Kapitola 14: Klid uprostřed bouře

Harry by rád věděl, co se dělo. Po několik uplynulých dnů byl Draco… "zamlklý" bylo dobré slovo. "Zdrženlivý" bylo další. Nebo taky "izolovaný." Pokoušel se s Dracem promluvit a dokonce se minulou noc setkali, ale z Draca vyšlo pouze něco jako, "Ne, není mi zima na nohy, " a "Ne, dítě je v pořádku, " a "Ne, nehrozí mi žádné nebezpečí z mé koleje." To poslední bylo přidáno, protože Harry poznamenal, jak pozorná a starostlivá byla Dracova banda. Obzvlášť Crabbe byl v Dracově blízkosti tak často, jak jen to bylo možné, dokonce čekal u dveří na konci hodin, které neměli společně.

"Proč se Crabbe chová, jako by ti klidně utřel prdel, kdybys ho požádal?" zeptal se nakonec neomaleně ale frustrovaně.

"Pokání," odpověděl Draco a víc k tomu nedodal.

Takže bylo pochopitelné, že se  Harry bál. Zašel dokonce tak daleko, že se zeptal madam Pomfreyové, jestli v tom nemohou být Dracovy "hormony." Po doporučení, aby se na to zeptal přímo Draca, mu vysvětlila, že Draco byl v "procesu změny." Vše kolem i uvnitř něj se měnilo a Harry by s ním měl mít trpělivost.

"Připraven?"

Usmál se na Hermionu. Šli do Příčné ulice koupit oblečení na svazovací ceremoniál. Ron je vypoklonkoval a nechal se slyšet, že se potřebuje učit na OVCE. Byla to očividná lež, ale Harrymu to bylo jedno. Ron by se při nákupu choval jako naprostá mrcha a Harry na to prostě neměl nervy. Kromě toho, teď mohl Ronovi pořídit nový slavnostní hábit a darovat mu ho pod záminkou svazovacího ceremoniálu.

Ceremoniál byl naplánovaný na čtvrtý den jarních prázdnin. Ron a Hermiona jedou domů, ale vrátí se na ceremoniál a budou Harrymu svědčit. Jelikož to byla poslední možnost, kdy se někteří z nich mohou setkat se svými rodinami, všichni Dracovi přátelé pojedou domů a Dracovi bude dělat svědka jenom Snape. Draco to Harrymu oznámil poněkud lhostejně, ale Harry si domyslel, že být bez svých přátel ho muselo apoň trochu zabolet.

"Chci koupit Dracovi dárek, když už budeme venku," řekl Harry, když kráčeli k hranicím Bradavic, aby se mohli přemístit, jedna z výhod plnoletosti.

"Proč? Chci  říct, má to být svatební dar nebo tak něco?" zeptala se Hermiona.

Harry zavrtěl hlavou. "Je trochu vyčerpaný. Neurazil mě celý týden."

Položila mu ruku na paži, aby ho zastavila. "To nemůže být zdravý vztah, Harry."

Nemáš ani tušení, pomyslel si. "Ta situace je poměrně bizarní, ale snažíme se dělat to nejlepší, co můžeme. Nečekali jsme, že budeme spolu."

"Nutit vás dva ke svatbě nebo čemukoliv je prostě zastaralé," znepokojovala se.

Zasmál se a pokračovali k hlavní bráně. "Celý kouzelnický svět je zastaralý. Tak chytrá čarodějka jako ty si toho jistě už všimla."

Zamračeně přikývla. "Nechápu, jak můžou být v tolika ohledech nejmíň století za námi. Jsou právě tak chytří a schopní jako my- - "

"Zaměňuješ svá 'my' a 'oni', " upozornil ji Harry.

"Co?"

"My jsme to 'my', na které si stěžuješ, Hermiono, ne 'oni'.''

Zabralo jí minutu, než pochopila, o čem to žvaní, a potom se zahanbeně ušklíbla. "S mými rodiči to dělám přesně naopak. Doma jsem naprosto očividně čarodějka a tady jsem právě tak očividně u mudlů narozená. Je to dichotomie, kterou se mi nejspíš nikdy nepodaří překonat."

"Vítejte v mém světě," řekl Harry soucitně. "Je tolik příležitostí, hlavně když jsem s Ronem, kdy se cítím úplně mimo. Moji příbuzní mě drželi v nevědomosti, a dokonce i po tom, co jsem to zjistil, jsem musel 'zapomenout' na všechno každé léto. Nemyslím si, že někdy budu brát jako samozřejmost, že jsem kouzelník."

"To je jeden z důvodů, proč tak usilovně studuji," svěřila se Hermiona. "Vždy mám pocit, že hraji s ostatními na honěnou."

"Jo, a spolu s tebou my všichni ostatní, co jsme nevyrostli v tomto světě. Ale nerad ti to říkám, každou odpověď nenajdeš v knize. Jsou tady drobnosti, které kouzelníci považují za tak samozřejmé, že by je ani nenapdalo dát je do knih. Je to jako bychom se snažili udělat příručku pro kouzelníky o mudlovském světě, taky bychom pravděpodobně zapomněli říct jim o běžných věcech, jako jak rozsvítit světla." Došli k bráně a prošli přeš ni. Vytáhl hůlku a řekl, "setkáme se u Madam Malkinové."

Ušklíbl se, když se přemístil k svému cíli. Bože, MILOVAL přemisťování. Hlasité prásknutí signalizovalo Hermioninu podařenou cestu.

"Tak proto se Malfoyovi ve všem podřizuješ? Protože, víš, podle knih svazek mezi vámi dvěma nebude fungovat," pokračovala Hermiona v rozhovoru, jako by ho nepřerušili.

"Přemýšlej o tom chvilku. Můžeš upřímně říct, že jsi někdy potkala někoho, kdo by byl víc kouzelník než Draco? Ron měl alespoň ponětí o mudlovském světě díky svému otci. Draco zná jenom kouzelnický svět. Byl bych blázen, kdybych ho neposlouchal na slovo, když přijde na tyhle věci. Chci tím říc, viděla jsi přece Ronův výraz, když říkal slovo ' bastard.' Neměli jsme ani tušení, jak moc si tady zakládají na legitimitě. Představ si, jak by mým chlapečkem opovrhovali jenom proto, že jsem byl příliš velký blbec, než abych poslechl jeho druhého otce.

Už nehraji jenom sám za sebe, nemůžu se spoléhat, že to nějak dopadne. Budu mít syna, někoho, kdo bude závislý na mých správných volbách, správných rozhodnutích."

Hermiona mu stiskla rameno a opřela si hlavu o jeho paži. "Myslím, že tohle je v obou světech stejné, Harry. A máš pravdu; měli bychom nechat čistokrevné, ať nás provedou skrz záludné části tohoto světa."

"A pak je můžeme vzít do toho druhého - a nechat je, ať se pro změnu potácejí, " řekl Harry zlomyslně.

Hermiona se zasmála. "Myslím, že začínám chápat, co na tobě Malfoy vidí."

*****

Draco se učil ve zmijozelské společenské místnosti z prostého důvodu - kdyby byl ve své ložnici, usnul by. Byl vyčerpaný a ne jen kvůli dítěti. No, svým způsobem to bylo kvůli ditěti. Měl sezonu studijního maratonu, protože musel zvládnout OVCE během jarních prázdnin kvůli jeho těhotenství. Až budou skládat zkoušky ostatní studenti, což bylo za dva měsíce, on bude v šestém měsíci, takže praktické zkoušky nepřipadaly v úvahu a teoretická, psaná, část - no, řekněme, že existovala možnost, že jeho ojedinělé těhotenství může ovlivnit jeho paměť.

Větší znepokojení mu přinášelo, že o Progenitorském těhotenství toho bylo známo jen málo. Po tom, co bylo dost čarodějek, aby udržely populaci, progenitorství vyšlo z módy a bylo na něj pohlíženo negativně. Homosexualita byla v pohodě- -láska je láska. Ale těhotný muž byl nepřirozený a dívalo se na něj skrz prsty až donedávna, teprve lektvary a kouzla udělala mužské těhotenství více přijatelnými. Takže těch málo Progenitorů, kteří se objevili v historii později, byli dobře udržováni v tajnosti, o jejich porodu věděli pouze členové rodiny a vetšinou byly nezdokumentované. Podle všeho, co Draco věděl, mohl se zbarvit do purpurova a mohla mu narůst křídla.

Vážně to měl víc prozkoumat.

Zatracený Voldemort.

"Draco."

Vzhlédl, aby před sebou spatřil stát Pansy. "Jsem vzhůru." Požádal své přátele, aby na něj dohlíželi. Ve skutečnosti se nebál, že neprojce OVCEmi; jelikož přes léto jej vyučovali ti nejlepší profesoři černé magie a v zimě ti nejlepší bílé, byl si jistý, že toho nebylo moc, co by nezvládl. Jediný důvod, proč se tak usilovně učil, byl fakt, že mu nyní záleželo na životě, který rostl uvnitř něj. To byla nevítaná komplikace a cítil se díky tomu... nepříjemně. Jeho otci na něm záleželo pouze proto, že měl příležitost stvořit žijící obraz sebe sama. Pokud to, co teď cítil, bylo, protože věděl, že měl syna, kterého může přetvořit v sebe... Otřásl se.

"Potter dělá venku potíže, protože se s tebou chce sejít."

"On je ve sklepení?"

"Byl, ale vyhnala jsem ho ve k jezeru. Myslela jsem, že bys uvítal přestávku, " řekla Pansy se znepokojením v očích. "Umíš to už i pozpátku. Proč jsi na sebe tak tvrdý?"

"Je to rozptýlení."

Přikývla, jakoby rozuměla. "Běž za Potterem."

Urovnal si hábit, opustil společenskou místnost a zamířil k jezeru. Byla teplá, ranně jarní sobota, něco, čeho si dosud nestačil všimnout. Brzy už bude léto a všichni se dozví, že zaměnil strany. Do té doby ho, doufejme, Potter s Brumbálem někde bezpěčně ukryjí.

"Draco."

"Harry." Ticho. "Pansy říkala, že jsi mě chtěl vidět?"

"Na."

Podíval se na úzký balíček, zabalený ve stříbrné, který Potter vyndal. Jestli to bylo rozkošné, miminkovské něco, tak ho zabije. Dítě už bylo až moc skutečné; nepotřeboval to nijak připomínat. Roztrhal papír a odhalil knihu s prázdnými listy.

"Je to deník," řekl Potter, ruce si nevychovaně vecpal do kapes. "Je to začarované, aby se to zviditelnilo na heslo, které na to vložíš a otevře se to jen na tvůj dotek. Myslel jsem, že když o jistých věcech nemůžeš mluvit dokonce ani se svými přáteli, že by tohle možná pomohlo."

O jistých věcech. Znásilnění. O kterém by nikdy nemluvil, dokonce i kdyby mohl, protože... no... prostě proto. "Děkuji, Harry." Schoval si knihu do hábitu. "Takže, existuje nějaká dárky-dávající příležitost, kterou jsem propásl?"

Potter mu věnoval nečitelný úsměv a pokynul mu, aby se posadil. Seděli vedle sebe, opírajíc se o široký kmen stromu. "Ne, Draco, jen jsem myslel, že - potřeboval jsi povzbudit."

"Je mi fajn, jenom únava."

"Kvůli dítěti? Řekl jsi o tom madam Pomfreyové nebo Snapeovi?"

Zavrtěl hlavou a zdvořile si zívl do ruky. "Příští týden skládám OVCE."

"Cože?"

Draco mu vysvětlil, proč byly jeho zkoušky urychleny. "Některé praktické zkoušky budou muset být samozřejmě pozměněny, ale stále budou moct prokázat, že jsem pochopil magickou podstatu."

"A co je to o té tvé paměti?"

"Magie kouzelníků skutečně závisí na tělesné formě. Jakékoliv vychýlení z normálního proudění mé magie, kladné či záporné, mohou vést k zakolísání. Mohu ztratit kontrolu nad mou magií, kontrolu nad mým tělem, nebo kontrolu nad mou myslí. Je velká šance, že se nic z toho nestane, ale podlě mě je lepší být připraven na nejhorší."

Potterovy oči se rozšířily. "A nejsi- -vystrašený?"

Draco se zasmál a pak zívnul. "Posraný strachy." Potter se po něm natáhl, ale prudce stáhl ruku zpět. Draco si povzdechl. "Podle drbů, které jsme vypustili, máme být milenci. Můžeš se mě dotknout, Pottere, jen nedělej prudké pohyby, jo?"

Potter se dotkl jeho vlasů. "Necháváš si je narůst."

"Podle holek mi nabobtná tvář. Přestože tak budu vypadat víc jako můj otec, budu se za to moct skrýt."

"Proč skrýt? Jsi krásný."

Draco ucítil teplo, jak se mu na tváři vytvořil ruměnec, a zamračil se nad tou absurdností. Už mu předtím řekli, že je krásný. Proč sakra reagoval takhle? "Jo, fajn, zopakuj mi to, až budu celý oteklý a budu vypadat jak Goyle."

Harry se zasmál.. "Nebudeš nikdy vypadat jako Goyle." Zběžně na Draca pohlédl a potom vytáhl svou hůlku. "Můžu... ?"

Draco se znovu opřel o strom a přikývl. "Ale napřed nás zaštiť."

Harry přikývl. "Privatus." Prostor kolem nich zablikal a pak se ustálil. "Manifesta germen."

"Je o tolik větší, " řekl Harry zkoumajíc obrázek.

"Děti rostou, Pottere." Aspoň už se to teď trochu podobalo lidskému tvoru.

"Ale on je naše rostoucí dítě, " vysvětlil Harry jemně.

Draco nepřišel na žádný dobrý protiargument, tak tady jenom seděl a nechal Harryho mluvit na tu věc. Po chvíli se teplo odpoledne a stín stromu ukázali být příliš a zatímco Harry nepřestával cukrovat na tu divně zformovanou hroudu, Draco usnul.

Kapitola 15: Zkažte Dracovi den

Harry ukončil kouzlo a pozoroval spícího muže po svém boku. Nelíbily se mu slabé kruhy pod Dracovýma očima  a když zpozoroval, že se Dracovo tělo k němu naklonilo, ovinul své paže okolo jeho ramen a přiměl svého unaveného společníka, aby se o něj opřel.

Naše první objetí, pomyslel si. Už jsme měli sex, ale ještě jsme se neobjímali. Narval jsem mu ptáka do prdele, ale nikdy jsem se ho nedotkl se špetkou citu. To je tak neuvěřitelně špatné, třebaže to svým způsobem vypadá správně. Chci tím říct, neměl bych šílet z toho, že si musím vzít Malfoye? Neměl bych hledat nějaký způsob, jak se vyhnout této zkáze? Proč to tak není? Proč se mi líbí váha jeho hlavy na mém rameni? Proč se nemůžu dočkat, až jeho břicho otekne díky našemu dítěti? Proč jsem z toho stejně šťastný, jako bychom to plánovali, jako bychom byli vážně milenci, jako by mě skutečně měl rád?

Ze všech věcí, které kdy udělal, a které se mu kdy staly, tohle muselo být to nejhorší/nejlepší. Znásilnění Draca bylo definitivně to nejhorší. Siriův pád a Cedricova smrt se obojí stalo rychle, během pár sekund. Znásilnění trvalo věky. Dracovo srdce bilo, jako by mu mělo vyskočit z hrudě. Rty měl zakrvácené, jak si je kousal v marném pokusu nevykřiknout. Pamatoval si, jak Draca přiměl otevřít oči, aby v nich mohl vidět ten děs, šeptal mu do uší, aby ten děs ještě vzrostl. Přišel na to, že si každou noc vzpomínal na víc a víc, a na rozdíl od toho, jak to bylo se Siriem a Cedricem, tohle nebyly jen hříčky jeho fantazie. Bylo to skutečné. Byl tak krutý. Byl tak sadistický.

Byl stejný  jako Voldemort.

Ale zároveň to byla ta nejlepší věc. Bude mít dítě. Bez ohledu na to, co Voldemort udělalá jemu nebo zbytku světa, linie Potterů bude pokračovat. Jistě, Draco předstíral, že potřeboval Harryho a Brumbála, aby jej chránili, ale Harry věděl, že Draco byl naprosto schopný ochránit sebe i své dítě. Draco si vybral dítě, což znamenalo, že ho nebude zajímat fér hra, jestli byla magie černá nebo bílá, komu bude muset lhát, nebo koho bude muset zradit. Draco půjde v ochraně jejich dítěte přes mrtvoly a Harry to nejen že respektoval, on s tím dokonce počítal. Kdyby Voldemort nakonec zvítězil, pouze Malfoy by to dokázal obrátit ve svůj prospěch. Harry si byl absolutně jistý, že bez ohledu na výsledek, Draco přežije a spolu s ním i jejich dítě.

"Harry? Malfoyi?"

Harry se otočil se známým hlasem. Ron. Narazil na něj a řekl mu, kam za ním Parkinsonová Draca pošle. Ron se díval skoro přesně jeho směrem a Harry se ušklíbnul; jeho privatus musel být  pořádně ucházející. Pozvedl hůlku a zlehka zvolal, "Resero! Rone, tady jsme."

Sledoval svého přítele, jak mu docvaklo, že Harry byl přímo u jeho nohou. Pak znovu, když Ron uviděl Draca zabaleného v jeho objetí. Harry si dal prst k ústům, aby naznačil, že má Ron mluvit potichu.

"Promiň, kámo. Chceme s ostatními uspořádat malý famfrpálový zápas. Napadlo mě, jestli se nechceš přidat."

To se Harrymu zamlouvalo. Létání vždy z jeho mysli vymazalo problémy. "Jasně. Dopřej mi pár minut s Dracem a sejdem se na hřišti." Ron přikývl, otočil se k odchodu, ale pak se znovu otočil. "Co je , Rone?"

"Já ne- - " začal Ron. "Myslel jsem, že mezi vámi dvěma to byl jenom úlet. Ale není, že?"

Harry se podíval na blonďatou hlavu spočívající na něm. "Nejsem si jistý, co mezi námi je."

"Takže tak to je? Dělá to pro tebe?"

Harry přikývl. Bylo to tak. A on byl unavený ze snahy rozumně to vysvětlit.

"Rozhodně mu to svědčí, " pokračoval Ron, "i když ti to vůbec nezávidím. Má vysoké nároky, že jo. Ale jestli je on ten, s kým chceš být, zbouchnutí teď stranou, nebudu se kvůli tomu chovat jako debil."

"Díky, kámo."

"Uvidíme se na hřišti."

Ron byl v půli cesty na hrad, když Draco promluvil. "O čem byla celá ta 'debil' záležitost? Myslel jsem, že ti měl svědčit na ceremoniálu?"

"To měl - bude. Ale podle mě to bylo s nechutí a teď už není."

"Protože jsem usnul a poslintal ti rameno? Nikdy nepochopím lidi jako vy, " dodal Draco, když se posadil.

"Je mi to líto, víš."

"Co?"

"Že nás musíš chápat, že se musíš toho tolika vzdát, kvůli tomu, co jsem ti udělal." Podíval se na Draca nesměle. "Všichni na mě hledí jako na svého hrdinu, ale já chci, abys věděl, že tím jsi pro mě ty. Jsi silný, mocný a podle mě by z tebe byl moc dobrý temný čaroděj, Draco Malfoyi."

*****

Draco s hrůzou zíral na Pottera a vyštrachal se na nohy. "Ty jsi takový zasraný šmejd, víš to, Pottere? Mizerný zasraný šmejd." Jak ho může přirovnávat k těm bezpáteřním, děti znásilňujícím, vlezdořiťkám!

"Pokoušel jsem se ti složit kompliment, " řekl Harry zmateně.

"Tím, že jsi předpokládal, že jsem se chtěl stát temným čarodějem? Pro tvou informaci, nikdy jsem nechtěl být temným čarodějem." Fajn, to byla lež, ale jenom částečně. Nechtěl být temným čarodějem od té doby, co znal všechna fakta a byl dost starý, aby nevěřil automaticky všemu, co mu řekl jeho otec. A od té doby, co přišel na způsob, jak se nestat temným čarodějem. "Nepotřebuji zabíjet mudlovské šmejdy, abych věděl, že jsem lepší než oni. Nepotřebuji se klanět před nějakým hadookým Temným pánem, který sám není víc než nečistokrevný, abych si potvrdil svou nadřazenost. Já JSEM nadřazený, sakra!" Ve vzteklém gestu si oprášil zadní číst hábitu. "Víš, jsi stejný posraný fanatik jako můj otec. Nepotřebuju jeho žvásty, ani tvoje. Musím si ještě něco zopakovat. Užij si se svými vznešenými a ohromnými Nebelvíry, Pottere."

Vystřelil pryč, proklínajíc zadýchaně Pottera. Proč jen měl inteligenci houpacího koně? Nechal ho namířit hůlku na jeho břicho, kdykoliv si o to řekl. Neproklel ho za to, jak na něj ten Chlapec-který-neměl-dost-rozumu-aby-chcípl celý týden zíral. Dokonce ani neodmítl ten blbý deník, co mu dal. Jako by byl tak pitomý, aby cokoliv z toho napsal.

Magor!

Prosvištěl skrz zmijozelskou společenskou místnost do své ložnice. Než stačil prásknout dveřmi, byli s ním v pokoji Pansy a Blaise.

"Draco?" zeptal se Blaise váhavě. "Co se děje?"

"Harry Zasraný Zjizvenec Potter se děje! Pitomý blbeček!"

Pansy si povzdechla. "Co provedl?"

"Řekl, že by ze mě byl velmi dobrý temný čaroděj."

"To že udělal?" Blaise si prohodil s Pansy letmý pohled a Draco po něm hodil polštářem.

"Zranil tvoje city," řekla Pansy chápavě.

Draco přikývl. "A navíc... není to pravda. Nemám rád zabíjení. Nadělá to bordel, dokonce i použití Avady Kedavry. A já... Po Slavnosti jsem problil celé dny."

Pansy mu věnovala pronikavý pohled. "To je skutečný důvod, proč jsi vyrukoval s tímto plánem?"

Draco se jí vysmál. "Abych se vzdal všeho, co jsem kdy od života očekával, muselo by v tom zřejmě být něco víc než mírné žaludeční potíže, Parkinsonová. Ještě jsi to nepochopila, že? Tato- -válka je špatná. Není k ní žádný důvod, žádný rozumný důvod, proč bychom my nebo naši rodiče měli pobíhat okolo v bílých maskách, zabíjet a mrzačit a děsit venkovany. Temný pán z nás udělal příšery podle mudlovských představ. Strašení dětí a zvířat by mělo být pod naši úroveň. Když vládneme, potom vládneme silou, mocí, právem, ale ne hrůzou. Tak vládnou oni, ne my."

"Oni jsou silní, " namítl Blaise.

"A jak to ukazují? Útočením na bezmocné? Zanecháváním lebek plujících po obloze? Promýšlením Potterovy vraždy pořád dokola a dokola, když pak stejně zmrví každý pokus? Jasně, Potter je magor, ale je to mocný magor, který se neschová ve tmě jako nějaký šváb. Temný pán naše rodiče přetváří v napodobeniny - klaunů a kreslených postaviček. Ano, nenávidím zabíjení, ale pokud bych si myslel, že to má smysl, smysl pro mě, potom bych se s tím smířil  a stal se Smrtijedem. Ale nehodlám zabíjet jenom proto, že On vidí rád své jméno v tisku." Draco se zhluboka nadechl a pozvolna zase vydechl.

"Teď se ti to mluví, Draco, ale co budeš dělat, až se o tom dozví tvůj otec?" protestoval Blaise.

O co jim šlo? Zkazit Dracovi den? "Do prdele s mým otcem a do prdele s tebou!" zavrčel. "Myslíš, že to pro mě bylo snadné rozhodnutí? Myslíš, že jsem si to nepřehrával stále dokola v hlavě? Můj život, tak jak jsem jej znal, je u konce! Moji rodiče jsou pro mě, kurva, mrtví. Půjdou po mně lidi - hodně lidí - protože podle jejich názoru jsem je zradil. Zlo mnou bude opovrhovat a Dobro mi nebude věřit. Dokonce i to, že budu mít Potterovo dítě, mě jedině oslabí. Takže jo, Zabini, je to pro mě jenom děsná švanda. Příště až potkám svého otce, tak mu řeknu, že jsem si jenom 'dělal prdel,' a oba se tomu od srdce zasmějeme, " Draco si odplivl, znechucený svými takzvanými přáteli a životem všeobecně.

"I my hodně riskujeme, " upozornila ho Pansy.

"A myslíš, že to kurva nevím? To vy jse chtěli dohodu, ne já. Když jste tak vystrašení, vyserte se na to. Pokouším se vám zachránit vaše zadky a vše, co za to dostávám, je mrzutost. Nepotřebuju to. Ne dnes. Ne tento týden. Vůbec nikdy, do prdele." Natáhl se na postel a skryl si hlavu do polštářů. Proč by měl zůstávat vzhůru? Kdyby se chtěl cítit nasraně, mohly se o to postarat jeho sny.

"Nechtěli jsem tě naštvat, Draco, " odpověděla Pansy váhavě. "Jen jsme o tom dnes mluvili a uvědomili si, že ty prázdniny příští týden asi uvidíme naše rodiny naposledy - pokud nepočítáš bitevní pole."

"Já vím." Dracův hlas byl ztlumený látkou. Věděl, jak těžké bylo otočit se zády k rodině. Věděl, jaké to bylo dívat se na vaši matku a pokoušet se vtěsnat si její hlas, její způsoby, její vůni... do paměti, abyste na ni nikdy nezapomněli. Věděl, jak je těžké představit si zklamání a případný odpor v očích vašeho otce, když zjistí, že nepůjdete v jeho šlépějích, že jste zásadně proti všemu, za čím on stál, všemu, co vás naučil...

"Naše místo na straně Světla závisí převážně na tobě."

Do prdele. Chtějí z něj udělat Pottera po Zmijozelsku. To ho neznají dost dobře, aby věděli, že se nevysere na všechno kvůli nim? Vše dělal pro sebe. Ti vymaštěnci by to měli vědět. "Já vím, " zněla jeho jemná odpověď. Když mluvíme o jemnosti, jeho polštář byl velmi lákavý.

"Museli jsme se ujistit, že si jsi jistý ty."

"Hm-mhm." Zatraceně! Nespal náhodou před chvílí - slintajíc Potterovi na rameno? Proč byl pořád tak ospalý?

"Teď už jsme si jistí, " řekl Blaise.

"Hm-mhm, " podařilo se Dracovi vyslovit.

"Už se tě nikdy nezeptáme."

"Hm-mhm."

"Mám zatáhnout kolem tvé postele závěsy, aby tě nerušilo světlo?"

To byl špatný nápad. Že ano? "Musím si ještě něco zopakovat," na víc se nezmohl.

"To může počkat. Vzbudíme tě na večeři, okej?"

Počkat. Spánek. Večeře. "Hm-mhm."

Slyšel, jak se zatahují závěsy, a ponořil se do temnotou nabízeného ticha.