"Proč jsi nepřijel domů? Proč jsi v nemocničním křídle? Co se tady děje?"

Draco zamrkal a snažil se seřadit si všechny otázky a vzpomenout si na všechny odpovědi. Všechny náležité odpovědi. Sakra, takhle vyděšený z otce nebyl od té doby, co podpálil knihovnu, když mu bylo šest. Ty plameny byly nádherné, mimochodem. "Psal jsem ti přece o projektu z lektvarů, že ano?"

"A proto jsi tady?"

Ano? Potom bude otec chtít znát detaily. Ne? Potom bude muset vymyslet jiný důvod. "Já nevím." Bože, to bylo ubohé.

"Ty nevíš, proč jsi v nemocničním křídle? Co se s tebou děje, chlapče?"

"Já- - " Do prdele. Kurva. Nemohl přemýšlet. Nemohl lhát. Kdy naposledy nedokázat vytasit nějakou lež? To bylo. Špatné.

"Ach, pane Malfoyi, netušil jsem, že se nás chystáte navštívit."

Brumbál. Chválabohu!

"Řediteli, Harry Pottere."

Potter. Och, do prdele.

"Co se děje s mým synem? Proč je tady? Proč je tady pan Potter?"

"Tady mladý Malfoy zkolaboval. Harry mu pomohl na ošetřovnu. Jen chtěl vidět, jestli je v pořádku. Už madam Pomfreyová určila diagnózu?" dotázal se Brumbál.

"Jak se Potter dozvěděl, že můj syn zkolaboval?"

"Projekt," řekl Draco nahlas, když se mu projasnily myšlenky. Dítě se mu zjevně uráčilo navrátit pár mozkových buněk, když tu teď byl Potter a Brumbál, aby ho ochránili. "Pracujeme  s Potterem společně na projektu."

"Můžeme už jít, Draco?"

Draco se odvrátil od zrcadla v křídle, kde právě prováděl poslední úpravy svého hábitu. Poté, co se v noci pořádně vyspal a netrápily ho žádné zkoušky, se cítil lépe než za posledních pár dnů. "Jste tu aby ste mě doprovodil do mé ložnice, profesore? To jste nemusel.”

Snape pokrčil rameny. "Je to příhodné, jelikož vám mám dělat doprovod při oné příležitostní dnešní večer."

"Můj doprovod? Myslel jsem, že jste možná změnil názor, když jste se včera neobjevil." Draca stále mrzelo, že musel čelit svému otci bez jakékoliv zmijozelské pomoci.

"Informovali mne o možnosti problému, až když se ten problém naskytl."

"Ale já řekl Potterovi- - " Draco zavřel ústa. Snape ho neopustil; jen o tom nevěděl. Potter šel samozřejmě nejdříve za Brumbálem a Lucius se objevil hned potom. Spokojený se svým zevnějškem i se svým společníkem se vydal ke dveřím. Snape mu podržel otevřené dveře.

"Je mi líto, že jsem tady nebyl, ale doslechl jsem se, že jste se s tím vypořádal bravurně."

Draco přikývl. Zoufalství mohlo být dobrým zdrojem inspirace. "Jak se můj otec mohl dostat do křídla, aniž by si toho kdokoliv všiml?" Chodba byla prázdná a on doufal, že jej za rohem nečekala žádná překvapení.

"Pokud není řečeno jinak, je přístup povolen všem, kteří mají stejnou krev jako studenti. Tento problém byl již odstraněn."

Draco lehce polevil ve své ostražitosti. "To je dobře."

"Navštívil jsem křídlo již dříve, když jsem byl na odchodu, ale vy jste odpočíval."

"Zkouška Mc - profesorky McGonagallové byla vysilující."

"Slyšel jsem. Mluvil jsem s ředitelem. Od teď nebudete muset dělat žádná praktická cvičení ve svých hodinách. A stejně tak máte povolení vynechat kteroukoliv teoretickou hodinu. Zvládl jste OVCE. Už nejste studentem Bradavic."

Draco se na jejich cestě do sklepení zarazil. "To ale neznamená, že musím odejít, že ne?"

"Byl jste jmenován asistentem vyučujících. To nám dá prostor k rozhodnutí, co s vámi uděláme během léta."

"Pokud budu v bezpečí." Snape se na něj divně podíval. "A v pohodlí. To snad ani nemusím říkat."

"U Nebelvírů nikdo nikdy neví. Když už jsme u toho, tohle jsem koupil, když jsem byl včera v Londýně." Snape zalovil ve svém hábitu a vytáhl malou sametovou krabičku. Uvnitř byly dva platinové prsteny. "Takže jakmile selže svazek, stále se můžete uchýlit k sňatku. Brumbál má oprávnění k legálnímu obřadu."

"Děkuji, profesore. Samozřejmě vám to oplatím."

"Oplácíte mi to tím, že nepůjdete ve stopách svého otce."

"Nejspíš by se to stalo," řekl Draco, když vstoupili do ložnice. "Kdyby mě otec nevzal na Slavnost..."

"Našel byste si jiný důvod. Přestože používáte velká slova a nedělá vám problém rychle vytáhnout hůlku, nikdy jsem vás neviděl mučit zvířata nebo nacházet potěšení v krvavých sportech. Jste tyran, frajírek a fanatik. Ale to z vás ještě nedělá Smrtijeda."

"Mě o tom přesvědčovat nemusíte," řekl Draco rezignovaně. Byl navždy odsouzený k nedůvěře ze strany Světla.

"Jste si jistý, Draco? Po celé roky jsem byl svědkem vašeho počínání ve zmijozelské koleji, vždy jste dokázal podřídit vůli vašich spolužáků vaší vůli. Kampaň 'Weasley je náš král' šla dokonce i mimo kolej. A dokonce jste dosáhl toho, že Potter vyhoví každému vašemu rozmaru."

"Nabádáte mne, abych se nechal zbouchnout každým Nebelvírem na straně Světla?" přerušil jej Draco s očima rozšířenýma v hraném otřesu; moc dobře věděl, že jeho profesor nebyl zastáncem důvěrného sbližování s dalšími Nebelvíry.

"Nabádám vás, abyste zaměřil vaši mysl na to, aby vás přijali, ne aby vás odmítli. Máte dar vůdcovství. Použijte ho."

"Myslíte teď, když už se nechystám stát Smrtijedem?" zavtipkoval Draco, nesvůj z komplimentů od vedoucího své koleje. Každý věděl, že se mu podařilo vést Zmijozely jen díky jeho otci. Byl to odraz moci, nic víc. A to s tím Weasleyem, byla to přece sranda, takže samozřejmě že to bylo populární. Ne, Draco Malfoy byl pouze měsíc - měsíc, který brzy přijde o své slunce. Jediná šance na jakoukoliv budoucnost je sklopit hlavu a úspěšně projít těhotenstvím.

"Teď, když už nebudete mít oporu ve svém otci," opáčil Snape sarkasticky.

Draco po Snapeovi střelil pohledem. "Taky jsem slyšel, že se ředitel chystá mé pokoření proměnit v podívanou pro veškerý personál," řekl, aby změnil téma.

"Považujte je za spolehlivé svědky, že si vás Potter vzal dobrovolně."

"Takže bych se měl ujistit, že až svazek selže, musí to být Potter, kdo navrhne manželství."

Snape mu věnoval opravdový úsměv. "Bylo mi ctí být učitelem tak pozornému žákovi."

"A jen si to představte, profesore, za jedenáct let - Malfoy-Potter." Draco si poklepal po břichu.

Úsměv povadl.

*****

"Roneee! Přestaň obdivovat svůj zatracený hábit a pomož mi!"

"Ale, Harry, ještě jsem nikdy neměl tak hezký hábit," řekl Ron a dotkl se jemné látky. Černá lemovaná červenou a zlatou. Formální Nebelvírský hábit. "To je ten nejlepší dárek, kámo! Teda, kdyby to nebyl tvůj svatební den, nikdy bych to nepřijal."

"Jenže on to zatraceně je můj svatební den a já neumím upevnit tuhle pitomou vázanku, takže pojď sem a pomož mi!" Harry zíral na ten na nervy jdoucí kus bílého saténu. Všechno bylo zatraceně bílé. Jeho košile s velmi vysokým a velmi naškrobeným límcem. Brokátem prošívaná vesta. Bílé kalhoty dole lemované saténem. A samozřejmě ta blbá kravata!

"Pojď blíž, kámo." Potom, co Ron dobojoval s látkou, už to aspoň připomínalo kravatu, a pak do vázanky zapíchl diamantovou sponu.

Harry se podíval do zrcadla a usoudil, že i když to bylo stále špatně, přinejmenším to drželo. Teď už mu zbývalo jenom navléct si bílý hábit, který měl završit komplet. A učesat si vlasy.

Možná by se měl prostě vyholit dohola a nechat si jen pár tmavých pramínků, aby zakryly vy-víte-co.

Bože, kde byla Hermiona, když ji potřeboval? Ach, jasně, dělala všechny parádící nesmysly, co holky rády dělaly, když se měly vystrojit.

"Takže jsi si jistý, že ochranná kouzla byla změněna? Nepřijdou na ceremoniál žádní děsiví Smrtijedi?"

Včerejší komplikace s Luciem byla první věc, o které řekl Ronovi a Hermioně, jakmile přijeli. "Brumbál se ujistil, že se zúčastní pouze zvaní hosté."

"Mámu z toho chytne amok, víš. Budeš se jako první z jejích chlapců ženit a ani jsi ji nepozval."

Harry zbledl. "Je mi líto, že bude zklamaná. Za normálních okolností- - "

"Ale na tomhle není nic normálního, že?" zeptal se Ron důvtipně. "Nemyslím tím, že Malfoy není holka, ale že Malfoy je Malfoy. A v jináči. Jenom Harry Potter si může zavrzat s klukem a skončit jako táta."

"'Zavrzat s klukem'?" rozesmál se Harry a opřel se o stěnu, aby nespadl na podlahu a nezašpinil si šaty. Potom zvážněl. "Ach, Bože. Budu táta. Já nevím, jak být tátou, Rone. Nikdy jsem neměl tátu. Jsem vážně nahranej, víš? Vyrůstal jsem v přístěnku. Buď mě někdo zavraždí nebo budu sám vrahem. Zná - -" Rychle zavřel pusu. "Nevím nic o dětech. Nikdy jsem nebyl velký bráška ani nehlídal děti ani - Do prdele se vším, Rone - já dokonce ani nikdy nedržel jednoho z těch malých posránků!"

"No, jestli mu nechceš zlomit krk, musíš mu pořádně podpírat hlavu, " řekl Ron.

" Zlomit krk! Jim se lámou ty malé krčky?" Harryho ústa se otevřela hrůzou dokořán.

Ron se zasmál. "Uvolni se, Harry. Já i Ginny jsme přežili Freda a George, takže mimina nemůžou být zas až tak křehká. Jen jsem žertoval."

"Jo, Fred a George, správně. Ale jim pomáhala vaše máma."

"Tobě bude taky, Harry. Každé tvé dítě bude nejspíš považovat za vnouče, takže tě bude poučovat - ať to budeš chtít nebo ne."

"Chci to, " zamumlal Harry se známkou zoufalství.

"Ale co fretka? Asi nebude chtít, aby jeho dědice 'nakazil ' Weasley."

To bylo možné. Nebo možná nebude chtít Draco nic mít s přímou péčí o dítě. Účastní se lidé bohatí jako Malfoyovi každodenní péče o dítě? Má Draco v plánu najmout domácího skřítka nebo chůvu? Bože, nevěděl, co si Draco myslel o péči o dítě. Oni ani - Měli se svázat a ani - Na co mysleli? Nemohli to udělat. Sotva se navzájem znali, a nelíbilo se jim to málo, co už poznali.

"Nemůžu to udělat."

Ron si oprášil neexistující skvrnu ze svého hábitu. "Co nemůžeš udělat?"

"Nemůžu se svázat. Vychovávat dítě. Nic z toho."

Ron pokrčil rameny. "Na tohle je pozdě. Ptáček už uletěl. S tím nic nenaděláš, tak to přijmi jak to je."

"Ale- - "

Ron se otočil a Harry by byl přísahal, že uviděl paní Weasleyovou namísto jejího syna. "Ale nic, Harry. Vypořádej se s tím a začni myslet na svou rodinu - Malfoye a dítě. Ty už jsi byl muž, když jsem tě poprvé potkal, kámo. Teď není vhodný čas na pochybnosti."

Harry na svého přítele zamrkal. Potom zavřel oči a zhluboka se nadechl. "Máš úplnou pravdu, Rone. Omlouvám se, že mi tak ujely nervy."

"Máš na to právo. Potter se nesváže s Malfoyem každý den. Ach, Merline, teď jsem já vyděšený.“ Ron zanaříkal.

Harry neškodně svého kamaráda plácl po hlavě a šel se naposledy podívat do zrcadla. Kdyby přimhouřil obě oči, už by neviděl toho malého vyjukaného nalezence, kterým byl první noc v Bradavicích. Muž stojící před ním nebyl plnoletý pouze tím, co mu bylo uděláno... a pro něj (Bože, už navždy bude slyšet svou matku křičet, dokonce i když nejsou Mozkomoři nikde poblíž), ale také tím, co viděl, co sám udělal a co ještě bude muset udělat. Uvolnil oči a ten muž zmizel. Místo něj tam byl jen Harry Potter - vyfintěný, nejistý a usmívající se na sebe jako idiot.

Kravata byla stále špatně uvázaná, on pro to měl však geniální řešení.

"Pojďme otravovat Hermionu."