Zachráňte Draca Malfoya - 9. a 10.kapitola
Kapitola 9: Co se stalo, stalo se
Draco zuřil. Zuřil, protože Potter na něj vztáhl ruce, zuřil, že se Potter odmítl svázat, zuřil, protože nic nevycházelo. Zuřil, protože se právě teď třásl hrůzou z toho, že se jej Potter dotkl. "Ne! Už nikdy víc na mě nevztáhneš ruce, Pottere," řekl Draco skrz zaťaté zuby s hůlkou namířenou přímo na hruď, která se zvedala před ním.
Potter zbledl, okamžitě ho pustil a ucouvnul. "Promiň, promiň, " řekl, a zvedl ruce, aby na ně Draco viděl.
Draco si ho obezřetně prohlížel, zhluboka se nadechl a skryl svou hůlku. "Už to nedělej."
"Nebudu."
Ještě jednou se nadechl pro uklidnění a podíval se povýšeně na Pottera, snažíc si připomenout zcela zjevnou skutečnost, že jej tehdy Potter napadl jenom kvůli tomu lektvaru. Nebude se to opakovat. Potter nebyl takový. Potter takové věci nedělal. Potter byl dobrý a světlo a všechny ty ostatní nechutné žvásty. "Takže proč jsi mě vtáhnul zpět sem?"
"Jen jsem ti chtěl říct - chtěl jsem říct, že souhlasím."
Draco cítil, jak z něj část napětí opadla. Možná Potter nebude naprostý zmrd úplně ve všem. "Souhlasíš s čím?"
"Souhlasím se svazkem." Potter zvednul pergamen. "Našrotím se to."
Och, teď byl na řadě ušklébek. "A patřičně se oblékneš?"
"A patřičně se obléknu."
"Požádáš Brumbála?"
"Ano."
"A vyžádáš povolení k použití jeho kanceláře. Budeme potřebovat soukromí."
"OK."
Draco přemohl nutkání sevřít vítězně pěst. To mohlo počkat, dokud nebude sám a bude si moct vychutnat své vítězství. Až na - "Proč jsi tak najednou obrátil?" zeptal se podezíravě. "Nelituješ mě, že ne?"
"Ne. Chápu - tvou starost o dítě a myslím, že to oba zvládneme."
Draco se zamračil, ne zcela přesvědčený o Potterově upřímnosti. "Ještě před minutou jsi říkal něco jiného," namítl. Beznadějná zaslepenost? Ano. Lítost? Ne. Stále byl Malfoy, zatraceně!
Potter sklopil oči k podlaze. "Nepřemýšlel jsem. To je zlozvyk, kterého se snažím zbavit."
Ach, jenom obyčejná Potterova debilita. "Snaž se víc."
"Jo. Draco, chci, abychom byli opravdová rodina. Doufám, že víš, co to znamená, protože já ne. Ale nechci, aby si naše dítě myslelo, že je chyba nebo zátěž, a nechci, aby sis to myslel ani ty."
Draco vážně přikývl a obrátil se k odchodu. Ani on neměl zdání, jak vypadala skutečná rodina. Vede skutečná rodina své dítě k otroctví a krveprolití? Chce skutečná rodina, aby se jejich dítě stalo vrahem a násilníkem?
Byl stejně ztracený jako Harry.
"Draco?"
Tentokrát ním Potter aspoň neškubnul. "Ano, Harry?"
"Co bys odpověděl - kdybych se tě zeptal?"
Jako první ho napadl výsměch, "Ne." Ovšem Potter měl tělo, které stálo za hřích, a ty sexy rozcuchané vlasy přímo sváděly k prohrábnutí tu a pak zas támhle. To se nezmiňoval o magické síle, která z něj přímo sálala. Vážně by odmítl příležitost vyspat se s Chlapcem, který přežil? A kdyby se s ním vyspal, musel by se uchýlit k tomuto zoufalému řešení? Potter by mu pravděpodobně dělal ochotně ochránce a obhájce po dvou či třech kolech pořádného sexu. Vypadal jako ten typ. Ale... "Nevím. Jenže co se stalo, stalo se, a my už to nezměníme, Harry. Můžeme z toho jen vytěžit to nejlepší, co půjde." Položil si ruce přes břicho.
"To nejlepší už jsme vytěžili, " řekl jemně Potter, dívajíc se na Dracovy ruce.
"Možná, Harry, možná."
*****
Harry si dal na čas s návratem do Nebelvírské věže. Být v sedmém ročníku mělo své výhody - o moc pozdější večerka, takže vyšel ven a posadil se na ohromné čelní schodiště, kde přemýšlel. Po zhodnocení celého rozhovoru s Dracem došel k závěru, že se choval jako desetiletý Dudley v záchvatu vzteku.
Co se týče toho "překonávání dětinského" předsevzetí.
Draco očekával, že se vezmou - svázají, nebo cokoliv. Bylo to rozumné očekávání. V mudlovském světě se tomu říkalo "přejímání zodpovědnosti". Mít dva táty, jeden z nich Chlapec, který přežil a druhý syn Smrtijeda, to bude i tak dost velké břemeno; udělat ho ještě skutečným bastardem by bylo na dítě příliš. Už slyšel ty posměšky a viděl modřiny na jeho dítěti z řady rvaček od prvních dnů v Bradavicích. Někdo by mohl myšlenku, že je syn Harryho Pottera, brát jako výzvu. Někdo by mohl to, že je to Malfoy, považovat za omluvu ke zneužívání. Někdo by se mohl dozvědět, že jeden z jeho rodičů byl příliš sobecký a nazývali by jej bastardem. První dva důvody byly bohužel nevyhnutelné, ale třetí... Jak by mohl vysvětlit svému dítěti, že "Udělám pro tebe cokoliv, jen si nevezmu tvého otce a neudělám tě legitimním"?
A taky, dítě si zasloužilo být oprávněně spojováno se jménem Pottera. Byla tady celkem zjevná možnost, že nepřežije konečný střet s Voldemortem. Pokud by se vzali, Draco i dítě by zdědili jeho majetek, aniž by si na něj mohl dělat nárok kdokoliv jiný - a oba by stejně tak zdědili pozůstatek po Siriovi. Což bylo správné, protože Draco v sobě měl krev Blacků a zasloužil si být Siriův dědic.
Navíc na něj nečekalo nic lepšího. Nebyla tu žádná dívka - či chlapec - kterou by si tajně přál. Nezničí se tím žádné sny, když bude svázaný s Dracem. Nemá plány do budoucna, které by musel odložit, protože byl mladistvým otcem. Vůbec žádná velká oběť.
I tak jeho život za moc nestál.
Tak proč na Draca tak vyjel? Nařkl ho ze zneužívání znásilnění ve svůj prospěch, což byla věc, kterou Draco neudělal. Nikdy. Dokonce i když mohl. A, ach Bože, ta hrůza v Dracových očích, když jej Harry popadl... Nikdo s vyjímkou Voldemorta by se na něj neměl dívat s takovou hrůzou.
Harryho zabíjelo, že nevěděl, co se stalo. Možná by mohl požádat Snapea, aby to prozkoumal. Ne, Snape už pravděpodobně s vyšetřováním začal. Musel se Snapea zeptat, co zjistil... a jestli by se tajně mohl o ten problém postarat. Snape byl Zmijozel a Harry vůbec nepochyboval, že tu hrozbu veme do vlastních rukou. Obzvlášť když se ta hrozba týkala Draca. Mezi nimi bylo jakési spojení. Snape znal Draca možná už od narození. Možná se v Dracovi viděl. Možná v něm viděl budoucího mistra lektvarů.
Hergot, možná Snape a Narcissa, nebo Snape a Lucius -
Harry tu myšlenku vypudil z hlavy.
Takže, pokud je Snape nedoprovázel na každém setkání a nechtěl po něm, aby odevzdal svou hůlku, potom si Snape musí být jistý, že by Dracovi neublížil - což jak Harry věděl nemělo nic společného s důvěrou v Harryho, a mělo to společné všechno se znalostí, proč ke znásilnění došlo. Po tomhle se Harrymu ulevilo, ale podle Dracovy reakce to docela neupokojilo Dracovu mysl. Každopádně si Harry uvědomil, že by neměl cloumat s obětí znásilnění.
Ou, Draca by ranila mrtvice, kdyby se dozvěděl, že o něm Harry smýšlí jako o "oběti znásilnění". Jenže přesně to byl a mezi vyhledáváním informací o Progenitorech si přečetl i pár věcí o tom, jak znásilnění ovlivňuje lidi a o postraumatickém šoku, kterým trpí ještě dlouho po incidentu. Netušil, jestli o tom s někým Draco mluvil nebo jestli mu někdo poradil. Nepochybně Madam Pomfreyová - ale možná to v Kouzelnickém světě funguje jinak. Přestože už v něm žil posledních sedm let, moc toho o těchto věcech nevěděl. Neznal tento svět, a upřímně, neznal Draca. Znal Dracova otce. Znal spojence a kolegy Dracova otce. Ale vůbec neznal Draca, muže, se kterým se zasnoubil .
Krom toho, že nosil jeho dítě.
A toho, že se otočil zády ke své rodině, aby to dítě ochránil.
A toho, že byl ochotný se o to dítě podělit s ním.
Harry věděl, že Draco mohl požádat Snapea, Brumbála a madam Pomfreyovou, aby udrželi jeho tajemství. Od té doby, co vlastnil svůj vlastní účet v Gringottově bance, mohl Draco zmizet a mít dítě kdekoliv jinde, pravděpodobně si žít celkem pohodlně. Jenže nezmizel. Řekl Harrymu o dítěti a byl ochotný nechat ho být součástí života toho dítěte - dokonce i přes nebezpečí, které z toho plynulo pro Draca i dítě.
To nejspíš o Dracovi vypovídalo více, než by byl Draco vůbec kdy ochotný připustit sám sobě.
Možná toho o Dracovi věděl dost. A možná svázání s Dracem bylo přesně to, co potřeboval.
*****
Draco na cestě zpět do zmijozelské společenské místnosti usoudil, že jednání s Harry Potterem bylo vyčerpávající. Byl stejně předvídatelný, jak si Draco myslel od první chvíle, jenže vždy to chvíli zabralo, než Harry k předvídané odpovědi došel. To mu zahrálo na nervy. Zejména na těhotné nervy. Zejména těhotné nervy, které byly vynervované Potterem, škubájící s ním. Takto by neměl reagovat. Jistě, byl té noci, kdy byl Potter pod vlivem lektvaru, vyděšený, ale neočekával, že ten děs přetrvá. Bylo to hloupé a dávalo to Potterovi příliš mnoho kontroly. Byl Zmijozel a Malfoy. To zděšení musí skončit.
Myšlenka na jeden z uklidňujících lektvarů, které pro něj udělal Snape, přiměla Draca přehlídnout náznak, že jej sledoval jeden smělý Zmijozelský šesťák. A po tom, co jeho hlava bouchla o kamenou zeď sklepení, neviděl už vůbec nic.
Kapitola 10: Probuzení
Harry překvapeně zíral, jak měsíc na obloze postoupil, a uvědomil si, že už musí být dávno po zákazu vycházení. S povzdechem se postavil a protáhl se. Ačkoliv bylo pozdní jaro, na obrovských kamenných schodech se stále držel vlhký zimní chlad.
"Pottere! Tu jsi! Všude jsem tě hledala."
S trhnutím se otočil, aby spatřil stát ve dveřích Pansy Parkinsonovou. "Co chceš?" Sakra. Vážně tento týden nepotřeboval školní trest od prefektky.
"Jde o Draca. Je v nemocničním křídle!"
Harry zamrzl. "Co se stalo?"
" Mitchell Flint. Šesťák, co si myslel, že když nechá Draca spadnout jako hlupáka, stane se tak v příštím ročníku hlavou zmijozelské koleje."
"On spadl?" Ach, do pekla, dítě! Rychle ji minul ve dveřích a začal běžet.
"Gregory a Vincent ho vzali do křídla, zatímco já s Blaisem jsme vyřídili Mitchella," řekla Pansy, když utíkali směrem k ošetřovně. "Myslím - myslím, že dítě bude v pořádku, Pottere. Náraz nejvíc schytala Dracova hlava."
Harry přestal běžet. "Ty o tom víš?" Věděl, že jim Draco řekl, že spolu, hm, spali, ale že jim řekl i o dítěti bylo nečekané. A znepokojující.
Přikývla a nepřestala běžet, takže ji Harry musel dohonit. "Všichni sedmáci v naší koleji o tom ví, " vysvětlila mu Pansy, když byl opět vedle ní. "Proto mě pro tebe poslali."
"A vám to nevadí?"
Pokrčila rameny. "Draco je schopný rozhodovat se sám."
Samým překvapením s ní sotva držel krok.
Crabbe a Goyle stáli u vstupu do ošetřovny a otevřeli dveře, aby mohl Harry projít. "Madam Pomfreyová! Jak mu je?"
"Pšt! Hrozně se uhodil do hlavy a nepotřebuje hlasité zvuky," pokárala jej ošetřovatelka.
"Promiňte. Jak mu je?" zeptal se Harry znovu, když se blížil k posteli, tentokrát šeptem. Draco vypadal, že spal, a na čele měl velkou řervenou bouli.
"Jen musím- " Mávla hůlkou a boule zmizela. "Tady. Bude v pohodě. Poslala bych jej zpět do ložnice, jenže kvůli jeho delikátnímu stavu si ho tady musím nechat přes noc."
"Dítě?"
"V pořádku, pane Pottere. Většina magických sil pana Malfoye je zaměřena na ochranu dítěte, což je pravděpodobně důvod, proč spadl tak škaredě. Místo, aby vrhl své ruky vpřed a chránil se, všechny jeho reakce směřovaly k obraně jeho břicha."
"Takže podle vás nebude Draco chránit sebe, jenom dítě?"
"Ano. Musíte si uvědomit, že když poprvé vznikli Progenitoři, důraz byl kladen na pokračování kouzelnické linie. Děti byly to nejdůležitější."
Jenže Draco je důležitý pro mě. Ta myšlenka ho překvapila. "Můžu se tu posadit a počkat, až se probudí?"
"Běžně bych řekla ne. Ale vím, jak moc starostí si děláte, takže vás tu nechám pouze dokud se neprobere. Musíte mi slíbit, že hned potom se vrátíte do své ložnice. Byl to velmi náročný den i pro vás a potřebujete si odpočinout." Položila na stolek láhev. "Postarejte se, aby to vypil, až se vzbudí."
Harry přikývl. Vyšel ven, aby řekl Dracovým přátelům, jak na tom je, a potom si přitáhl židli a pozoroval Draca. Nebyla tam ještě žádná prozrazující vyboulenina, přesto jeho dítě bylo tam uvnitř tohoto chlapce - muže. Muže, se kterým byl zasnoubený. Muže, kterého předtím urazil a vyděsil. Muže, kterého měl chránit a ... selhal.
Co byl ten Flint zač a proč napadl Draca? Mohl věřit Dracovým přátelům? Bože, on jim řekl o dítěti. Co kdyby- -kolik mladých Smrtijedů bylo v Bradavicích? Mohl on a Brumbál Draca ochránit do konce roku? Možná by měli Draca někam schovat nebo tak něco.
Harry si povzdechl a složil si hlavu do dlaní, jeho záda byla ohnutá pod tíhou, která na ně byla umístěna.
*****
Draco otevřel oči a rozhlédl se po místnosti. Ošetřovna. Harry Potter seděl vedle jeho postele a vypadal ztraceně a smutně. Zalapal po dechu a sevřel své břicho. "Dítě!"
"Je v pořádku, " ujistil ho rychle Harry. "Měl bys to vypít." Harry mu pomohl posadit se a vyprázdnit láhev. Potom slabě ulehl zpět na docela vyležený polštář.
"Co se stalo, Pottere?" Omdlel?
"Nějaký šesťák - myslím, že Flint - tě podkopl. Udeřil ses do hlavy, ale madam Pomfreyová se už o to postarala. Chce si tě tady nechat přes noc jen pro jistotu."
Draco zamrkal a nechal svůj hněv odsunout stranou dezorientovanost. "Mitchell Flint je mrtvý muž."
Harry pokrčil rameny. "Nejspíš. Pansy řekla, že ho potom spolu s Blaisem vyřídili."
"Fajn." Pansy dokázala být pěkná mrcha, když chtěla, a Blaise se mohl klidně vyrovnat Gregovi a Vincovi, když se naštval.
"Takže tys jim o tom řekl? Co se stalo s ' dokáži je ovládat' ?"
Řekl o - oh. Potter se dozvěděl, že jeho přátelé věděli o dítěti. A, jak jinak, se ohledně toho hodlal chovat jako mimino. Draco protočil oči v sloup. "Řekl jsem jim o tom, abych je mohl ovládat. Musel jsem jim o tom říct sám, abych mohl dohlédnout na to, co se dozvědí a jak s tou skutečností naloží."
"Co přesně jsi jim řekl - abychom se nezamotali do vlastních lží. Vy zmijozelští asi nevěřité na vášeň a podobně."
Příliš zaujatý? "Řekl jsem jim, že jsme spolu spali a zbouchnul jsi mě." Věnoval svému navštěvníkovi shovívavý úšklebek. "Klíčem k úspěšnému lhaní je nelhat, pokud nemusíš - a když už musíš, snaž se minimalizovat přikrášlení.“
Potter se zašklebil. "Zmijozelské rčení?"
"My na rozdíl od vás Nebelvírů, co spěchají zachránit den, zachraňujeme sami sebe. Uděláme, co je nevyhnutelné. Vy tomu říkate zlo. My tomu říkáme přežití."
"Podporování Voldemorta je přežití?" z Potterova hlasu kapal skepticismus.
"Pro ty, kteří se už k němu přidali? Ano. Pro ty, co bydlí v domácnostech plných jeho přisluhovačů? Ano. Pro tu hrstku, co měla na vybranou? Již bylo rozhodnuto a všechny naše následující volby se podle toho musí řídit."
Potter naklonil hlavu na stranu, nejspíš aby se ubránil přívalu myšlenek. "Tvé rozhodnutí bylo naše dítě."
"Ano."
"Jenže co lidé, kterým jsi o tom řekl? Co když se ještě ve skutečnosti nerozhodli? Co když utečou a poví o dítěti jejich rodičům a ti to poví tvým rodičům a tví rodiče to poví Voldemortovi?"
Dobře, tohle bylo - urážející. Draco se posadil. "Obviňuješ mě z něčeho, Pottere? Obviňuješ mě, že bych naše dítě vystavil nebezpečí?"
"Jen říkám, že říct o tom tvým spolubydlícím nebylo možná zrovna... rozumné?"
"Upřímně doufám, že nebelvírská debilita není dědičná, " posmíval se Draco. "Vážně si myslíš, že bych o tom řekl komukoliv, aniž bych si byl stoprocentně jistý, že nebudu zrazen? Mí přátelé by byli zvědaví, Pottere. Pronásledovali by mě, použili by odposlouchávací kouzla a nastražili by řadu kouzel i do mého pokoje. Objevili by mé tajemství a využili by ho proti mě, protože by to bylo mé tajemství. Teď je to jejich tajmeství a jsou zavázáni jej chránit. Už to chápeš, Pottere?"
Potter na něj zíral svýma rozšířenýma očina zpoza kulatých a tmavých obrouček. "Vy Zmijozelští jste dost komplikovaní, " zamumlal.
"A vy Nebelvírští vůbec ne." Draco si načechral polštář a opřel se o něj. Pak se znovu posadil, opět ho načechral, než se uložil se spokojeným povzdechem. "Nyní, když jsi pochopil základní princip života, mi řekni, proč jsi tady."
"Když ses zranil, Pansy mi o tom řekla, kvůli dítěti."
"Ale dítě je v pořádku?" Potter přikývl. "Tak proč. Jsi. Tady?"
Potter vypadal zmateně. "Nechtěl jsem, aby ses probudil sám. Madam Pomfreyová mi tady dovolila zůstat, dokud se nevzbudíš, ale musel jsem slíbit, že se hned potom vrátím do ložnice. Takže nemůžu zůstat, ale vrátím se hned ráno, ok?"
Draco přikývl ve zmateném a omráčeném posunku. Proč se Potter staral, aby se neprobudil sám? Na ošetřovně nebyl v žádném nebezpečí a Pomfreyová měla oddělení očarované tak, aby se dozvěděla, kdy se její pacienti probudí. Proč Potter ztrácel čas sezením po jeho boku? Znepokojený nepochopením - jak to k sakru mohl Snape s těmito Nebelvíry rok co rok vydržet - otočil svou hlavu a zavřel oči.
"Dobrou noc, Draco, " pronesl jemně Potter, než se za ním zavřely dveře.
"Dobrou noc, Harry, " řekl Draco prázdné místnosti. Možná pochopí Potterovo jednání zítra. Možná mu bude zítra zpřístupněn oslnivý náhled do zákoutí Nebelvírova mozku. Možná mu zítra narostou křídla a promění se v zlatonku a potom ho Harry chytí a ukolébá jej ve svých velkých rukou a...
A možná zítra přijde na to, co mu ta praštěná Pomfreyová dala, že ho to přivedlo na takové divné myšlenky. Od této chvíle přijímá lektvary výhradně jen od Snapea.
ooOoo
(Nade, 5. 6. 2011 10:17)