tebe snad někdo čekal," poznamenal Draco. Potter se usmál. "To jsi nejspíš trefil. Takže ti nevadí to s tím D.O.M.A.?" "I přesto, co řekl ředitel, nemáme moc na výběr." "Můžeme prostě utéct. Amerika, Austrálie..." "A co ta tvá 'očekávání'?" "K čertu s nimi. Jediné co chci, je udržet tebe a dítě v bezpečí." Teď byl na řadě s povzdechnutím Draco. Potter dokázal být tak - svědomitý. "Víme moc dobře, jak toho docílit." Potter přikývl. "Když zabiju Voldemorta." Zněl tak rezignovaně a sklíčeně, že si Draco nemohl pomoct a poklepal ho po rameně. "Pomůžu ti, víš. Jak jen budu moct." "Díky," zamumlal Harry. "A já pomůžu tobě, pokud se něco zvrtne kvůli těhotenství. Ale mluvíme jen o možnostech, že?" Draco pokrčil rameny a zrudl. "Něco už se stalo." "Co? Je něco špatně?" zeptal se Harry starostlivě. "Ne, není to špatné - jen divné. Pamatuješ, jak Pomfreyová říkala, že dítě je vůči sobě velmi ochranitelské? Cítil jsem, jak převzalo kontrolu nad mou magií, když se v nemocničním křídle objevil můj otec." "Draco! Tvůj otec mohl- - " "Ale potom jste s Brumbálem přiběhli na pomoc, takže nemohl," řekl Draco věcně. "Navíc to není ta divná věc, co se stala." "Povídej." "Asi před dvěma dny jsem měl noční můru. Dokonce si ani nepamatuji, o čem to bylo, ale probudil jsem se s bušícím srdcem. Zčistajasna jsem znovu pocítil záchvěv mé magie a všechny svíčky v místnosti se samy od sebe zapálily. Myslím, že se vyděsilo i dítě, a posledních pár nocí, přestože jsem neměl další noční můru, svíčky jsou vždy zapálené, když se ráno probudím. Blaise začal spát v masce na oči a Vince či Grega by neprobudilo ani stádo volů. Ale je to... zvláštní vědět, že to dělá moje magie, ale bez mého přičinění." "To zní jako- - " "Imperius. Já vím - a vážně netuším, proč jsem se tolik rozčílil ohledně Brumbálových sledovacích kouzel, protože jsou vážně pro mou vlastní bezpečnost. Doufejme, že když už teď máme nějaké ponětí o budoucnosti, bude se dítě cítit bezpečněji a přestane tak často využívat moji magii." "Budoucnost. Ne zrovna domek na venkově, co?" řekl Harry, když zamířili k jezeru. "Proč bys chtěl domek na venkově?" "Mudlovská záležitost. Ve všech bláznivých romancích se dvojice dá dohromady a potom žije v překrásném domku s růžemi kolem dveří, velkým dvorkem a skvostnou předzahrádkou. Ach, a mají houpačku zavěšenou okolo velkého stromu. Je to jen nesmysl, fakt." Nesmysl, po kterém Harry zjevně toužil. Draco pocítil náznak viny za svou účast na odpírání Harrymu jeho mudlovský sen. Ten nevítaný pocit svedl na dítě. "Sice nemáme domek na venkově, Harry, zato máme nejsilnější ochranný systém v kouzelnickém světě. A nemůžeme si přece stěžovat na hrad místo domku, že?" Věnoval Harrymu shovívavý úsměv. "Místo zahrádky máme skleníky na bylinkářství a půvabný Zapovězený les. A- - " vyhodil do vzduchu žaludy a mávl svou hůlkou. Na blízké větvi se objevila zavěšená houpačka. "Holý nesmysl," zopakoval Harry, když se s úšklebkem rozeběhl a skočil na houpačku. "Naprostý nesmysl, " souhlasil Draco a napomohl Harryho prvnímu odvážnému výletu do vzduchu. Poznámka překladatele: D.O.M.A. jsem původně přeložila jako BRLOH (Bradavičtí různorodí odborně lektorizovaní hlídači), ale potom jsem to vyloučila, aby se to nepletlo s Doupětem. V originále je to H.O.M.E. = Hogwarts Organized Militia Ensemble (Bradavický organizovaný domobraný spolek)
Komentáre
Prehľad komentárov
Kapitoly 23. a 24. jsou mé nejoblíbenější. A nejsem sama, protože tohle byla opravdu prča.
ooOoo
(Nade, 30. 7. 2011 13:26)