Choď na obsah Choď na menu
 


Zachráňte Draca Malfoya 20-21. kapitola

27. 7. 2011

Kapitola 20:

V plném souladu s mou vlastní vůlí a přáním

"Jste připraven, pane Malfoyi?"

Draco se podíval na vedoucího své koleje. Byl oblečen ve svém nejlepším hábitu, vlasy perfektně upravené a věděl přesně, co bude muset říct, až stane před Brumbálem a shromážděním čarodějek a kouzelníků. Ale rozhodně na to ještě nebyl připraven. "Co to kurva dělám?" zašeptal si pro sebe.

Zjevně to nezašeptal tak tiše, jak si myslel, jelikož mu Snape odpověděl. "Zachraňujete sebe i rod Malfoyů."

Byl to dostateční důvod ke svatbě s Harry Potterem? S tím Potterem, co jej odmítl, párkrát proklel a byl mu téměř po sedm let ustavičně osinou v zadku? Bylo tohle nejlepší řešení? Nemohl prostě - utéct a doufat, že to nakonec dobře dopadne?

"Zpočátku, když jste se mi přiznal, jsem s vaším jednáním příliš nesouhlasil," řekl Snape. "Považoval jsem to za extrémní a zoufalé. Nicméně, po pozdějším přezkoumání jsem ve vašem plánu spatřil skrytou sílu. Zajišťujete spojenectví sloučením krve v podobě vašeho potomka. Váš plán ctí tradice kouzelnictví. A vaší koleje, což nezahrnuje pouze budoucí Malfoye, ale také Parkinsony, Crabby a spol,  kteří se budou těšit úctě díky jejich obětavé oddanosti zákonům, podle kterých bychom měli všichni žít. Můžete být na sebe pyšný, Draco. Je mi ctí vám dnešní den svědčit."

Draco na svého profesora vytřeštil oči. Vypadal sice upřímně, ale byl to přece špión - vypadat upřímně zatímco jste prolhaný skrz naskrz, v tom měl každodenní praxi. Ale. Neměl důvod mu lhát, neměl důvod mu mazat med kolem huby. Momentálně byl nicka. Nebyl Luciův syn. Nebyl Malfoyův dědic. Nic než pomatený šílenec, co se stal - ne, když už měl být upřímný - co zařídil, aby se stal děvkou Harryho Pottera. Proč by mu měl Snape prokazovat svou přízeň? Proč by Snape říkal, že je poctěn... pokud vážně nebyl?

No... do prdele.

Draco napřímil ramena a následoval Snapea chodbou.

*****

Jakmile jej čtyři ruce postrčili do zad, Harry váhavě otevřel dveře do Brumbálovy pracovny. Poté, co vrhl pohled za sebe na své takzvané přátele, se rozhlédl po místnosti, kde jej překvapil Brumbálův zjev. Mocný čaroděj měl na sobě překvapivě nevýrazný (a diplomatický) zeleně lemovaný hábit.

"Ahoj, Harry. Vypadáš velmi elegantně."

"Hm, vy taky, řediteli. Jsem tu brzy nebo tak něco?"

Brumbál se usmál. "Ne, jsi tu tak akorát. Ostatní čekají uvnitř." Ukázal rukou a Harry si všiml dvoukřídlých dveří, které tady nikdy předtím neviděl - dveří, které tady předtím nebyly. Ach, bezva. Teď už se do hry zapojuje i hrad. "Počkáme tady na - ach, tady jsou. Přesně včas, pánové."

Harry se otočil, aby spatřil Draca a Snapea vstoupit do pracovny. Snape byl oblečený podobně jako Ron, jen se zmijozelskými úpravami. Draco byl, pochopitelně, oblečený stejně jako Harry - až na to, že Harry si byl jistý, že on tak dobře nevypadá. Bílý tón hábitu zdůrazňoval barvu Dracovy pleti, jeho očím dodal více stříbrnosti a jeho vlasy byly víc... prostě víc. "Draco, " zašeptal, aniž by si uvědomil, že vůbec promluvil.

"Harry."

Vyměnili si pohled a potom oba pohlédli na Brumbála.

"Čas začít, " řekl starší kouzelník. "Půjdu dovnitř, po mně bude následovat slečna Grangerová." Usmál se na Hermionu, která byla rovněž oblečena do formálního hábitu, s tím rozdílem že ten její více obepínal její postavu než mužský. "Potom půjdete vy čtyři. Dobře?"

Přikývli a dveře se kouzlem rozletěly, odhalujíc tak řady obsazených židlí. Začala hrát hudba a hosté se postavili. Brumbál se vydal pomalým krokem uličkou, usmíval se a pokyvoval učitelskému sboru. Jakmile dospěl ke konci, zastavil se a vyzval Hermionu. Ta zvednula tyč z Brumbálova stolu a roztáhla prapor, z jedné poloviny zobrazující nebelvírský erb a z druhé poloviny zmijozelský. Hrdě držela tyč vzpřímenou, zatímco kráčela uličkou.

Harryho popadl záchvěv paniky a bez rozmyslu se natáhl pro Dracovu ruku. Byl dokonce tak zkoprnělý, že jej ani nepřekvapilo, když se teplé prsty protkaly s těmi jeho, a uvědomil si, že kráčí, až po zasyčení, "Narovnejte se," od Snapea.

Spolu s Brumbálem vystoupili na malý stupínek. Ve středu pódia byl podstavec, na němž tkvěla světelná koule se zlatým provázkem uprostřed. Provázek se svíjel, jako by byl živý a Harry se zachvěl.

"Drazí přátelé, je mi ctí stát dnes před vámi, abych vedl ceremoniál, jaký Bradavice ještě nespatřily. Dnes se vy i já staneme svědky svazku mezi dvěma našimi studenty, Svazku Unitas (PP: z lat. Sjednocení). Jistě jste si vědomi, že svazek je posvátná událost, že neexistuje posvátnější věci, než-li spojení magie s magií, které vykoná Magie samotná. Harry, Draco, jste zde z donucení, ze lstivosti či pošetilosti?"

"Ne, řediteli."

"Ne, pane."

"Můžete to dosvědčit, pane Weasley?"

"Ano, pane. Harry je zde z vlastní svobodné vůle."

"Profesore Snape?"

"Draco je zde z vlastní svobodné vůle."

"Pánové, prosím, obraťte se s vaší žádostí k Orbis Magus (PP: asi něco jako Oko Magie)."

Harry šel jako první, jelikož Draco, coby osoba, která se zmínila o svazku první, zde byl v roli uchazeče. Kdežto Harry byl ten, jehož žádost byla více na pochybách a pokud by nemohl pokračovat, potom by Dracova žádost byla zbytečná.

Magie byla občas velmi praktická.

Harry si postrčil brýle a čelil žhavé kouli. "Při veškeré magii, já, Harry Potter, tě žádám, abys pátrala v mé mysli, mém srdci a mé duši a spoutala mě silou oněch odhalených a jasně daných pravd v jednu bytost s Dracem Malfoyem. Tak žádám, v plném souladu s mou vlastní vůlí a přáním." Rychle se koukl na Draca a potom se zadíval na své nohy.

"Při veškeré magii, já, Draco Malfoy, tě žádám, abys pátrala v mé mysli, mém srdci a mé duši a spoutala mě silou oněch odhalených a jasně daných pravd v jednu bytost s Harry Potterem. Tak žádám, v plném souladu s mou vlastní vůlí a přáním."

Když Harry opět vzhlédl, Draco jej pozoroval a v jeho pohledu bylo něco téměř smutného. Než to mohl rozluštit, obecenstvo zavzdychalo a z koule vystřelily dvě kuličky světla. Vířili kolem Draca a něj, protkávaly se v neproniknutelný závoj pulsujících jisker. Bylo to divné, ale Harry ze strany světla, které mu bránilo v pohledu na zbytek místnosti, necítil žádnou zlomyslnost. Ve skutečnosti cítil klid a mír. Usmál se na Draca, který s ním tento malý oblouk soukromí sdílel. Draco opětoval úsměv.

Pak ty dvě kuličky, které vytvořily oblouk, dopluly mezi ně dva. Jak je sledovali, pramínky explodovaly a oslepily je. Když se mu vrátil zrak, všiml si Harry, že světlo kolem nich bylo pryč. Rychle pohlédl na Draca, ale Draco mu nevěnoval vůbec pozornost. Místo toho zíral na řemínek, který lemoval jeho levé zápěstí. Harry se podíval na své vlastní zápěstí a všiml si, že bylo podobně vyzdobené. Dotkl se toho a usoudil, že to je nespíš nějaký druh lehkého kovu, možná?

"Jak pravila Magie, tak se stane," řekl Brumbál a rozpřáhl ruce. "Harry Potter a Draco Malfoy byli podrobeni zkoumání Magie a jejich vzájemná oddanost byla shledána za bezmeznou. Magie potvrdila platnost jejich spojení umístěním viditelných náramků na jejich těla, jakožto varování, že jakýkoliv zásah do toho, co bylo spojeno v jedno, nebude tolerován. Vy, jakožto svědci, jste tímto pověřeni chránit toto spojení, přispívat mu svou péčí, bránit jej proti nařknutím, podvodům a klebetám. Potvrďte své porozumění vyřknutím 'bereme na vědomí moudrost Magie'."

"Bereme na vědomí moudré rozhodnutí Magie, " řeklo obecenstvo jednohlasně.

Brumbál se usmál. "Čarodějky a kouzelníci, představuji vám svázaný pár Draca Malfoye a Harryho Pottera."

*****

Draco byl otřesený. Svazek- - fungoval. Jak? Proč? Zatímco stál v řadě a přijímal gratulace, potřásal si rukou s lidmi, kteří HO ANI NEMĚLI RÁDI, přemýšlel o všem, s čím nepočítal, a nemohl přijít na to, jestli to bylo požehnání nebo ještě vetší komplikace. Prostě to nevěděl.

"Požádejte Pottera o tanec."

Nepřítomně se podíval na vedoucího své koleje, který stál ochranitelsky za ním a vyhýbal se každému každičkému potřesení rukou.

"Musíte vést první tanec, pak se teprve můžete složit, " řekl mu Snape, docela mírně na Snapea.

"OK." Otočil se ke své levici, kde stál Potter. Léta výcviku mu dobře posloužila. "Harry, smím prosit?"

Ti, co to slyšeli se nadšeně zasmáli. Dracovi bylo spíš na blití.

"Nejsem příliš dobrý tanečník," varoval jej Harry.

"Já jo. Jen se nech vést, okej?"

Harry přikývl a on ho vyvedl na parket ve Velké síni, kde se konalo jejich oficiální přivítání. Přivítání. Brumbál by pro svého zlatého chlapce udělal první poslední. No, když už měl být s někým svázaný, aspoň to je někdo s dobrými konexemi.

Smyčcový kvartet rozehrál melodii a Draco si ani nedokázal vzpomenout, jak se tančí.

"Vypadáš zarděle."

Draco si uvědomil, že byl unavený. "Myslím, že další vynechám. Požádej o tanec jednu z profesorek."

"Co? Neumím tančit, pamatuješ?"

"Předstírej, že jsi já. A nepočítej si pod nosem."

"Můžu napřed začít s Hermionou?"

Draco pokrčil rameny. "Jak chceš. Jdu si sednout."

"V pořádku?"

"Dlouhý den." Dlouhý týden. Dlouhý měsíc.

Klesl do jedné ze slavnostních židlí, které nahradily obvyklé lavice. Och. Úleva.

"Tady."

Nastavil ruku a vzal si pohár punče nabízený Snapem. "Děkuji."

"Předvedl jste docela obdivuhodný kousek." Snape si sedl vedle něj a usrkl ze svého vlastního poháru plného punče.

"Kéž bych věděl jak."

"To je prosté. Požádal jste magii, aby nahlédla do vašeho nitra a našla něco, co jste zřejmě skrýval před sebou samým. Pochopitelné, když uvážíte, že jste oba s Potterem byli zaměstnáni vzájemnou nenávistí. Jako mladí jsme snadno ovlivnitelní. To ostatně i jako staří, nicméně - pokud máme aspoň trochu štěstí - objevíme, kým ve skutečnosti jsme. Nebo, jak jste se vy i Potter přesvědčili, vnější síla nahlédne do vás a poví vám o vás pravdu. Jste zamilovaný, Draco. Užijte si to."

Draco si opatrně prohlédl vedoucího své koleje. "Vypadá to, že to berete dobře."

Snapovy rty se zkřivily v karikatuře úsměvu. "Naředil jsem punč s uklidňujícím lektvarem."

Draco na něj zíral, překvapený Snapovou troufalostí.

Pak do sebe kopl celý pohár.

 

Kapitola 21:

Draco a Harry už navždy

Snape jim oběma znovu nalil a opět si sedl. "Už dávno jsem se naučil nikdy nezpochybňovat moudrost Magie. To vám nic nepřinese."

Draco přikývl. A napil se.

"S tím se žít."

Draco znovu přikývl. Vážně neměl na vybranou, že? A Plán stále pokračoval - jenom trochu jinak, než jak si představoval. Vlastně, když se na to podíval optimisticky, tohle byl lepší Plán. Nyní jej chránilo víc než jen dítě. Nebyl jen otec Potterova dítěte. Byl Potterova druhá polovička a Světlo s tím nemohlo nic udělat, nemohli se ho zbavit, až se dítě narodí , nemohli naléhat na Pottera, aby se ho zbavil. Světlo tím bylo svázané stejně tak jako on a Potter. Vy, jakožto svědci, jste tímto pověřeni chránit toto spojení, přispívat mu svou péčí, bránit jej proti nařknutím, podvodům a klebetám.

Cha!

"Vy se smějete. Přidal jsem tam příliš lektvaru?"

"Jen se snažím 'žít s tím', profesore."

Snape cosi zavrčel, ale víc už toho neřekl. Seděli tiše, zatímco hudebníci plynule přešli od klasiky k více populárním melodiím, Draco bezmyšlenkovitě ohmatával svůj nový "náramek" a Snape je udržoval dobře zásobované punčem. Vypadalo to - správně - jen tak tu sedět a dumat se svým profesorem. Ve skutečnosti to byl jediná správná chvíle za celý den.

Svázaný s  Harry Potterem. Zatřásl hlavou. Bylo to vážně neuvěřitelné. Jasně, přemýšlel, že by se s Potterem vyspal. Sakra, vždyť o tom přemýšlelo devadesát procent školy. Jenže aby došlo k svazku, muselo v tom být víc než jenom touha. Muselo v tom být - otřásl se - zalíbení... láska. Magie zjistila, že v sobě uchovává lásku k Potterovi? A opětovanou? To bylo tak špatné. Možná to bylo dítě. Jistě z něj bude jednou mocná osobnost a možná prostě chtělo mít své rodiče pohromadě. Dětská magie byla divoká a neuvěřitelně čistá. Přesvědčit samotnou Magii, že se jeho rodiče navzájem milují, pro něj nejspíš bylo směšně snadné.

Rozhodně snadnější než přijmout, že možná - možná - k Potterovi něco cítil.

"Severusi, pojďte tančit."

Oba se podívali na McGonagallovou. Z jejího výrazu šlo jasně vyčíst, že ne nebrala jako odpověď.

"Bude mi potěšením, Minervo."

Draco si usrkl punče, aby zakryl pobavené uchechtnutí.

"Malfoyi. Nebo teď už pravděpodobně spíš Draco."

"Cokoliv, Grangerová," odvětil Draco, když dívka obsadila právě uvolněné místo. Spolehněte se na Nebelvíry, že zničí dobrou atmošku. Doufal, že Snape uvařil extra silnou verzi uklidňujícího lektvaru.

"Proč netančíš?"

"Ráno mě sotva propustili z nemocničního křídla."

"Pravda." Odmlka. "V toto roční období je počasí příjemné."

"Ano."

Mlaskla jak prodavačka na trhu. "Musíme spolu kvůli Harrymu vycházet. Můžeš začít kdykoliv se na to budeš cítit."

Povzdechl si. Cokoliv bylo lepší než Voldemort, že jo? "Děkuji ti, že jsi nám dnes nesla standartu."

"Byla to příležitost, která se naskytne jen jednou za život, i když v té době jsem to ještě nevěděla. Takže tohle je teď standarta vaší nové domácnosti?"

"Co myslíš?"

"Tohle." Ukázala na prapor. Místo dvou erbů tam teď byl jeden s propleteným gryfem a hadem.

Téměř působivé.

"Kdy se to objevilo?"

"Když jste vy dva zmizeli za tou světelnou stěnou."

"Zajímavé." Jeho matku by kleplo, kdyby viděla, jak mizerně si vede v této zdvořilé konverzaci. Ono by ji nejspíš kleplo už kdyby se dozvěděla, že se snažil vést zdvořilou konverzaci s mudlovskou šmejdkou.

"Takže, když už jsme teď skoro nejlepší kámoši, " řekla suše, "řekni mi, jak jsi to dokázal."

"''Jak jsem to dokázal?' Co přesně máš na mysli tím  'to'?" zeptal se a cítil se o dost pohodlněji s návratem svého malfoyovského úšklebku. Vždycky mohl Potterovi říct, že si začala - a v podstatě by říkal pravdu.

"Mezi tebou a Harrym by nemělo dojít k svazku."

"A ty si myslíš, že jsem jakože co - praktikoval nějaký rituál černé magie pod bdělým dozorem nejen ředitele ale také všech bradavických profesorů? Páni, Grangerová, netušil jsem že mě považuješ za tak mocného."

"Něco jsi musel udělat. Podle všech knih se mohou dva lidé svázat, pouze pokud se skutečně milují."

"Pak máš tedy svou odpověď."

Převrátila oči a naježila se. "Stále si nejsem jistá, jak jsi to dokázal, " zamumlala a zřejmě prozatím vzdala bitvu.

Draco byl příliš unavený než aby se tu bitvu pokoušel dobojovat. "Harry a já jsme teď svázaní a ty sama jsi slíbila brát na zřetel moudrost Magie. Řekl bych, že v ten moment jsi se přenesla přes cokoliv, co tě na mě tak rozčiluje."

Měla dost slušnosti, aby se zatvářila zahanbeně. "Pěkný večírek," řekla srdnatě.

Pokrčil rameny. "Laskavost mého nového tchána - Brumbála."

"Dalo by se říct, že je jako Harryho rodina. Stejně jako Weasleyovi."

Jako by to bylo nějaké tajemství. "Ano, já vím."

"Stejně tak jsem součástí Harryho rodiny i já. Jestli ho jenom využíváš- - "

Draco před ní zamával zápěstím, až se náramek svázání zaleskl ve svitu svíček.

To ji na chvíli umlčelo. Potom si povzdechla. "Ty a dítě jste pro Harryho důležití, takže jste důležití i pro mě. Podle Harryho se bojíš, co se stane, až se jednou tvůj otec a druhá strana dozví, že jsi přeběhl. Harry a ředitel nedovolí, aby se ti něco stalo. A... já pomůžu jakkoliv budu moct."

Draco přikývl. Sice to byla mudlovská šmejdka, ale taky jedna z nejchytřejších osob na straně Světla. A pomoc byla pomoc. "Děkuji."

"Hermiono!" přistoupil Ron a postavil se za její židli. "Malfoyi."

"Weasley."

"Zatrsáme si, Hermiono? Konečně písnička, kterou znám."

"Jistě. Ráda jsem s tebou mluvila, Draco."

Přikývl a jeho pozornost odvedl Snape, který byl zavěšený do madam Hoochové. Jeho profesor by se zřejmě mohl živit prodejem rytmického lektvaru.

"Hej."

Potter. Bezva. Potřeboval další pohár punče. "Nalij mi další."

"Hermiona říkala, že jsi zněl sklesle nebo tak něco," řekl Harry, když mu podával čerstvě naplněný pohár.

"Únava."

"Podle madam Pomfreyové potřebuješ odpočívat."

"Souhlasím. Doprovodíš mě do sklepení?" Málem tady usnul a Malfoyové nikdy neusínají na veřejnosti.

Věděl, že se něco dělo, když Potterovu tvář zbarvil zajímavý odstín červeně. "Profesor Brumbál nám věnoval na noc pokoj. Nazval to líbánkovým apartmá. Nevím proč. Teda, on o tom přece ví."

Věděl, že to vše byl klam. O těhotenství věděli všichni profesoři, ale pouze Brumbál, madam Pomfreyová a Snape věděli, že to bylo výsledkem znásilnění. "Ano, no, ten starý blázen neměl nikdy všech pět pohromadě, že? Jen mě tam zaveď. Můžeš se sem pak vrátit, jestli chceš."

Potter napřáhl ruku, aby mu pomohl vstát. Důkazem Dracovy unavenosti bylo, že si nestěžoval. "Jsem už taky unavený. Celý den jsem byl jako na jehlách."

"Nemluvě o tom, že jsi celou noc spal v křesle."

Další ruměnec. "Jen jsem si chtěl být jistý, že jsi v bezpečí."

"Díky."

Po nekonečných rozloučeních odešli a Draco byl vděčný, že pokoj byl zřejmě na stejném poschodí. Nebyl si jistý, že by se vypořádal třeba s jediným schodištěm.

"'Draco a Harry už navždy.' "

Draco zakoulel očima nad heslem, ale byl potěšený pohledem na pokoj. Velmi velká baldachýnová postel. Pyžama uložené na světlé peřině. Přešel ke dveřím na druhé straně. Lepší koupelna než ta prefektská. Škoda, že byl příliš unavený. Popadl pyžamo a šel do koupelny. O pět minut později vyšel a našel Pottera cloumajícího s náramkem na svém zápěstí.

"Nejde to sundat. Ani kdyby sis uřízl ruku."

Potter vypadal zděšeně. "Někdo to vážně zkoušel?"

"Něčí bejvalka si myslela, že se svázání mýlilo. Omámila toho muže lektvarem a pak mu uřízla ruku. Náramek se z jeho zápěstí ani nehnul. Její frustrovaný výkřik vzbudil zbytek domu. Muž to všechno prospal a když se jeho druhá polovička dotkla jeho zápěstí, ruka mu opět narostla."

"Co se stalo s tou bejvalkou?"

"Zemřela."

Potter se na něj podíval. "Jako že ji zabili?"

"'Oni' do toho zapleteni nebyli. Magie se nedívá vlídně na kohokoliv, kdo ji zpochybňuje. Byla nalezena stáhnutá z kůže v uzamčené místnosti se dvěma strážnými zvenku ve službě. Uvnitř nebyl žádný nůž ani žádná krev. Domysli si to."

"Do prdele."

"Magie může být použita k dobru nebo ke zlu, ale nemůže lhát, Harry. Vždy by mělo být dbáno na její varování a pravdy."

"Což znamená?" zaškubal s náramkem.

"Že nás Magie považuje za jednu bytost. Ani jeden z nás nemůže být nikdy s nikým jiným."

"Ty, hm, myslíš... pohlavní styk?"

Draco si pomyslel, že Harrymu se ostýchavé ruměnce celkem dařily. "Ano."

"Oh."

Dracovi se příliš nezamlouval Potterův zklamaný tón. "Někdo s kým sis chtěl zapíchat, Pottere? Je mi líto, příliš pozdě. Měl jsi to udělat minulou noc. Pokud nechceš vidět, jak by Weslík nebo mudlovská šmejdka vypadali stáhnutí z kůže zaživa," řekl hořce. Zatraceně, měl si s sebou vzít nějaký punč. Možná by domácí skřítek mohl...

"Neříkej jim tak a ne, nechci s -Bože, nemůžu dokonce ani pomyslet, že bych s nimi dělal něco takového," řekl Potter a otřásl se. "Jsou jako moji sourozenci."

"Tak kdo? Ta děvka, po které jsi slintal v pátém ročníku, Cho Changová?"

"Není to děvka - a ne. Neexistuje nikdo konkrétní s kým bych chtěl... mít sex. Jen jsem to chtěl aspoň jednou zkusit, víš, případně." Sklopil hlavu a prudce si vyzul poty.

Draco se na něj díval, zvědavý, o co mu sakra zase šlo. To nedávalo žádný smysl. Proč by - Zakoulel očima, když si uvědomil, na co Potter myslel. Ze všech- - "Poslouchej, Pottere, jestli si myslíš, že hodlám po zbytek svého života držet celibát, je toho s tvou hlavou špatného víc než ta posraná jizva."

Potter se na něj zadíval smutnýma zelenýma očima. "Draco, občas stále ucukneš, dokonce i když tě varuji předem, že se tě dotknu."

Zatracená slabost. "Přes to se brzy dostanu. Kromě toho, nebudu těhotný navždy. Potřebuji jenom pár loků ohnivé whisky, abych se trochu uvolnil." A kdyby to nefungovalo, existovalo pár lektvarů, který si na to mohl vzít. Jeho Plán zahrnoval otěhotnění, ale ne ztrátu původního účelu použití jeho ptáka. Do prdele, ve svém současném stavu si stejně tak mohl koupit nějaké krajkové kalhotky a podprsenku. "Jednoho dne budeme mít sex, Pottere, hodně sexu - po použití všech známých antikoncepčních kouzel, lektvarů a/nebo zaklínadel, samozřejmě."

"OK, " řekl Potter váhavě. "Ale jenom až budeš připravený." Postavil se a zamířil do koupelny.

O deset minut později slyšel Pottera vycházet z koupelny a- - "Pottere, pokud okamžitě nedostaneš svůj zadek z toho skládacího křesla do této postele, prokleju tě hned, jakmile se probudím." Jedna věc byla, když ten vůl spal v křesle, když byla v ložnici jenom postel pro jednoho, ale bylo něco jiného, když by se do té matrace vlezli všichni čtyři jeho obvyklí spolubydlící. Ve skutečnosti byla ta postel tak zatraceně velká, že spíš vytušil něž skutečně cítil, když Harry vklouzl pod přikrývku.

Mimo to, byla to jejich "svatební" noc. "Pohodlné?"

"Ano." Potter se krčil na úplném okraji postele.

"Jestli spadneš jenom proto, že jsi hloupý pitomeček, přeměním si vlastní skládací křeslo a praštím tě s ním po hlavě."

Harry se okamžitě přesunul víc doprostřed.

"Dobrou noc, Harry."

"Dobrou noc, Draco."

Draco si krátce spokojeně zamumlal a usnul.

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

ooOoo

(Nade, 30. 7. 2011 11:31)

Jste zamilovaný, Draco. Užije si to.
:D