Choď na obsah Choď na menu
 


Zachráňte Draca Malfoya 18-19. kapitola

27. 7. 2011

Kapitola 18:

Otcovské lekce

Draco se sám cítil vyčerpaný a věděl, že dítě se mimovolně zabalovalo vrstvu po vrstvě, aby se ochránilo. To bohužel nenechalo Dracovi moc rezerv. "Otče?"

"Proč jsi nepřijel domů? Proč jsi v nemocničním křídle? Co se tady děje?"

Draco zamrkal a snažil se seřadit si všechny otázky a vzpomenout si na všechny odpovědi. Všechny náležité odpovědi. Sakra, takhle vyděšený z otce nebyl od té doby, co podpálil knihovnu, když mu bylo šest. Ty plameny byly nádherné, mimochodem. "Psal jsem ti přece o projektu z lektvarů, že ano?"

"A proto jsi tady?"

Ano? Potom bude otec chtít znát detaily. Ne? Potom bude muset vymyslet jiný důvod. "Já nevím." Bože, to bylo ubohé.

"Ty nevíš, proč jsi v nemocničním křídle? Co se s tebou děje, chlapče?"

"Já- - " Do prdele. Kurva. Nemohl přemýšlet. Nemohl lhát. Kdy naposledy nedokázat vytasit nějakou lež? To bylo. Špatné.

"Ach, pane Malfoyi, netušil jsem, že se nás chystáte navštívit."

Brumbál. Chválabohu!

"Řediteli, Harry Pottere."

Potter. Och, do prdele.

"Co se děje s mým synem? Proč je tady? Proč je tady pan Potter?"

"Tady mladý Malfoy zkolaboval. Harry mu pomohl na ošetřovnu. Jen chtěl vidět, jestli je v pořádku. Už madam Pomfreyová určila diagnózu?" dotázal se Brumbál.

"Jak se Potter dozvěděl, že můj syn zkolaboval?"

"Projekt," řekl Draco nahlas, když se mu projasnily myšlenky. Dítě se mu zjevně uráčilo navrátit pár mozkových buněk, když tu teď byl Potter a Brumbál, aby ho ochránili. "Pracujeme  s Potterem společně na projektu."

"Potter a ty? Společný projekt z lektvarů?"

No, když to jeho otec nadnesl takto... "Ne z lektvarů. Z přeměňování. Pracujeme na tajném projektu z přeměňování. Překvapení na slavnostní zakončení školního roku."

Jeho otec se zatvářil skepticky. "Chápu. A tento - projekt - zapříčinil tvé zkolabování?"

"Ne, spíš to bude tou kouzelnickou chřipkou, kterou chytil, " řekla madam Pomfreyová, která přispěchala s kusem čokolády. "Myslela jsem, že už je po sezóně, ale mladý Malfoy musel mít vždy něco extra. To bude asi - vrozené."

Draco viděl, jak se jeho otec naježil nad tou naznačenou urážkou a málem vyprskl smíchy. Pomfreyová se nikdy nikoho nezalekla. Bylo to nepříjemné - obzvlášť když se to týkalo jeho. "Budu v pořádku, otče, potřebuji jen trochu odpočinku."

"Možná bych tě měl vzít ke sv. Mungovi, kde se ti dostane kompetentnějšího názoru," řekl Lucius a ušklíbl se na ošetřovatelku.

Než mohla Pomfreyová odpovědět, vkročila do křídla McGonagallová. "Poppy, co- - " Štíhlá žena se zastavila a zírala na společnost v křídle. Její oči okamžitě zamířily k jejímu nadřízenému. "Řediteli?"

"Minervo, jsem rád, že jsi tady. Jak vidíš, projekt pana Pottera a pana Malfoye se mírně opozdí. Pan Malfoy je trochu indisponován."

"Jejich pro- - samozřejmě, řediteli, " řekla a překvapila tak Draca svou pohotovostí.

"Ostatně, neradi bychom pana Malfoye přepracovali, že ne, profesorko?" přidala se Pomfreyová významně. Draco jí řekl, jak zničující byla jeho zkouška z přeměňování, když se optala na jeho den. Nemohl přece lhát ošetřovatelce, že ne?

Lucius si každého v místnosti podezřívavě prohlédl, než upřel pohled na svého syna. Draco se ujistil, že jeho mysl byla plně chráněná. "Rád bych byl na okamžik se svým synem o samotě, pokud toho nežádám příliš?" řekl Lucius chladně.

Všichni se podívali na Draca a on roztrpčeně žasnul, jak se dostal do jedné místnosti s tolika typickými Nebelvíry. Až na Pomfreyovou, ta vypadá spíš na Havraspár. "Samozřejmě, otče. Madam Pomfreyová stejně již určitě chtěla vyprázdnit místnost. Potřebuji svůj odpočinek." Pochopila tu narážku?

"Musím trvat na tom, že nezůstanete dlouho, pane Malfoyi." Řekla Pomfreyová úlisně. "Pro tento den měl už váš syn rozruchu až-až. Draco, za pár minut vás přijdu zkontrolovat a čekám, že už budete spát."

"Ano, madam."

Jeho otec trpělivě čekal, než všichni odešli a potom se naklonil nad svého syna a řekl, "Co to má znamenat, Draco? Proč jsi zapojený do projektu s Potterem?"

Draco by na tu otázku připravený. "Je to jediný způsob, jak můžu trumfnout tu mudlovskou šmejdku, Grangerovou, otče. McGonagallová mnou opovrhuje, jak jistě víš, ale Pottera zbožňuje. Z projektu dostaneme stejnou známku. Nemůže znevýhodnit , aniž by neznevýhodnila i svého oblíbeného studenta." Věnoval svému otci zkažený úšklebek. "Když mám za partnera Pottera, mohu tě ujistit, že dostanu známku, na kterou můžeš být pyšný, pane."

"A proto ses setkával potají s Potterem?"

"Tajná setkání s - otče, roznášel snad někdo o mně nějaké drby?" Vědomě nasadil nevinný pohled. Lucius by si všimnul, kdyby na to kladl moc velký důraz.

Lucius se zamračil, ale potom se jeho rysy uvolnily. Postavil se dál od postele, jako by si vzpomněl, že by Draco mohl být nakažlivý. "Jenom plané školní klevetění. Nic čeho by ses musel obávat. Výborně, Draco, opustím tě, aby ses mohl vyléčit. A očekávám, že mne tvé závěrečné známky velmi potěší."

"Ano, pane."

Lucius odkráčel se zašustěním hábitu.

Draco zkroutil své rty do pokřiveného úšklebku. Jeho známky budou úžasné, on však pochyboval, že jeho otec bude potěšen čímkoliv jiným na konci roku. Ve skutečnosti bude tak daleko od potěšení, jak jen někdo může být. Nejenže ho jeho syn NEBUDE následovat v jeho šlépějích, ale navíc se mu podařilo udělat z něj naprostého blázna. Ne, z toho Lucius nebude šťastný.

To v minulosti nikdy neznamenalo nic dobrého.

"Ředitel se ujistí, že odešel," řekla Pomfreyová, která se objevila v místnosti, aby mu dala lektvar.

Draco přikývl. "Co je to?" zeptal se a zamračil se na lahvičku, jejíž kouřový obsah měl do sebe nalít.

"Něco na uklidnění vašich nervů."

"Nepotřebuji- - " zarazil se, když si všiml, že ten kouřový obsah div nevyšplouchl, protože se mu třepaly ruce. OK. Možná Lucius znervóznil dítě a to škvrně přeneslo svou úzkost na Draca. Vylil do sebe lektvar - v zájmu dítěte.

"Domácí skřítek vám donese vaše pyžamo a já chci, abyste se cítil pohodlně." Poklepala ho po rameni. "Spěte, Draco," poradila mu Pomfreyová. "Všechno bude v pořádku."

Převlékl se a potom vklouzl do postele a poslušně zavřel oči. Ale věděl, že se mýlila. Nic není v pořádku. Jeho lži mu zajistily pouze trochu času.

A čas měl tendenci utíkat rychle, když jste to zrovna nepotřebovali.

*****

Harry se posadil a pozoroval spícího Draca. Po večeři se vrátil do křídla, protože potřeboval vidět, jestli je Draco v pořádku. Předtím se celkem vylekal. Sotva došel do Brumbálovy pracovny, starší muž už ho uháněl zpět dolů po schodech a poslal ho zpět do nemocničního křídla. Nechápal, kam Brumbál tolik spěchá, dokud neuviděl Luciuse stát nad Dracem. Žaludek se mu převrátil naruby.

Draco byl úžasný. Tak klidný a chladný tváří v tvář nebezpečí. Ten malý ufňukaný strašpytel, který utekl ze Zapovězeného lesa, byl fuč. S pomocí jejich profesorů si Draco s Luciusem pohrával jako s loutkou. Kdyby nebyl Harry tak zkamenělý strachy, určitě by se válel smíchy, když jim Brumbálovo kouzlo umožnilo slyšet rozhovor mezi otcem a synem. V ten moment věděl, že i kdyby měl na výběr, nemohl by si vybrat lepšího druhého tatínka pro své dítě. Draco byl oslnivý.

A právě teď stejně tak bez rodičů jako Harry.

Pokud to pro Harryho byl holý fakt, mohl se jen dohadovat, jak devastující to muselo být dříve pro Draca. Jeho dětská očekávání a sny budou brzy v nenávratnu. Vlastně už jsou.

Musíš být hoden svého dědictví, Draco.

Budeš přesně jako tvůj otec, mladý muži.

Jednoho dne budeš PAN Malfoy.

Harry nepochyboval, že tohle všechno musel Draco poslouchat, stejně jako slyšel podobné věci on, od první chvíle, kdy byl uveden do kouzelnického světa. Jenže on sám tomu nemusel léta naslouchat, nesnil o budoucnosti, kde by se tyto představy naplnily. Teď byla tato budoucnost v nenávratnu a Draco bude obklopený lidmi, kteří jej neměli rádi, kteří mu nevěřili, kteří ho nechápali.

Přesto Draco nezaváhal. Klidně lhal svému otci do tváře, úplně se ponořil do zajištění budoucnosti, která se mu teď naskýtá, do budoucnosti, do které jej uvrhlo Harryho jednání. To chtělo silný žaludek... a odvahu. Potichu se zachichotal. Měl před očima Dracova skrytého Nebelvíra.

A byl překrásný.

Možná... možná by nemusel být až tak špatný ani Harryho skrytý Zmijozel.

Uvelebil se ve svém křesle trochu pohodlněji a došel k závěru, že nejen Dracova budoucnost se změnila.

*****

Draca náhle probudila něčí přítomnost. Za bledého svitu svíčky, kterou v místnosti zanechala Pomfreyová, rozluštil jemné obrysy Harryho stočeného ve skládacím křesle, s brýlemi nebezpečné visícími na jeho nose.

V bezpečí.

Chráněný.

Usnul s úsměvem stále na rtech.

 

Kapitola 19:

Zaječí úmysly

 

"Můžeme už jít, Draco?"

Draco se odvrátil od zrcadla v křídle, kde právě prováděl poslední úpravy svého hábitu. Poté, co se v noci pořádně vyspal a netrápily ho žádné zkoušky, se cítil lépe než za posledních pár dnů. "Jste tu aby ste mě doprovodil do mé ložnice, profesore? To jste nemusel.”

Snape pokrčil rameny. "Je to příhodné, jelikož vám mám dělat doprovod při oné příležitostní dnešní večer."

"Můj doprovod? Myslel jsem, že jste možná změnil názor, když jste se včera neobjevil." Draca stále mrzelo, že musel čelit svému otci bez jakékoliv zmijozelské pomoci.

"Informovali mne o možnosti problému, až když se ten problém naskytl."

"Ale já řekl Potterovi- - " Draco zavřel ústa. Snape ho neopustil; jen o tom nevěděl. Potter šel samozřejmě nejdříve za Brumbálem a Lucius se objevil hned potom. Spokojený se svým zevnějškem i se svým společníkem se vydal ke dveřím. Snape mu podržel otevřené dveře.

"Je mi líto, že jsem tady nebyl, ale doslechl jsem se, že jste se s tím vypořádal bravurně."

Draco přikývl. Zoufalství mohlo být dobrým zdrojem inspirace. "Jak se můj otec mohl dostat do křídla, aniž by si toho kdokoliv všiml?" Chodba byla prázdná a on doufal, že jej za rohem nečekala žádná překvapení.

"Pokud není řečeno jinak, je přístup povolen všem, kteří mají stejnou krev jako studenti. Tento problém byl již odstraněn."

Draco lehce polevil ve své ostražitosti. "To je dobře."

"Navštívil jsem křídlo již dříve, když jsem byl na odchodu, ale vy jste odpočíval."

"Zkouška Mc - profesorky McGonagallové byla vysilující."

"Slyšel jsem. Mluvil jsem s ředitelem. Od teď nebudete muset dělat žádná praktická cvičení ve svých hodinách. A stejně tak máte povolení vynechat kteroukoliv teoretickou hodinu. Zvládl jste OVCE. Už nejste studentem Bradavic."

Draco se na jejich cestě do sklepení zarazil. "To ale neznamená, že musím odejít, že ne?"

"Byl jste jmenován asistentem vyučujících. To nám dá prostor k rozhodnutí, co s vámi uděláme během léta."

"Pokud budu v bezpečí." Snape se na něj divně podíval. "A v pohodlí. To snad ani nemusím říkat."

"U Nebelvírů nikdo nikdy neví. Když už jsme u toho, tohle jsem koupil, když jsem byl včera v Londýně." Snape zalovil ve svém hábitu a vytáhl malou sametovou krabičku. Uvnitř byly dva platinové prsteny. "Takže jakmile selže svazek, stále se můžete uchýlit k sňatku. Brumbál má oprávnění k legálnímu obřadu."

"Děkuji, profesore. Samozřejmě vám to oplatím."

"Oplácíte mi to tím, že nepůjdete ve stopách svého otce."

"Nejspíš by se to stalo," řekl Draco, když vstoupili do ložnice. "Kdyby mě otec nevzal na Slavnost..."

"Našel byste si jiný důvod. Přestože používáte velká slova a nedělá vám problém rychle vytáhnout hůlku, nikdy jsem vás neviděl mučit zvířata nebo nacházet potěšení v krvavých sportech. Jste tyran, frajírek a fanatik. Ale to z vás ještě nedělá Smrtijeda."

"Mě o tom přesvědčovat nemusíte," řekl Draco rezignovaně. Byl navždy odsouzený k nedůvěře ze strany Světla.

"Jste si jistý, Draco? Po celé roky jsem byl svědkem vašeho počínání ve zmijozelské koleji, vždy jste dokázal podřídit vůli vašich spolužáků vaší vůli. Kampaň 'Weasley je náš král' šla dokonce i mimo kolej. A dokonce jste dosáhl toho, že Potter vyhoví každému vašemu rozmaru."

"Nabádáte mne, abych se nechal zbouchnout každým Nebelvírem na straně Světla?" přerušil jej Draco s očima rozšířenýma v hraném otřesu; moc dobře věděl, že jeho profesor nebyl zastáncem důvěrného sbližování s dalšími Nebelvíry.

"Nabádám vás, abyste zaměřil vaši mysl na to, aby vás přijali, ne aby vás odmítli. Máte dar vůdcovství. Použijte ho."

"Myslíte teď, když už se nechystám stát Smrtijedem?" zavtipkoval Draco, nesvůj z komplimentů od vedoucího své koleje. Každý věděl, že se mu podařilo vést Zmijozely jen díky jeho otci. Byl to odraz moci, nic víc. A to s tím Weasleyem, byla to přece sranda, takže samozřejmě že to bylo populární. Ne, Draco Malfoy byl pouze měsíc - měsíc, který brzy přijde o své slunce. Jediná šance na jakoukoliv budoucnost je sklopit hlavu a úspěšně projít těhotenstvím.

"Teď, když už nebudete mít oporu ve svém otci," opáčil Snape sarkasticky.

Draco po Snapeovi střelil pohledem. "Taky jsem slyšel, že se ředitel chystá mé pokoření proměnit v podívanou pro veškerý personál," řekl, aby změnil téma.

"Považujte je za spolehlivé svědky, že si vás Potter vzal dobrovolně."

"Takže bych se měl ujistit, že až svazek selže, musí to být Potter, kdo navrhne manželství."

Snape mu věnoval opravdový úsměv. "Bylo mi ctí být učitelem tak pozornému žákovi."

"A jen si to představte, profesore, za jedenáct let - Malfoy-Potter." Draco si poklepal po břichu.

Úsměv povadl.

*****

"Roneee! Přestaň obdivovat svůj zatracený hábit a pomož mi!"

"Ale, Harry, ještě jsem nikdy neměl tak hezký hábit," řekl Ron a dotkl se jemné látky. Černá lemovaná červenou a zlatou. Formální Nebelvírský hábit. "To je ten nejlepší dárek, kámo! Teda, kdyby to nebyl tvůj svatební den, nikdy bych to nepřijal."

"Jenže on to zatraceně je můj svatební den a já neumím upevnit tuhle pitomou vázanku, takže pojď sem a pomož mi!" Harry zíral na ten na nervy jdoucí kus bílého saténu. Všechno bylo zatraceně bílé. Jeho košile s velmi vysokým a velmi naškrobeným límcem. Brokátem prošívaná vesta. Bílé kalhoty dole lemované saténem. A samozřejmě ta blbá kravata!

"Pojď blíž, kámo." Potom, co Ron dobojoval s látkou, už to aspoň připomínalo kravatu, a pak do vázanky zapíchl diamantovou sponu.

Harry se podíval do zrcadla a usoudil, že i když to bylo stále špatně, přinejmenším to drželo. Teď už mu zbývalo jenom navléct si bílý hábit, který měl završit komplet. A učesat si vlasy.

Možná by se měl prostě vyholit dohola a nechat si jen pár tmavých pramínků, aby zakryly vy-víte-co.

Bože, kde byla Hermiona, když ji potřeboval? Ach, jasně, dělala všechny parádící nesmysly, co holky rády dělaly, když se měly vystrojit.

"Takže jsi si jistý, že ochranná kouzla byla změněna? Nepřijdou na ceremoniál žádní děsiví Smrtijedi?"

Včerejší komplikace s Luciem byla první věc, o které řekl Ronovi a Hermioně, jakmile přijeli. "Brumbál se ujistil, že se zúčastní pouze zvaní hosté."

"Mámu z toho chytne amok, víš. Budeš se jako první z jejích chlapců ženit a ani jsi ji nepozval."

Harry zbledl. "Je mi líto, že bude zklamaná. Za normálních okolností- - "

"Ale na tomhle není nic normálního, že?" zeptal se Ron důvtipně. "Nemyslím tím, že Malfoy není holka, ale že Malfoy je Malfoy. A v jináči. Jenom Harry Potter si může zavrzat s klukem a skončit jako táta."

"'Zavrzat s klukem'?" rozesmál se Harry a opřel se o stěnu, aby nespadl na podlahu a nezašpinil si šaty. Potom zvážněl. "Ach, Bože. Budu táta. Já nevím, jak být tátou, Rone. Nikdy jsem neměl tátu. Jsem vážně nahranej, víš? Vyrůstal jsem v přístěnku. Buď mě někdo zavraždí nebo budu sám vrahem. Zná - -" Rychle zavřel pusu. "Nevím nic o dětech. Nikdy jsem nebyl velký bráška ani nehlídal děti ani - Do prdele se vším, Rone - já dokonce ani nikdy nedržel jednoho z těch malých posránků!"

"No, jestli mu nechceš zlomit krk, musíš mu pořádně podpírat hlavu, " řekl Ron.

" Zlomit krk! Jim se lámou ty malé krčky?" Harryho ústa se otevřela hrůzou dokořán.

Ron se zasmál. "Uvolni se, Harry. Já i Ginny jsme přežili Freda a George, takže mimina nemůžou být zas až tak křehká. Jen jsem žertoval."

"Jo, Fred a George, správně. Ale jim pomáhala vaše máma."

"Tobě bude taky, Harry. Každé tvé dítě bude nejspíš považovat za vnouče, takže tě bude poučovat - ať to budeš chtít nebo ne."

"Chci to, " zamumlal Harry se známkou zoufalství.

"Ale co fretka? Asi nebude chtít, aby jeho dědice 'nakazil ' Weasley."

To bylo možné. Nebo možná nebude chtít Draco nic mít s přímou péčí o dítě. Účastní se lidé bohatí jako Malfoyovi každodenní péče o dítě? Má Draco v plánu najmout domácího skřítka nebo chůvu? Bože, nevěděl, co si Draco myslel o péči o dítě. Oni ani - Měli se svázat a ani - Na co mysleli? Nemohli to udělat. Sotva se navzájem znali, a nelíbilo se jim to málo, co už poznali.

"Nemůžu to udělat."

Ron si oprášil neexistující skvrnu ze svého hábitu. "Co nemůžeš udělat?"

"Nemůžu se svázat. Vychovávat dítě. Nic z toho."

Ron pokrčil rameny. "Na tohle je pozdě. Ptáček už uletěl. S tím nic nenaděláš, tak to přijmi jak to je."

"Ale- - "

Ron se otočil a Harry by byl přísahal, že uviděl paní Weasleyovou namísto jejího syna. "Ale nic, Harry. Vypořádej se s tím a začni myslet na svou rodinu - Malfoye a dítě. Ty už jsi byl muž, když jsem tě poprvé potkal, kámo. Teď není vhodný čas na pochybnosti."

Harry na svého přítele zamrkal. Potom zavřel oči a zhluboka se nadechl. "Máš úplnou pravdu, Rone. Omlouvám se, že mi tak ujely nervy."

"Máš na to právo. Potter se nesváže s Malfoyem každý den. Ach, Merline, teď jsem vyděšený.“ Ron zanaříkal.

Harry neškodně svého kamaráda plácl po hlavě a šel se naposledy podívat do zrcadla. Kdyby přimhouřil obě oči, už by neviděl toho malého vyjukaného nalezence, kterým byl první noc v Bradavicích. Muž stojící před ním nebyl plnoletý pouze tím, co mu bylo uděláno... a pro něj (Bože, už navždy bude slyšet svou matku křičet, dokonce i když nejsou Mozkomoři nikde poblíž), ale také tím, co viděl, co sám udělal a co ještě bude muset udělat. Uvolnil oči a ten muž zmizel. Místo něj tam byl jen Harry Potter - vyfintěný, nejistý a usmívající se na sebe jako idiot.

Kravata byla stále špatně uvázaná, on pro to měl však geniální řešení.

"Pojďme otravovat Hermionu."

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

ooOoo

(Nade, 30. 7. 2011 11:12)

"A jen si to představte, profesore, za jedenáct let - Malfoy-Potter."
Naprosto úžasná hláška - úplně vidím Snapa, jak mu došel humor.