Choď na obsah Choď na menu
 


Zachráňte Draca Malfoya 22-23. kapitola

27. 7. 2011

Kapitola 22:

Reálné a fiktivní

Harry pozoroval Draca během spánku. Navzdory dlouhému dni a probdělé noci, zde ležel čilý jako rybka, plně si vědom skutečnosti, že byl v posteli se svým - manželem, druhem, cokoliv teď Draco sakra byl. Byl s ním v posteli - ale nespal s ním. I přes Dracův dřívější příslib ohledně "hodně sexu“, si byl Harry docela jistý, že to bylo typické malfoyovské vytahování. Podle něj byly přinejmenším tři věci, které tomu bránily: 1) Draco byl stále, a možná bude už navždy, ovlivněn znásilněním; 2) Draco byl těhotný, takže během trvání těhotenství bude nejspíš náladový jako počasí a po porodu si to se sexem ještě dvakrát rozmyslí; a 3) Draco byl Draco: jako by někdy přemýšlel o tom, že by měl sex s Harry Potterem... No, podle dvojčat Weasleyových se kouzelnické porno skoro vyrovnalo skutečnosti. To a hbitá ruka.

Povzdechl si a pak utichl, když Draco škubl rty a blonďák se převalil k němu. Byl to vážně krásný muž. Bylo dobré, že měl mizernou povahu; jinak by jej pohltil dav při každém jeho pohybu. Možná to byl způsob Osudu, jak vyrovnat skóre lidem jako je Harry. Jo, správně, Osud byl spravedlivý. V Bradavicích se běžně říkalo, že Osud je mrcha, ale to bylo téměř směšné. Draco- - naprostý blbec, co mu dělal celých šest a půl let ze života v Bradavicích peklo- -no, možná ne úplně každý den a taky Voldemort sehrál svou úlohu ve všem, co se posralo... OK, Draco nebyl jeho největší osinou v zadku, avšak nebyl mu o nic méně osinou v zadku, a teď byl - byli svázaní a čekali dítě. To znělo tak trochu jako ty telenovely, co teta Petunie sledovala, zatímco on dělal její domácí práce.

Skrz okno pronikl měsíční svit a on přemýšlel, jestli byl skutečný nebo to byla pouze hříčka kouzel. Tuhle část magie občas neměl rád - úzká hranice mezi realitou a fikcí. Občas jej strop ve Velké síni dokázal ošálit. Podobný obloze a přece falešný. A když to mohlo být začarováno, aby to ukázalo skutečné nebe, pak to tedy mohlo být začarováno, aby to ukázalo, cokoliv zaklínač chtěl, aby to ukázalo. Bylo to jako- -falešná příroda. U mudlů narození na ten strop často nadávali, ale ti, co vyrůstali u kouzelníků, nikdy nepochopili, v čem je problém.

A právě v tom ten problém byl.

Draco, jehož vlasy se koupaly v reálném/fiktivním měsíčním svitu, by se mu vysmál, nebo by se prostě jen ušklíbnul, kdyby věděl, o čem Harry přemýšlel. Draco nikdy nepochopí, že s některými věcmi se magie nedá porovnat. Jako s oblohou. Měsíčním svitem. Jejich vztahem... Ve světě bez magie by nikdy neměl šanci u kluka jako je Draco. Někdo jako Draco by se Harrymu ani neobtěžoval nachcat na hlavu- kdyby magie nevzala vše pod svou kontrolu. Byli spolu kvůli magicky vyvolanému znásilnění vedoucímu k magickému těhotenství. Nebylo to skutečné, ale tomu Draco nikdy, vždyť ani nemohl, neporozumí. I kdyby se v jejich vztahu vrátili zpět k bojovné fázi, Draco by Harryho nikdy neopustil, nikdy by se neotočil zády k tomu, co nařídila Magie. Uvízl se zjizveným vrahem nebo obětí vraždy. Přitom by měl být přinejmenším s princem.

Tudíž měl Dracovi hodně co vynahrazovat. Jestli Draco nechce mít sex, nebudou mít sex. Jestli chce mít Draco služebnictvo nebo domácí skřítky, tak dostane domácí skřítky. Jestli chce slušné zacházení od Harryho přátel, potom s ním budou zacházet slušně - a pokud to poruší, už nadále nebudou Harryho přáteli. Jestli chce být celý den obklopen svými zmijozelskými přáteli, tak jimi bude obklopen. Cokoliv si bude přát, Harry se mu to pokusí dát - dokonce se pokusí nebýt takový "Nebelvír", když přijde na vrhání se po hlavě do nebezpečí.

Nechtěl, aby Draco po zbytek života litoval, že je s ním svázán.

Chtěl, aby byl Draco prostě šťastný.

*****

Draco se probudil v cizí, leč nesmírně pohodlné posteli. Vzpomněl si, že to byla jeho "manželská" postel. Včera byl svázán s Harry Potterem. Život rozhodně měl smysl pro humor.

"Pottere? Harry?"

Potter vystrčil svou hlavu ze dveří koupelny. "Už jsi vzhůru?"

"Ano, a chce se mi čůrat."

"Ach." Potter rychle odstoupil od dveří a uvolnil mu cestu.

Po pár minutách Draco vyšel a mrštil sebou do postele. "Stále jsou velikonoční prázdniny, že?"

"Jo."

"Vzbuď mě tak za hodinu nebo za dvě."

"Hm..."

Draco se otočil a podíval se na něho. "Neříkej, že mi ten Pansyn zatracený rozvrh zakazuje znovu usnout?"

"Ne Pansy: Madam Pomfreyová. Říká, že musíš každý den snídat. Jsi příliš vyzáblý."

"Příliš vyzáblý? Koukej!" vyhrnul si vršek od pyžama, aby odkryl své břicho. "Koukej na tu vrstvu tuku!"

Harry zakroutil hlavou. "To není tuk, Draco. To je dítě."

Draco hleděl na své břicho. Dítě. Správně. Proč ho to jenom nenapadlo? Samozřejmě, že to bylo dítě.

"Draco? Co se děje?" Harry se posadil na postel vedle něj.

"Do prdele se vším, já jsem těhotný," řekl, nedbajíc na tu úzkost v jeho hlase.

Naštěstí ho Harry zřejmě pochopil. "Je to skutečné, teď když se to začíná projevovat, že?"

Draco zavrtěl hlavou. "Vždy to bylo skutečné, já to jen... dlouhou dobu házel za hlavu. Teď se budu boubelat kamkoliv půjdu. Sbohem životu v Egyptě, Harry."

Sledoval se skrytým úšklebkem, když se to Potter snažil rozluštit. Na chvíli zauvažoval, jestli vyrůstání mezi mudly nezanechalo kouzelníka bez vědomostí o Nilu a cizích zemích. Kdo ví, co tento druh učili ve škole?

Harry opatrně natáhl ruku, než Draco přikývl. Položil svou ruku na bouli, nebo-li dítě. "Zvládneme to, víš."

"Jo. Jsem Malfoy: Zvládnu cokoliv. Ale..."

"Ale?"

"Sakra. Dítě, Harry. Nevím nic o dětech. Jsem jedináček. Jediné dítě, které jsem kdy poznal, jsem já."

"No, já poznal mého bratrance Dudleyho. A mohu ti garantovat, že naše dítě se takto z kontroly nevymkne."

"Jak můžeš něco takového garantovat?"

"Protože i když to třeba bude rozmazlený spratek, nebudeme přehlížet jeho chyby. A nebudeme se bát si o tom promluvit, když mu jeden z nás toho dovolí až příliš. Občas si myslím, že teta věděla, že Dudley vyrůstá v darebu, ale byla příliš vystrašená, než aby se postavila strýci Vernonovi. Občas mě napadne, jestli jsem nebyl součástí toho strachu."

"Co máš na mysli?"

"Já- -nebyl jsem chtěný. Brumbál je tak trochu přinutil, aby si mě nechali. Možná- -možná teta Petunie snášela ty Vernonovy žvásty po celé roky, protože se bála, že by mě Vernon mohl vykopnout."

Draco se zamračil. "Když tě nechtěli, tak proč jsi nežil někde jinde? Byl jsi Chlapec, který přežil. Jsem si jistý, že většina kouzelnických rodin by tě přivítala s otevřenou náručí."

Harry pokrčil rameny. "Byla v tom pokrevní ochrana, co mě držela v bezpečí před Voldemortem. Jenže mě neudržela v bezpečí před Vernonem nebo Dudleym."

"Co- -co ti udělali?" zeptal se Draco váhavě. Byl si celkem jistý, že se mu odpověď nebude líbit.

"Vernon nenávidí magii, nenávidí myšlenku, že magie existuje. Nikdy mi neřekli, že mí rodiče byli kouzelníci, že byli důležití. Řekli mi, že zahynuli při autonehodě a že tak jsem přišel k jizvě. Řekli mi, že jsem jim zavázán, protože byli dost laskaví, aby se mě ujali - jako by snad měli pro přístěnek pod schody jiné využití."

Zase přístěnek. "Proč pořád mluvíš o tom přístěnku?"

"Než jsem se dostal do Bradavic, byl to můj pokoj."

"Byl to tvůj CO?"

Harry zatřásl hlavou a nepřítomně škrábal Dracovo břicho. "Vyrůstal jsem v přístěnku, Draco. Pro tetu a strýce jsem nebyl víc než domácí skřítek a pro Dudleyho a jeho kamarády boxovací pytel."

"Ale- -ale," Draco drmolil, "ty máš mudly rád."

"A mám rád většinu kouzelníků, i když Voldemort je jedním z nich. Soudit podle jednoho člena celou skupinu je špatné. Vernon mě nenávidí, protože jsem kouzelník a on kouzelníky nenávidí. Nechci být jako Vernon. Nechci být jako Voldemort."

"Nenáviděl jsi mě, protože jsem byl Zmijozel," připomněl Draco.

"Ne, nenáviděl jsem tě, protože jsi jednal s Ronem jako se mnou jednal Dudley. A pak jsem tě nenáviděl, protože tě nenáviděl Ron. Bylo to špatné, ale když už jsem byl dost starý, abych na to přišel, my dva jsme už měli minulost plnou vzájemné zášti a já byl příliš tvrdohlavý, než abych ustoupil.

Nenávidím způsob, kterým jsem byl přinucen dostat se přes to, ale jsem rád, že se tak stalo. Je hezké mít svou vlastní rodinu, ne jenom půjčenou od někoho jiného."

Draco cítil, jako by mu něco uvízlo v krku, ale pak usoudil, že to bylo způsobeno jen tím, že mu Potter hladil břicho. "Říkal jsi něco o snídani? Počkej až se obleču." Postavil se, pak se otočil, aby se podíval na Harryho, který stále seděl na posteli. "Nemám rád mudly, Harry. Ale nebudu zpochybňovat nic, co  o nich naučíš našeho syna. Každopádně, pro dobro tvé mudlovské rodiny ti radím, abys je od něj držel hodně daleko. A když už budou při tom, můžou rovnou zůstat zatraceně daleko od tebe."

"Když jsem dosáhl sedmnácti, byl jsem od nich oficiálně osvobozen. Nevrátím se tam a nepustím je k mému synovi."

"Dobře. Protože pokud nenáviděli tvou magii, jsem si zatraceně jistý, že by neradi poznali tu mou."

*****

O čtyřicet pět minut později se Draco našel sedět u nebelvírského stolu. Kupodivu zjistil, že měl vážně hlad.

"Jak šly tvoje OVCE, Draco?“ zeptala se Hermiona, zřejmě navazujíc na celou tu myšlenku "vycházejme spolu kvůli Harrymu".

"Nesmím o tom mluvit - doslova. Očarovali mě, abych držel jazyk za zuby."

"Ach, samozřejmě. Aby profesoři nemuseli vypracovat nové otázky. Budeš stále navštěvovat hodiny?"

"Podle profesora Snapea je to na mě. Ale obávám se, že bych se nudil bez něčeho, co by zaměstnávalo mou pozornost."

Weasley otevřel ústa dokořán. "Můžeš vybulat vyučování a hodláš to jen tak promarnit?"

"Co mám asi dělat, Weasley? Vysedávat sám v ložnici a praktikovat černou magii?" odpověděl suše. Džem. Potřeboval džem. Vedle Pottera, samozřejmě. To se mohl dostat ke všemu, co chtěl, jenom přes Pottera? "Podej mi džem, Harry."

"Ron tím nechtěl nic říct," řekl Harry jemně, když mu podával nádobku.

"To ani já ne."

"Oh."

Tohle bude dlooouhý život a nemyslel to v dobrém. Chválabohu, že se jeho přátelé měli vrátit už brzy.

"Co takhle si jít zalítat až dojíme?" zeptal se Weasley, zřejmě ve snaze o jakousi omluvu.

"Draco?" zeptal se Potter, rovněž se pokoušejíc odčinit svou dřívější debilitu.

"Madam Pomfreyvoá mi nařídila stav 'bez létání '." Potter vypadal, že se chystal říct něco nešikovného. "Ale ty klidně běž. Stejně je načase, abych se vrátil do sklepení. Dopolední zdřímnutí a tak."

"Nevstal jsi právě?" zeptal se Ron zmateně.

Hermiona ho praštila po ruce. "Dracův stav," zasyčela.

"Ach. Promiň," řekl Ron s pokrčením ramen. "Nevím toho moc o jináči."

"Vítej v klubu, " řekl Draco suše. "Jediné, co vím, je, že už jsem se dostal přes blicí období, pochválen buď Merlin za drobné laskavosti."

"O Progenitorkých těhotenstvích toho není moc známo," řekla Hermiona vševědoucně. "Doufám, že to madam Pomfreyové pomáháš zdokumentovat. Možná by nebyl špatný nápad, kdyby sis vedl deník, kde bys zaznamenával své poznatky."

Draco si s Harrym vyměnil rychlý pohled. Stejně pro ten deník, co mu dal Harry, neměl jiné využití. "Pouvažuji o tom. Bav se na hřišti, Harry." To se přece hodilo říct vašemu čerstvě svázanému partnerovi, že?

"Díky, Draco. Mám tě vzbudit na oběd?"

"Co? Ono to není na Pansynu rozvrhu?" Dracovi se příliš nevydařil hraný šok a Harry se zasmál, zatímco další dva prostě jen vypadali zmateně.

"Hezky se vyspi, Draco." Potter natáhl ruku, aby Dracovi stiskl rameno, ale zaváhal, dokud se mu nedostalo Dracova přikývnutí. "Uvidíme se brzo." Vyšel s Weasleym ven, živě diskutujíc.

"Weasley to snáší lépe, než bych hádal," sdílel Draco své úvahy s Hermionou, která vstala spolu s ním.

"Je čistokrevný; očividně jde veškerá nenávist stranou, když je v tom zapleteno dítě."

"U vašeho druhu tomu tak není?" Draco sebou škubnul, když si uvědomil, jak to vyznělo. No, aspoň neřekl výslovně "mudlovská šmejdka."

"Mudlové a tudíž i u mudlů narození nepovažují nevyhnutně těhotenství automaticky za důvod k sňatku."

Aspoň nezněla uraženě. "Ale- - to je barbarské. Nechat dítě trpět za hříchy svých rodičů."

Vyšli společně ze Síně. "Na bastardy v mudlovském světě není pohlíženo tak špatně."

"Vám se neposmívají, když nemáte otce nebo jste nechtění.“

"Jsem si jistá, že někteří lidé jsou postiženi omezeností, ale- “

"Ale nic. Jestli u vás na tom nezáleží, pak raději zůstanu v kouzelnickém světě, kde bude mít můj syn oba své otce a to, jak jej budou nazývat, si zaslouží - nezdědí to."

Hermiona si povzdechla. "Vím, že tuto při nemůžu vyhrát, proto se o to ani nepokusím. Hezky se vyspi, Draco. Já si to namířím do knihovny za trochou výzkumu. Pokud najdu cokoliv o Progenitorech, dám ti vědět."

"Díky, Gr- -Hermiono. Uvidíme se na obědě?"

Zamávala mu a on pokračoval směrem ke sklepení sám. Kdyby ho jen tak viděl jeho otec: svázaný s Harry Potterem, vedoucí konverzace s mudlovskými šmejdy, těhotný s Potterovým dědicem...

Takže tohle, pomyslel si pro sebe, bylo přijatelným důvodem proč být bastard.

 

Kapitola 23:

Moji mazlíčci

Draco se obratně uložil do postele s vědomím, že jeho Zmijozelové půjdou rovnou do ložnice, jakmile se dostanou zpět do Bradavic. Jeho Zmijozelové. Jak půvabně to znělo. Malfoyovi Mazlíčci, to znělo ještě lépe. Možná by si je měl nějak označit. Elegantně tvarované "M" by vypadalo lépe než nějaká laciná lebka a had. Na co jenom jeho otec myslel, když si nechal něčím takovým zohyzdit svou dokonalou pokožku?

Jelikož moc dobře věděl, že tuto otázku nikdy nezodpoví, vrátil se zpět ke svému "kutění piklí." Měl by pro ně kolem své postele vystavět malé stoličky? Nebo by stačily podložky, aby se jim lépe klečelo v jeho přítomnosti? Podíval se na hůlku, kterou mu Pomfreyová podle všeho odebere, pokud ji bude používat příliš často. Vysrat se na ně; jestli se budou chtít posadit, mohli si něco vyčarovat sami.

Když zaslechl záplavu hlasů ve společenské místnosti, zatahal za manžetu na rukávu svého hábitu a čekal. O pár sekund později se rozletěly dveře a jeho přátelé se nahrnuli dovnitř.

"No?" dotazovala se Pansy nedočkavě. "Co se stalo?"

To bylo hrubé, ale připsal jí body za zájem. "Před a nebo potom, co se ukázal můj otec?"

Ústa klesla dokořán. "Co? Proč jsi mi neposlal sovu? Oh, Bože, Draco, co se stalo?" Pansy klesla vedle něj na postel.

Draco pokrčil rameny. "Lhal jsem. Smím podotknout, že velmi dobře. Myslí si, že s Potterem děláme na projektu z přeměňování."

"Ztratil jsem nit," řekl Blaise, nenápadně se dožadujíc vysvětlení.

Pansy jim pověděla o pokusu Mitchella Flinta pomstít se.

"Jak jsi mohla promarnit příležitost proklít toho hajzlíka ve vlaku, když jsi věděla o tomhle?" zeptal se Blaise Pansy rozzlobeně. "Proč jsi o tom neřekla nám a nenechala nás, ať toho hajzlíka proklejeme?"

"Protože jsem věděla, že ta pocta náleží Dracovi."

Draco přikývl, potěšený spravedlivým hněvem jeho mazlíčků nad jeho příkořími. "Má pravdu. Ten hajzlík je můj. Ale dost už o té bezvýznamné špíně. Myslím, že hoříte zvědavostí ohledně jistého svazovacího ceremoniálu - a vaší z něho plynoucí přísahou loajality, oddanosti a věrnosti."

"Takže jsi- - " začala Pansy a natáhla se pro jeho zápěstí.

Vytrhl se jí. "Ceremoniál proběhl. Brumbál ho vedl. Tudíž byly splněny všechny podmínky smlouvy a vy všichni - mi patříte."

"Ale- - " Nic dalšího z Blaisových úst nevyšlo, když se před ním zhmotnila smlouva. Uchopil ji a přečetl, pak ji poslal dál.

"Vzali jste se aspoň?" zeptala se Pansy. "Poskytlo by nám to alespoň nějakou ochranu."

"Ovšem ne tak silnou, jako kdyby byli svázaní, " zanadávala Millicent.

"Byla jsi tady, když jsme sestavili tu smlouvu, Millie, " poznamenala Pansy.

"Fajn, to ty jsi tady ta chytrá!"

"Draco je ten chytrý!" zakřičeli Pansy a Blaise společně.

Draco se zasmál. "To teda jsem. Teď se mi plazte u nohou jako hodní malí mazlíčci."

"Převezl jsi nás, Draco?" zeptal se Greg, když klesl na kolena u okraje postele, stejně jako ostatní Zmijozelští. Ani jeden si nevyčaroval polštář.

"Jak bych mohl?" odpověděl Draco s nepatrným zamlasknutím. "Nyní spatříte sílu Malfoye." S těmito slovy si povolil manžetu a odhalil náramek svázání.

"Ty lstivý hajzle," zamumlal Blaise.

"Jak?" bylo jediné slovo, které dokázala Pansy zformulovat.

"Ať se propadnu do pekla, jestli to vím," řekl Draco ve vší počestnosti. "Hádám, že to je sračka, do který se dostanete, když se kurvíte se zasraným zachráncem vesmíru."

"Hustý," završila to všechno Millicent.

"Takže teď co?" zeptal se Vincent, když se na rozvrzaných kolenou zvedl z podlahy v celé své objemnosti.

"Teď, " řekl Draco a poklepal na okraj své postele. V soukromí mohl být velkorysý. "Si promluvíme a sestavíme plán."

*****

"Stýská se ti po něm."

Harry přelétl pohledem místo, kam se Hermiona vedle něj posadila. Byl to nádherný den a většina studentů se rozhodla učit se venku, kromě Rona a Seamuse, kteří si odpykávali trest za nějaký žertík ztropený ve Věštění. Harry seděl pod stromem, který on, Ron a Hermiona považovali za "jejich". Draco se vyskytoval napříč jezerem v "zmijozelské zóně." Harry to věděl, poněvadž Draca pozoroval většinu času z té doby, co tam seděl. Bylo tomu tak, protože se mu stýskalo po jeho drahé polovičce? Před třemi dny opět začalo vyučování a Draco byl neustále obklopen Zmijozely. A ačkoliv pravdou bylo, že ve skutečnosti spolu nikdy nebyli, možná se Hermiona trefila. Možná mu chybělo to spojení, které navázali během volna. "Oni se o něj postarají."

"Jeho spolužáci?" Harry přikývl. "Chovají se téměř jako Mrzimoři, když přijde na něho," zamumlala Hermiona. "Vážně se chtějí připojit ke straně Světla?"

"Jo. Právě se snaží přijít na nejbezpečnější způsob, jak to udělat."

Otevřela knihu, kterou si sebou přinesla, ale dokonce ani studnice znalostí spočívající přímo v její dlani nemohla Hermionu rozptýlit z čirého potěšení, které plynulo z pobývání na čerstvém vzduchu. Vzdala se a přeměnila list v deku. Harry se k ní připojil a oba se natáhli a zadívali se na Zmijozely.

"Zpočátku jsem si myslela, že to vše je léčka, " řekla Hermiona "To, že měl s tebou Draco pletky a že otěhotněl. Byla jsem si jistá, že do toho je zapletený Ty-víš-kdo- - "

"Voldemort," opravil ji Harry ze zvyku.

"Myslela jsem, že to byl Voldemortův plán, jak tě učinit zranitelným. Jenže když se podařil svazovací ceremoniál, došlo mi, že to bylo skutečné. Mám z toho kvůli tobě radost, Harry."

Harry jí věnoval úsměv a pokračoval v sledování Draca. Taky se snažil něčemu přijít na kloub. Fakt: byl něčím omámený, když znásilnil Draca. Závěr: něco tady sakra smrdělo. Netušil, jestli bylo účelem dostat ho do Azkabanu, ponížit Draca, nebo jestli bylo součástí původního záměru dokonce i těhotenství, či jestli to byl pouze bonus navíc. Fakt: Draco a Snape přišli na to, kterej hajzl za tím plánem byl. Kdyby tomu tak nebylo, byli by tak zatraceně opatrní, že by se z toho Pošuk Moody udělal do kalhot. Fakt: Ti dva podezřele rychle ukončili vyšetřování. Hypotéza: musel to být Zmijozel, který s nimi dobře vycházel. Jinak by pachatele  systematicky uštvali a poté pověsili ve Velké síni za jeho/její vnitřnosti. Fakt- -ne, hypotéza: Draco a jeho Zmijozelové by udělali cokoliv, aby se dostali z Voldemortových spárů. Jistě, Dracovo definitivní rozhodnutí záviselo na dítěti, ale Harry si stačil všimnout, že nebyl zrovna dvakrát zdrcený z toho, že se nestane Smrtijedem. Ostatní Zmijozelští to podle všeho měli taky na háku.

Tudíž ten, kdo zavinil, že znásilnil Draca, byl Zmijozel, kterého měli Draco a Snape rádi, a který se zoufale snažil vyhnout službě u Voldemorta. Dokonce i Nebelvír, pomyslel si s úšklebkem, by přišel na to, že ten, kdo to spáchal, musel být členem Dracovy party. Pokud ne všichni. Usoudil, že se ostatní spolčili a obětovali svého vůdce, dobře si vědomi, že pokud se někdo dokáže vyhrabat ze zlé situace, byl to Draco. Draco nejspíš zuřil, když na to přišel, ale on a Snape si určitě vymysleli svůj vlastní náležitý trest a považovali záležitost za vyřízenou. Harryho taky svrběla ruka po vykonání svého kousku odplaty, ale uvědomil si, že by překročil hranici, kdyby nějak zasáhl. Možná byl svázán s Dracem, ale na ostatní Zmijozely stále nemohl.

A, samozřejmě, neměl o ničem z toho vědět. Jak moc si Zmijozelští mysleli, že byl mentálně postižený? Jeho ubohý, zrazený-vlastními-přáteli-pro-vyšší-dobro Draco se mněl jednoho dne dočkat krutého prozření.

Ubohý Draco. Jo, jak jinak. Ten mizera, jakmile opadl počáteční hněv, pravděpodobně ochotně za ostatní Zmijozely přijal roli "obětního beránka". Vznešený mučedník a podobné sračky. Nebo taky ne. "Kéž bych ho znal lépe," zadumal Harry nahlas.

"Strávíte spolu zbytek života. Myslím, že dříve či později ho pochopíš."

Harry uvolnil prsty, které najednou přistihl zavrtané v hlíně. "Toho později možná tolik nebude, Hermiono."

"Harry!"

"Je to pravda a ty to víš. Poté co Sirius... Neměl jsem sebevražedné sklony ani nic takového, ale nakonec jsem přijal jako fakt, že se nejspíš nedožiju dvaceti. Mým jediným cílem bylo, že až odejdu, vezmu sebou i Voldemorta. Ale teď... Mé dítě bude možná vyrůstat stejně jako já. Chci říct, že když Draco změnil strany, jsou jeho vyhlídky na přežití asi tak mizivé jako ty mé."

"Nebude vyrůstat jako ty, Harry," řekla Hermiona a lítostivě se na něj usmála. "Ať se stane cokoliv, bude vědět, že je syn Harryho Pottera. Kouzelnický svět se o to postará. Dokonce ani Voldemort nemůže vyvraždit všechny Weasleye."

Harry se zasmál. "Říká s největší pravděpodobností kandidátka na nejnovější přírůstek Weasleyů."

Začervenala se. "Takhle daleko jsme se s Ronem ještě nedostali."

"No, možná byste se dostali, kdyby dokázal svůj zadek uchránit trestů," navrhl Harry příhodně.

"Kuš, Harry. Jsme s Ronem přesně tam, kde chceme být. A když mluvíme o tom, kde chceme být, myslím, že tam budeš asi tak za minutu."

Vzhlédl, aby spatřil, jak se k nim blíží Draco. Pansy Parkinsonová zakřičela něco, aby ho zastavila, pak se k němu připojila na cestě za Nebelvíry.

"Harry."

"Draco." Nebyl si příliš jistý, jak by měl jednat na veřejnosti. Jistě, Parkinsonová ho s Dracem už viděla, ale v obou případech to bylo naléhavé.

Draco vypadal, že chápe jeho zdrženlivost. "S Pans si nedělej starosti. Chtěl jsem si s tebou promluvit sám, ale ona řekla, že pokud budeš mít u sebe svou osobní ježibabu, budu jednu potřebovat také."

Harry se rychle obrátil k Hermioně, připravený uhladit jí naježené chlupy. Přistihl ji však šklebit se na svůj protějšek.

"Chceš dostat ježibabské tričko?" zeptala se Hermiona zlomyslně.

"Promluvíme si," řekla Pansy a ušklíbla se.

Ženský. Možná to byl ten důvod, proč si vzal Draca. "Posaďte se," nabídl Harry. Dva Zmijozelové si elegantně poskládali končetiny na deku.

"Moji maz - kolegové a já jsme debatovali o budoucnosti a ačkoliv ani jeden z nás není jasnovidec, víme, že pokud nebude Voldemort poražen, nebudeme mít žádnou budoucnost," řekl Draco tiše.

"To nikdo z nás," odpověděl Harry.

"Moudrý klobouk nás napomínal již léta, upozorňoval nás, že koleje se musí spojit uvnitř Bradavic. Je čas věnovat pozornost jeho varováním."

"Ale to už jste s Harrym udělali," podotkla Hermiona.

Draco zakroutil hlavou. "Ne, uvnitř Bradavic ne. Pro naše spolužáky jsme stále soci."

"Říkáš, co myslím, že říkáš?" otázal se Harry. Draco jistě nenavrhoval...

Draco si povzdechl. "Není to můj první návrh, ani druhý, ale je to můj nejlepší návrh. Nejsme jako vy Nebelvíři. Nejdříve prozkoumáme problém, potom jednáme. Takže mi věř, když říkám, že je to nejlepší řešení, jaké lze vymyslet na základě toho, co víme."

"Já napřed zkoumám," protestovala Hermiona.

"Obraceč času," řekl Harry, aby jí připomněl, jak zachránili Klofana a Siriuse. Navrhl to sice Brumbál, ale to Hermiona se do toho vrhla.

"Takže my- - " Harry se zarazil, neschopen to vyslovit.

"Pokud nic nenamítáš?"

Zavrtěl hlavou. Bylo mu jedno, kdo to věděl - pokud to Draca neuvrhne do nebezpečí. "Je to bezpečné? Pro tebe?"

Draco zíral kamsi do prázdna. "Vzdal jsem se 'bezpečnosti' ve chvíli, kdy jsem si vybral tebe, Harry."

Následoval předlouhý, bolestivý moment ticha.

"Klapne to," prohlásila Pansy. "Je na čase přestat ignorovat ty, co by nám mohli pomoct, jednoduše proto, že to je proti tomu, co nás učili. Musíme se vrátit zpět ke starým způsobům, následovat znamení, naslouchat předzvěstem a varováním. Víme, že Potter je klíč, který porazí Vy-víte-koho. Jenže tento spor, válka, či co, není jen o Potterovi a Temném Pánovi. Všichni musíme sehrát svou úlohu."

Harry byl ohromený, a mohl říct, že Hermiona taky. Byli tak zaslepení tím, že Voldemort byl Zmijozel, že je ani nenapadlo, že vychytralost, prohnanost a ctižádost nebyly tak špatné vlastnosti.

Harry se pomalu dotkl Dracova ramena. "Tvůj otec?"

"Bude nakrknutej, obzvlášť po tom lhaní přímo do obličeje. Ale myslím, že jsem přišel na to, jak oddálit chvíli, kdy to zjistí."

Harry přikývl, s plnou důvěrou v Draca, že udělá vše, co bude v jeho nejlepším zájmu. Bylo velmi osvobozující nemuset se obávat, že by někdo pro něj eventuálně obětoval sám sebe nebo sebe samu. "Potom to tak uděláme - sehrajeme svou úlohu. Jak toho chceš docílit, Draco?"

"S hůlkami plně v pozoru?" zamumlal Draco. Potom hrdě zdvihl hlavu a věnoval mu plnohodnotný malfoyovský úšklebek. "Tak jako dělám všechno, Harry - stylově."

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

ooOoo

(Nade, 30. 7. 2011 12:47)

Draco má svoje mazlíčky pěkně pod palcem...